Pohádka na víkend: Frfla a Odmlouvánek
Frfla vypadá jako nějaká paní z kanceláře pro péči o sirotky, jenže má na starost Bručouny, Odmlouvače, Kňoury a Nenánky. Když je hodně práce, přidělí jí i pár Trucandů a Naschválníčků. Jeden chlapeček na rohožce u dveří bručel tak, až se před ním objevila. Dávejte dobrý pozor, protože to se může stát i vám!
Frfla vypadá jako nějaká paní z kanceláře pro péči o sirotky, jenže má na starost Bručouny, Odmlouvače, Kňoury a Nenánky. Když je hodně práce, přidělí jí i pár Trucandů a Naschválníčků.
Jeden chlapeček na rohožce u dveří bručel tak, až se před ním objevila. Dávejte dobrý pozor, protože to se může stát i vám!
Objevila se z čista jasna ve čtvrtém patře u Novotných a pěkně si chlapečka prohlédla. Pak se zakoukala do svých desek, přešlápla nohama v pruhovaných punčochách tam a zpátky a zaškrtla si v seznamu u jeho jména Kňouru, Bručouna a Nenánka.
Když se vrátila maminka se zapomenutou rukavicí do předsíně, Frfla už byla dávno pryč. Ale ani chlapeček tam nebyl. Maminka si řekla, že bude asi zase zalezlý pod postelí jako vždycky, když se má oblékat, a šla si v klidu dočíst do pokoje časopis.
Jenže chlapeček pod postelí nebyl. Kdepak! Byl malinký jako zrnko hroznového vína, poskakoval na rohožce a křičel: "Mámínkó!" Ale maminka ho pochopitelně neslyšela. Takový teninký jekot dokáže zaslechnout jen delfín, netopýr nebo snad ještě pes. Ale ani jeden z nich tu nebyl.
Náš Nenánek se tedy vydal přes vlákna rohožky směrem do pokoje. Jenže než obešel tatínkovy boty, byla maminka až na balkoně a věšela prádlo. Nenánek chvilku postával před prahem dveří, ale nevěděl, jak se dostat nahoru. Zůstal tedy v předsíni a říkal si, že když si na chvilku pospí v bačkoře, možná se probudí u sebe v postýlce a zjistí, že to byl jen hrozný sen. To byl ale nápad! Jen tak tak se stihl vyškrábat ven, když si bačkory začala obouvat babička. Ležel celý vyděšený v předsíni a slyšel, jak babička povídá: "Pořád je pod postelí? Tady je ale krásné ticho a žádné poházené hračky! Chtěla jsem ho vzít do zoo, ale takhle si dám kávu!"
To bylo vážně k vzteku! Mohl jít do zoo a pak by ho určitě babička vzala na zákusek! A teď tohle! Zkoušel křičet, hodil proti skleněné výplni dveří dva drobky a nakopl nějaký vlas na podlaze. Ale nic. Nikdo si ho nevšímal.
Naštěstí odpoledne přišel tatínek. Jak otvíral dveře, udělal se průvan a z náruče s nákupem mu vyklouzl aršík známek. Známky se snášely na zem a tatínek se pro ně musel sehnout. "Tatíííí!" ječel Nenánek, Bručoun a Kňoura z parníku na známce. Mával u toho oběma rukama jako trosečník. Tatínek se sklonil a zpozorněl. Pak vzal z náprsní kapsy lupu a dlouze se díval na známky na podlaze.
"Není to snad náš chlapeček!" podivilo se tatínkovo veliké oko nad lupou.
"Ano ano ano! To jsem já, tatínku, moc mě mrzí, jak jsem se choval!" volal trosečník z parníku. Ozvalo se cinknutí a Frfle se v kanceláři samy od sebe otevřely desky se seznamem. Mrkla na první stránku a škrtla slovo Bručoun. Chlapeček v předsíni se zvětšil tak, že ho tatínek mohl vzít bez obav do dlaně a nabídnout mu piškot.
"Slyšel jsem, že jsi zase nepomáhal s hračkami!" povídal tatínek, zatímco nesl na dlani chlapečka ukázat mamince.
"Já vím, já vím," skuhral chlapeček a slíbil, že hračky uklidí hned, jak dojí piškoty. Pak slezl tatínkovi po nohavici na koberec a vydal se uklízet. Byla to strašná práce. Cesta z kuchyně do pokojíčku trvala pokaždé aspoň dvacet minut, zvlášť když stěhoval dvě stavebnice lega a nosil na ramenou brčka poházená po celém pokoji. Maminka mu nakonec pomohla naložit na tatrovku plyšáky a společně ji odtlačili z kuchyně.
Frfla spokojeně poposedla na židli a škrtla ve svém seznamu slovo Nenánek. Něco cinklo a chlapeček povyrostl asi do velikosti čajové konvice. Tatínek ho vysadil na polici, aby spolu mohli narovnat knížky do knihovny. A byl večer, čas jít spát. Obvykle trvalo celou věčnost, než chlapečka přemluvili, a i potom dlouho kňoural a vymýšlel si, proč ještě nemůže jít spát. Často ještě v deset večer běhal bez pyžama po bytě a házel na tatínka papírové kuličky. Proto si Frfla v deskách zakroužkovala slovo Kňoura a šla si uvařit kávu.
Jenže náš chlapeček zatnul zuby a zmizel v koupelně. Tak rychle ještě nikdy v postýlce nebyl, takže zbyl čas ne na jednu, ale hned na tři pohádky! Maminka mu nakonec dala pusu na čelo, přikryla ho dvěma utěrkami, protože peřina mu byla velká, a slíbila mu, že jestli to takhle půjde dál, určitě do zoo půjdou s babičkou hned zítra.
Všichni už spali, jen Frfla ve své kanceláři spokojeně dopila kávu a v seznamu si škrtla slovo Kňoura. To víte, u některých dětí to nejde tak rychle... Třeba Pavláčkovic Kamil - ten ještě pořád nepřerostl budík na nočním stolku.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
