Pohádka na víkend: O holčičce s modrými vlasy
Byla jednou jedna holčička a ta měla úplně modré vlasy. Ale vážně!
Byla jednou jedna holčička a ta měla úplně modré vlasy. Ale vážně!
Ne že by si je nějak barvila, prostě jí tak rostly. Byly příjemně lesklé a silné. Babičky z toho byly trochu nervózní, to víte, miminko s modrými vlasy se často nevidí, ale jak holčička rostla, zvykly si. Jinak na ní totiž nebylo celkem nic zvláštního, zpívala a kreslila jako spousta jiných holčiček, tajně chodila do spíže na cukroví a občas měla kolena od trávy, protože spadla z houpačky.
Jednoho dne ale nedojedla večeři a ráno nechtěla snídani. Ploužila se domem jako mátoha, v obědě se jen povrtala a na zahradě sotva vydržela sedět na lavičce natož aby řádila na houpačce nebo lezla na stromy, když se nikdo nedívá. Od té doby hlavně ležela v postýlce ve svém pokoji a někdy i chvíli v nemocnici, ale nikdo nemohl přijít na to, co jí vlastně je. Většinu času jen spala a spala.
A v jiné ulici v tom městě zas bydlel kluk Emil. Nejraději měl, když mu babička tajně četla z novin, co se kde přihodilo. Jezdil si u toho s vláčky a přemýšlel o světě. Tak se také dozvěděl o nemocné holčičce s modrými vlasy. Hned věděl, že je to úkol pro něj. Sbalil si do batůžku svého medvěda, láhev s pitím a něco k svačině a plánek města. Za hodinu už stál před vilkou z fotografie v novinách.
Zrovna když se vplížil zahradním vchodem do domu odcházeli od postýlky holčičky bezradní lékaři. Emil počkal za skříní, až zmizí, a pak se vydal do pokoje. Chvíli jen tak stál nad holčičkou, pak si s lupou prohlédl její vlasy, nakonec probral své závěry s medvědem v batůžku a několika medvědy na poličce u postýlky. Zalovil v batohu a vytáhl krabičku barevných lentilek. Žádný z bonbonků není modrý, ale pro začátek by to mohlo stačit. Než se holčička probudila, rychle zařadil lentilky k vitamínům na nočním stolku.
Byl to pěkný mazec, když se zjistilo, že se vloupal do cizího pokoje. Ani léčbu lentilkami nechtěl zpočátku nikdo povolit. Jenže ráno se holčička probudila a vydržela nespat až do oběda! K obědu snědla dva hrášky a její vlasy, světlé jako kořínky trávy, se začaly barvit do duhova. Lékaři svolali konzilium a shodli se na tom, že dvě až tři lentilky denně nemohou nikomu ublížit. Zvlášť když je teď holčička vzhůru a může si čistit zuby.
Emilova babička se nestačila divit, když našla vnoučkovu fotografii v novinách! Holčička s modrými vlasy teď každý měsíc dostává z továrny na lentilky speciální modré balení.A ještě něco, daří se jí výborně, už zase leze po stromech a poslední dobou se jí začalo na koncích vlasů objevovat něco jako rolničky. Ještě nejsou zralé, jsou měkké a nezvoní, ale asi tak kolem Vánoc už by to mohlo být ono!
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
