Pohádka na víkend: Trůda a Líza
V kopcích pod horami, tam, kde je tráva zelená a šťavnatá, žila ovce Trůda a koza Líza. Nežily spolu v domečku, jak to v pohádkách bývá. Líza bydlela v kozím chlívku s dalšími pěti kozami a Trůda každý den chodila se stádem ostatních ovcí na pastviny. Nebe bylo většinou modré, tráva voněla a do kopců lezli turisté, kteří mají rádi kozí sýr a opravdový vlněný svetr. Líze i Trůdě to lezlo na nervy.
V kopcích pod horami, tam, kde je tráva zelená a šťavnatá, žila ovce Trůda a koza Líza. Nežily spolu v domečku, jak to v pohádkách bývá. Líza bydlela v kozím chlívku s dalšími pěti kozami a Trůda každý den chodila se stádem ostatních ovcí na pastviny.
Nebe bylo většinou modré, tráva voněla a do kopců lezli turisté, kteří mají rádi kozí sýr a opravdový vlněný svetr. Líze i Trůdě to lezlo na nervy. Líza četla ráda dobrodružné knihy o horolezcích. Na dveře chlívku dala plakát kamzíka a tajně snila o tom, že se vydá do hor, bude psát knihy o cestování a pít zelený čaj. Trůda zase nesnášela věčné courání po pastvinách bez cíle. Jenže zatím nevěděla, co dělat jiného. Tak nebo tak, jedné temné noci do sebe narazily, když v převleku za vlka každá prchala z farmy.
"Jéééééé! Méééééé!" zařvala Líza, když uviděla vlka se zvonkem na krku. Pak si uvědomila, že je vlastně taky vlk, dala si kopýtka v bok a výhružně zavrčela: „Mééééuuuuummmmrůůůů!"
"Bééééééé! Jéééééé!" zaječela Trůda, když uviděla vlka se zakroucenýma rohama. Pak ji napadlo, že je vlastně taky vlk, dala si kopýtka v bok a zakvílela: „Bééééééuuuuuúúúúúůůůůh!"
Pak na sebe ti dva vlci chvilku koukali a nakonec se ozvalo: "Trůdo?" "Lízo?"
Dál už šly obě kamarádky lesem spolu. Vyprávěly si o svých plánech tak nadšeně, že si ani nevšimly smečky vlků, která je už pěkně dlouho sledovala ze stínů. "Mrůůůúúúúúúm..." Temné vrčení se neslo od žlutých očí na cestě před nimi. "
"A do prkýnka!" řekla si Trůda a přitáhla si vlčí kožich víc ke krku. "Běžímééééééé!" vypískla Líza a obě začaly uhánět lesem. Skákaly přes pařezy, kličkovaly v křoví a mezi stromy, sápaly se na ostružinové meze a přeskakovaly potoky. Už to trvalo docela dlouho, což bylo trochu divné. A tak se Trůda opatrně ohlédla a v tom to uviděla: Jednomu vlkovi spadla srst!
A byl to zajíc. Osm vlků, osm zajíců. Převleky si koupili v obchodě se smíšeným zbožím stejně jako Trůda s Lízou a těšili se, že budou moci v klidu vysedávat na mýtině u studánky a žádná liška si na ně netroufne. Cestou do hor potkaly ještě dva vlky. tedy medvěda a veverku. První vlk chtěl zmást včely na medové plástvi a druhý, docela malinký vlk zrovna seděl na modřínové větvičce a zlověstně vrčel. Jen tak. Pro legraci. Žádný opravdový vlk v tom lese nebyl. Jen jedna hodně divná Karkulka s hrozně chlupatým čenichem.
Jak to všechno dopadlo? Líza našla vysoko v horách kamzíky, získala si jejich respekt a podnikla řadu expedic. Nyní jezdí po celém světě a propaguje svobodný Tibet. Trůda se vrátila do kopců. Se slepicí Zobkou založila agenturu BK - Beskydská kultura. Pořádají koncerty, zvou významné umělce, spisovatele a politiky na farmu a učí je plést svetry a dělat sýry z kozího mléka. A každý rok na jaře zahajují Trůda s Lízou novou sezonu v kopcích velkým karnevalem. Všichni tančí sambu a obvykle se tam sejde opravdu velké množství vlků!
Aůůůůůůůmmmmrúúúúúú!
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
