Pohádka na víkend: O holčičce, kterou uzdravily panenky
V Třešňové ulici č.p. 25 bydlela holčička Cilka. Dům měl krásnou zahradu se vzrostlými stromy a půvabnými květinovými záhony, jenže Cilka nic z toho pořádně neznala, protože byla skoro pořád zavřená ve svém pokoji. Byla totiž moc nemocná.
V Třešňové ulici č.p. 25 bydlela holčička Cilka. Dům měl krásnou zahradu se vzrostlými stromy a půvabnými květinovými záhony, jenže Cilka nic z toho pořádně neznala, protože byla skoro pořád zavřená ve svém pokoji.
Vlastně byla odmalička taková slaboučká a neduživá, a tak ji každou chvíli sklátila nějaká chřipka, angína nebo nachlazení. Okna v jejím pokoji byla zakryta hustými a těžkými závěsy, takže nebylo příliš vidět ven, a holčička Cilka většinou spala nebo posedávala na kraji postele a prohlížela si knížky.
Jednou večer tak dlouho přemýšlela o tom, jak to asi vypadá venku na zahradě, až z toho usnula. Zdál se jí zvláštní sen. V tom snu ležela a spala ve své posteli, ale probudila ji nějaká hudba. A tak se posadila a poslouchala. Pak zahlédla, že v domku pro panenky, který stál v koutě u dveří, se svítí. Hned se rozhodla, že se tam půjde podívat. Seskočila z postýlky a vydala se tím směrem. Ale jak šla, zdálo se, jako by byla menší a menší. A opravdu. Když došla k domku, byly pro ni dveře pro panenky právě tak akorát velké. Rozsvícenými okny bylo vidět, že uvnitř panenky posedávají v křesílkách a jedna z nich právě hraje na piáno. Na stole voněla čerstvě upečená bábovka a na plotně pískala konvice. Cilka to nevydržela a zaklepala.
Otevřela jí panenka Sváťa a hned ji pozvala dál. Cilka dostala na talířek kousek pocukrované bábovky a taky čaj do malinkého porcelánového šálku. Rozhlížela se pokojem a poslouchala hudbu. Panenky měly z návštěvy ohromnou radost, vyprávěly jí jedna přes druhou jak se mají, že nádobíčko, které Cilka dostala k Vánocům, je moc krásné, a že by potřebovaly do horního pokoje ještě jednu postýlku, aby Sváťa nemusela přespávat na pohovce. Pak dopily čaj a pozvaly Cilku zadními dveřmi na zahradu.
Bylo to nádherné. Měsíc prosvítal závěsy z lístků vrby nad jezírkem a u branky voněly mladé sakury. Květiny na záhonech měly v přítmí úplně jiné a snové barvy. Listí na stromech tiše ševelilo ve vánku a na trávníku se třpytila rosa.
Ráno našla maminka Cilku, jak si kreslí u stolku. Odhrnula si jeden závěs, aby lépe viděla. Kreslila lávku u jezírka s vrbou. Celý den nešla spát a k obědu snědla stejnou porci jako tatínek.
Večer si nepřála nic jiného než vrátit se znovu do snu k panenkám. Však jim taky dala na lavičku u domu koláček od snídaně a trochu malinové šťávy ve víčku od sirupu.
Tu noc jí panenky musely půjčit svetr, protože se šly projít do města. Něco takového ještě nezažila. Nejdřív kráčely tichými ulicemi zahradní čtvrti, ale potom lampy zářily čím dál víc a přidaly se i výklady obchodů a pestrobarevné lampiony restaurací s posezením do ulice. Na nároží u divadla hrál někdo na saxofon. Ulice byly plné lidí, kteří se spolu zastavovali, klábosili, jedli preclíky nebo zmrzlinu a smáli se. Fontána na náměstí byla osvětlená barevnými reflektory a světla ozařovala i sochy na štítech honosných domů v ulicích. Z otevřených oken byla slyšet hudba a cinkání nádobí.
Druhý den přišel za Cilkou rodinný lékař. Prohlédl si její růžové tváře a rozzářené oči, poslechl srdíčko a usoudil, že je krásný den a bylo by nejlepší, kdyby si šla Cilka aspoň na chvíli sednout před dům na zahradu. A pak se uvidí.
Na zahradě slunce zalévalo jezírko záplavami zlatého světla a ryby se vyhřívaly těsně pod hladinou. Tráva bzučela včelami a čmeláky a sakury kvetly.
Od té doby si hrála Cilka venku každý den. Maminka v pokoji sundala tmavé závěsy a vyměnila je za světlé s puntíky. Tatínek přidělal na zahradě za domem houpačku. Za pár dní si přišly za Cilkou hrát děti z ulice a pozvaly ji na narozeninovou oslavu v protějším domě. Uplynulo půl roku a Cilka nedostala ani rýmu.
Naposledy Cilka navštívila panenky před Vánocemi. Slíbily si totiž, že spolu rozhodně půjdou večer na adventní trh. Koupí si horké mandle v cukru, svařený jablkový džus a ještě něco pro radost. Sváťa si koupila svetr, Polda dvě knížky a Kristýna si přivedla štěňátko. Seděly pak všechny s Cilkou v domečku pro panenky a Cilka jim vyprávěla o zahradě, o houpačce za domem a hlavně o Vítkovi, Kláře a Dominice - dětech ze školky.
Vypadá to, že Cilka je první holčička na světě, kterou uzdravily panenky.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
