Pohádka na víkend: Loď hraček vyplouvá
Lidé často vyhazují rozbité hračky na smetiště, ale koupací kachnička, medvídek Dáda a panáček-doktor se s takovým osudem nehodlají smířit.
Lidé často vyhazují rozbité hračky na smetiště, ale koupací kachnička, medvídek Dáda a panáček-doktor se s takovým osudem nehodlají smířit.
Byla jednou jedna kachnička, a ta už nechtěla jen tak plavat každý večer ve stejné koupelně při koupání. Chtěla vyrazit do světa, plout po opravdové řece a třeba i letět na jih (to ale ještě neměla moc domyšlené, protože křidélka měla jen namalovaná). Proto se jednoho dne nechala vylít i s vaničkou na dvorek a čekala, co bude dál. Hned první noc měla štěstí, protože se strhla pořádná bouřka s lijavcem a dvorek byl za chvíli jako rybníček. Voda stékala stružkou k brance a odtud do malého potůčku u cesty. Kachnička se nenechala dlouho přemlouvat bubláním a vydala se po vodě.
Také máte rádi pohádky? Ty nejkrásnější si můžete poslechout on-line zde!
Proplula skrz branku a hop-žbluňk, už plavala v potůčku. Potůček tekl pěkně rychle, protože měl úzké koryto, takže cesta ubíhala. Kachnička si ani nestačila všimnout, že tráva podle břehů zmizela a strouha je teď celá z betonových tvárnic. Voda tekla čím dál rychleji, kachnička mrkala ze strany na stranu, jestli by se nemohla někde zachytit, protože už se jí to přestávalo líbit. V tom se udělala tma. Potok totiž skočil do potrubí a zmizel v něm. Ale nebojte se. Nebylo to nadlouho. Než stačila kachnička vykviknout, byla zase venku na vzduchu. Ale že to byla podivná země, kde se objevila...
Na druhé straně té velké tmy se totiž zvedaly k hvězdnému nebi ohromné kopce. Kopce plné krámů a starých hadrů. Potok se někam ztratil a kachnička se zůstala houpat v malé tůňce pod hromadami. Propána, pomyslela si, snad to není nějaká skládka nebo smetiště! Tady přece nepotkám žádné další kachničky a nebudu s nimi moci letět na jih!
Bylo to smetiště. Bylo ohromné a když se kachnička pořádně rozhlédla, viděla mezi hadry a rozbitými krámy taky spoustu hraček. Byl tady ten okopaný míček, co se válel celé měsíce na dvorku, byl tu kočárek s promáčknutou stříškou a taky našla medvídka Dádu, ze kterého se začaly sypat piliny. Panečku! Tamhle se povalovalo nákladní auto bez předních koleček a o kus dál zase panáček-doktor s bílým kufříkem! Všichni tu jen tak leželi a čekali na bůhví co. Panáček se posadil a povídá: „Tak tebe už taky vyhodili, chudáčku?"
Kachnička se rozlobila. Kdepak! Kdepak, ji nikdo nevyhodil! Sama se vydala na cestu! A kdo chce, může jít s ní! No tohle, řekly si ostatní hračky a chvilku se ošívaly a frflaly, že se nedá nic dělat, že skládka je skládka - a hotovo. Jenže kachnička se zahoupala a vydala se hledat cestu pryč. Panáček-doktor rychle vstal, oprášil si kalhoty a z kufříku vytáhl šití. Nejdřív zašil medvídkovi Dádovi díru na zádech a trochu mu přitáhl levé oko. Pak se ti dva spolu vydali hledat nějaká náhradní kolečka pro nákladní auto. Brzy už se náklaďáček mohl vydat na cestu. Trochu poskakoval, protože každé kolečko bylo jiné, ale jel. Dáda trochu pospravil kočárek a vlezl si dovnitř. Panáček nastartoval nákladní auto, připojil kočárek a všichni se vydali za míčkem, který se koulel rovnou za kachničkou. Cestou našli ještě foukací harmoniku, ze které stačilo vylít vodu, dvě hrací kostky, pruhovanou deku a nějaké nádobíčko. „No to je dost, že jdete!" zakvákala kachnička, sedla si do kočárku k Dádovi a všichni se vydali vzhůru přes hromady hadrů a cihel.
Cesta byla dlouhá a pořád stoupala. Nakonec museli z kočárku vystoupit a tlačit ho do kopce. Taky jednou tahali náklaďáček z bláta a dokonce museli bojovat s toulavou veverkou, která si chtěla odnést Dádu do hnízda místo matrace! Před úsvitem ale stanuli všichni na vrcholu hadrové hory. Funěli ze vší té námahy a rozhlíželi se. Pak se na obzoru začalo vykulovat slunce a první paprsky ozářily ohromnou řeku, která se valila údolím. „Huráááááá" křičely hračky a kutálely se k řece.
Může to být tak týden, co jsem viděla u jednoho ostrova po proudu kotvit loď s pruhovanou plachtou. Byla trochu zvláštní, jakoby sešitá a slepená z nějakých krámů. Jeden kus dokonce vypadal jako kočárek. Rozhodně ale u kormidla z pneumatiky stál medvídek a hrál na harmoniku.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
