"Je samozřejmé, že posloužím mamince! To je nejmenší, co pro ni mohu udělat, ona mi přece dala život!" Tak přemýšlí mnoho žen a často si kvůli tomu nechávají líbit neuvěřitelné věci. Z jejich milovaných se pak stávají domácí tyrani a z pečovatelek samotných uzlíčky nervů.

Archetyp ženství s sebou nese výrazný prvek pečovatelství. Loajalita žen k rodině se považuje samozřejmost  a nenápadná, každodenní, vyčerpávající pomoc se stala víceméně ženskou doménou. Nižší platy a vyšší odpovědnost jsou potom dalšími pádnými důvody, proč o nemohoucí rodinné příslušníky pečuje 75 % žen a pouhých 25 % mužů. Nebývá to vždy vděčná životní role.

Jak to může také probíhat

Paní Blanka má s mámou soucit, jinak by ji navštěvovala jen občas a ryze formálně, nebo pouze v den důchodu jako neteř Hanička. Dnes mamince přinesla bílé hrozny, dostala však zle vyčiněno: Mohla by přece po půl století života vědět, že stará máma nesnáší bílé, ale naopak miluje modré hrozny. Bílé jsou totiž kyselé a těžké do žaludku. Necitelná Blanka to jistě ví, ale je jí to jedno. Pro starou, nemocnou mámu koupí první, co jí padne pod ruku. A možná koupila ta vypočítavá potvora víno jen pro formu - myslela, že si je bude moci odnést domů. Tak ať si je klidně odnese a cestou třeba věnuje nějakému bezdomovci...

Čtěte také: Když máma umřela, bylo to strašné. Ale ulevilo se mi

Podobné monology byly na denním pořádku a Blanka je dlouho brala s nadhledem - věděla, že se mámě jde jen těžko zavděčit. Tak bílé hrozny umyla a nechala na míse. Druhý den zmizely: maminka je prý musela vyhodit, neboť se jí z nich "navalovalo". Při úklidu ovšem dcera našla za hrncem zastrčený igelitový sáček se stopkami hroznů...

Další týden přinesla mamince hrozny modré. Ta je však přijala s ironickou poznámkou: "Najednou to jde, ale ty jsi mě už odnaučila mít na něco chuť. Klidně si je odnes stejně jako minule ty bílé. Stejně život nestojí za nic. Jak by také mohl, když je dcera špatně vychovaná a vždycky myslela hlavně na sebe. Ještě že mám Haničku, ta mě doopravdy miluje!"

Právě tehdy si Blanka řekla dost - a konečně se začala bránit, aby maminka její dobré vůle nezneužívala.

Tak tudy ne!

Tíže stáří může být k neunesení, neměla by však přerůst v citové vydírání. Dcera, kterou matka v bolestech porodila a nikdy jí to nezapomene připomenout, by neměla být otrokem matčiných manipulací. Ocitla by se tak v trvalém stresu, který může vyústit v ohrožení jejího vlastního zdraví.

Doporučujeme: Mýty kolem umírání: Bolí to?

A neprospívá to ani samotné mamince. Míra požadované, nebo někdy dokonce vynucované pomoci totiž nemusí být zdaleka úměrná potřebě. Leckdy bývá úroveň bezmocného "děcka" předstíraná, vlastně jde o takový malý test: Mám pro ni ještě cenu? Maminka určitě cenu má, ale to neznamená, že by se měla nechat pohodlně obskakovat - necvičená duše a i tělo odumírají daleko rychleji!

Nepodlehněte musismu!

Nepodlehněte proto "musismu"! Tento vtipný termín německé psycholožky Karen Horney charakterizuje neurózu typickou tím, že něco musíte: vdát se, mít děti, být na mateřské do šesti let, postarat se o staré rodiče... Nemusíte!

Ale když už se rozhodnete o stárnoucího rodinného příslušníka postarat, počítejte s tím, že se váš život změní. Jak k babičce či dědovi přistupovat?

• Berte starého člověka, jaký je, změnit už nepůjde. Respektujte jeho svébytnost, osobní vlastnictví, názor.
• Ponechte mu trochu radosti ze života - cigaretka či bůčíček light mu možná trochu zkrátí život, ale za co by ten jinak stál.
• Lhát se sice nemá, ale nemusíte říkat všechno na plnou pusu. Proč rozehnat milosrdnou mlhu vzpomínkového optimismu a vyříkávat si složité a nepříjemné problémy dávno mrtvé minulosti.
• Nechtějte nikoho ohromit dobrým skutkem. Naložte si na bedra si jen tolik, kolik unesete.
• A nečekejte vděk v podobě dědictví.

Jak přežít jejich úlety?

Nepolykejte pasivně křivdy, abyste se jimi trápili, neútočte v agresivní, byť třeba oprávněné sebeobraně: Buďte asertivní! Vyjádřete to podstatné, klidně opakovaně, a trvejte na tom bez zbytečných emocí. Mějte na vědomí svá práva: vy rozhodnete, co je pro vás morální a za co ponesete odpovědnost. Nemáte proč se za svá stanoviska komukoli omlouvat, zato máte nárok chybovat nebo měnit názor. Prostě se nenechejte manipulovat - soudcem svého jednání jste jedině vy sami!

Jak to vypadá v praxi? Nejúčinnější je metoda otevřených dveří: Nenechejte se vyprovokovat k hádce, reagujte jen na to, s čím lze souhlasit. Vzorem vám může být následující dialog:

"Chodíš za mnou jen z povinnosti. Sedíš tady jako na jehlách a nejraději bys byla pryč."
"Sedím tady s tebou ráda."
"Určitě bys raději šla za tou kamarádkou odvedle, jak se to jmenuje... Irena!"
"Irena je moc fajn, jsme dohodnuté, že zítra zajdeme na kafe."
"No vidíš, každému se věnuješ, jen svojí staré mámě ne!"
"Sedím tady s tebou, mami."
"To jo, ale stejně jsi jako duchem nepřítomná. To jsi celá ty."
"Sedím tady s tebou ráda."

Že jsou na takový rozhovor potřeba ocelové nervy? To máte bohužel pravdu. Ale je jen na vás, jestli podlehnete stresujícímu "musismu", nebo jestli dokážete péči o starého rodiče zvládnout s nadhledem.

zdroj: Jak (pře)žít se stárnoucími rodiči, Grada Publishing 2013

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Elenka: Holčička, která chtěla žít

Matko, nekřič! Církev žádá ticho na porodním sále...

Senioři vzpomínají: Nejlepší sex v sedmdesáti

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková