Odporní puberťáci: Mami, ty už máš život za sebou!
Někdy vás dojmou bezbranností, která prozradí zranitelné, ještě dětské jádro. Většinu času vám však prostě pijí krev. Kdo? Přece vaši puberťáci!
Někdy vás dojmou bezbranností, která prozradí zranitelné, ještě dětské jádro. Většinu času vám však prostě pijí krev. Kdo? Přece vaši puberťáci!
Vyjít s nimi je obtížné, potěšit je skoro nemožné, získat jejich uznání vyloučené... Přesto je to naše krev, a tak nezbývá než zatnout zuby a doufat, že jednou vyrostou a že se toho dožijeme zdraví a při plném vědomí. Rozhodně však nepůjde o procházku růžovou zahradou, jak o tom svědčí vaše následující příběhy.
Táňa: Nezlomit křehkou dušičku!
„Má roztomilá, vždy slušná, až přehnaně hodná a ochotná (pomáhat všem) holčička je asi mutant. Kdyby to bylo možné, vrátím její techničák s tím, že se spletli. Ještě v loňském roce to šlo, ale po prázdninách, no hrůza... Dívčí pokojíček připomíná zákulisí módní přehlídky. Všude se na různých a zcela nepochopitelných hromádkách vrší svršky, co byly ještě včera děsně in. Obrovská postel, kterou dostala za poslední skvělé vysvědčení, je plná plyšáků, časopisů a ponožek. Přesto každodenně poslouchám - Mami, já nemám ponožky, to je týrání!" Píše nám s nadhledem zkušené matky paní Táňa.
„Pravidelná strava? To je pro kojence! Ještě, že je ochotná se s námi pravidelně každé ráno nasnídat, protože jinak ji doma stěží zahlédnu. Jen mizí věci z lednice," dodává. „Ale i mutanti mívají pozitivní chvilky. Pravda není jich moc a trvají jen krátce, ale jsou krásné. V sobotu s námi byla v kině a dokonce se večer přišla pomazlit ke mně do pelíšku. A měla moc novinek ze školy, děsně důležitých... Hlavně musíme vydržet a tu křehkou dušičku nezlomit!"
Vlado: Vražda na tyranu není zločinem!
Postesknutí na těžký rodičovský úděl nám přišlo dokonce i ze sousedního Slovenska: „Môj 15 a 1/2 ročný syn mi pripomína definíciu socializmu. Jeho myšlienkové pochody sú totiž veľmi často víťazstvom ideológie nad zdravým rozumom," napsal nám čtenář Vlado.
„Občas sa snažím o kritickú sebareflexiu. Tento neduh sa u mňa prejavuje vo forme uvedomenia si skutočnosti, že aj ja som prešiel pubertou a moje správanie bolo môjmu okoliu asi tak milé, ako je správanie syna ku mne a mojej manželke. V takých chvíľach mám silné nutkanie zažalovať sám seba za šírenie poplašnej správy," pokračuje. „Napriek tomu, že moje dieťa neskonale milujem, nemôžem sa ubrániť pri niektorých jeho zvlášť vydarených protirodičovských extempore spomienke na výrok triedneho profesora v kľúčovej scéne staršieho českého filmu Vyšší princip. Konkrétne mám na mysli slová: Vražda na tyranu není zločinem!"
Eva: Matko, ty už konči!
„Když mi tenkrát můj chlapeček řekl, že chce zvýšit kapesné, protože já už mám život za sebou, kdežto on ne, a že bych to měla chápat, uvědomila jsem si, že je na čase něco změnit a předejít tak hrůze," vzpomíná čtenářka Eva. „Protože vyznával hudbu typu dup dup, oprášila jsem své vzpomínky na doby bigbítu, využila toho, že vše se vrací a začala se chovat obrazně řečeno jako on. Našla jsem si partu, začala jezdit na zábavy, přizpůsobila oblečení a doma jsem se s ním hádala, čí muzika je lepší a kdo má právo si ji pouštět víc nahlas. O práci jsem mluvila jako o trapárně, kterou bohužel musím absolvovat - co se dá dělat, když potřebujem ty blbý prachy - a povinnosti jsem prezentovala jako debility, které by každý rozumný člověk prostě nedělal, nicméně musí, protože nás k tomu nutí ta pitomá společnost nic nechápajících blbců."
Kupodivu se svou neobvyklou metodou uspěla. „Muzika se začala pouštět přes sluchátka, o povinnosti jsme se podělili svorně nadávajíce a i škola fungovala, protože se rovnala práci. Kamarádi mému chlapečkovi záviděli, jak hustou má matku, a já to přežila. Dnes je mu 29 let a společně na to s úsměvem rádi vzpomínáme," uzavírá Eva.
A co vy? Také máte doma zvláštní živočišný druh zvaný puberťák? Začali jste kvůli tomu pochybovat o svém biologickém otcovství? Nebo jste dokázali najít spolehlivý recept, jak ustát nekonečné období vývoje nervové soustavy potomka? Poradit ostatním můžete pod článkem!
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
