reklama

Pandemie vede k překvapivým změnám v rodinách: Muži se víc zapojují v domácnosti

Podle studií může pandemie vést k dlouhodobým změnám ve světových domácnostech: muži se mnohem víc zapojují do domácích prací. Ženy si o to ale musí říct.

Foto: Shutterstock

Podle výzkumů se muži začali v karanténě více věnovat domácím pracím i péči o děti. Pandemie tak může vést k dlouhodobým změnám v genderových normách jak v jednotlivých domácnostech, tak na úrovni organizací a podniků. Partneři spolu ale musí umět komunikovat a do péče o domácnost zahrnovat také své potomky. 

I když ženy zastávají stále větší podíl práce v domácnosti a pečují o děti mnohem častěji než muži, studie z Kanady, Německa, Turecka i Nizozemska přichází s daty, podle kterých se muži zapojují do domácích prací více než před pandemií. 

Muži necítí za domácnost zodpovědnost

"Spousta mužů nechápe, že domácnost je i jejich záležitost. Většina z nich má pocit, že partnerkám 'pomáhá', a ženy jim musí neustále říkat, co mají dělat," říká třiatřicetiletá Eliška, která se svým partnerem vychovává dvě čtyřleté děti a chce jako ostatní respondentky zůstat v anonymitě. "Můj předchozí muž sám od sebe nikdy nic neudělal a podobně to má i většina mých kamarádek, přitom jde o vzdělané ženy, mající vzdělané partnery. Muži jednoduše necítí za domácnost zodpovědnost a měli by se naučit všímat si toho, co je potřeba," dodává. 

Celá rodina je v současné době vinou opatření společně doma, podle Elišky relativní rodinnou pohodu dokáže zachránit jen plánování jídelníčku. "I když současný partner bere domácnost více za svou, je to náročné a nedá se to podle mě zvládat ani ve dvou lidech. Práce, děti, vaření, úklid, všude máme nepořádek. I když můj muž pere, vaří a pomáhá, tak se to těžko stíhá. Největšímu napětí a hádkám předcházíme plánováním jídelníčku na celý týden, kdy si rozdělujeme, kdo kdy vaří," svěřuje se třiatřicetiletá dvojnásobná maminka.

Procento rodin, které sdílejí péči o domácnost, se zvyšuje

Případ Elišky možná teď bude mluvit z duše mnohým pracujícím matkám. Ať už jde o umývání nádobí, praní, učení či volný čas s dětmi, muži se musí v současné situaci zapojovat více než před pandemií.

Sociolog Daniel L. Carlson na americké University of Utah publikoval studii, která ukazuje, že procento rodin, které rovnoměrně sdílejí práci v domácnosti, vzrostlo z 26 procent z doby před pandemií na současných 41 procent a počet rodin, které rovnoměrně sdílejí péči o děti zase z 41 procent na 52 procent. Carlson tak podotýká, že v těchto číslech vidí pro feminismus pozitivní přínos.

Důvodem většího zapojení mužů v domácnosti může být samozřejmě většinové procento žen, které pracuje ve zdravotnictví a pečovatelství, či nemožnost mužů pokračovat v práci, kterou do období pandemie vykonávali. Ale k překvapivému procentuálnímu navýšení může vést i prozaičtější vysvětlení.

"Muž vždy doma pomáhal, vyskládal myčku, uvařil nebo vypral prádlo. Začátkem pandemie jsme si ale museli jasně rozdělit úkoly a teď máme domácnost lépe zorganizovanou než předtím," říká dvaačtyřicetiletá učitelka Jana. Naopak manžel pětačtyřicetileté asistentky Simony se na chodu domácnosti nikdy výrazně nepodílel, to se změnilo až s příchodem pandemie. "Více se věnuje dětem, od desíti hodin do jedné odpoledne dělá s dcerou školu. Sblížilo nás to, jsme více spolu, chodíme ven a také společně nakupujeme, což jsme dříve nedělali," pochvaluje si Simona.

Pandemie pozitivně zasáhla i do vztahu padesátileté Jiřiny s jejím manželem. "Najednou musel doma zůstat i můj manžel a udělali jsme to, co jsme oddalovali. Opravili jsme dům a zařídili nový kotel, ale také jsme spolu například vařili a utužili jsme naši blízkost a lásku," popisuje Jiřina, která se doma stará i o nemocného otce. 

Kopírujeme vzorce od rodičů, je čas je narušit

Zda muž v domácnosti pomáhá, nebo ne, často přirozeně vychází z předchozí rodiny a nastavených vzorů od rodičů. "Pokud muž viděl, že vše dělala máma, nechává pak domácnost podobně na své ženě. Což dříve bylo hodně časté, a tím pádem ještě k velké změně ve společnosti nedošlo. I když stále častěji slyším, že muži doma pomáhají, líbí se mi Eliščin názor, že je rozdíl, zda muž danou domácnost vlastní a bere ji, že ji mají na starost oba dva, nebo je to jen práce ženy," vysvětluje koučka vědomých vztahů Eva Andriessen.

Právě proto je přínosné do péče o domácnost zapojit také děti a narušit tak nastavené vzorce předchozích generací. Každodenní povinnosti začala ve větší míře se svými dětmi sdílet například devětatřicetiletá učitelka Daniela. "Domácí práce jsme museli s příchodem období koronaviru rozdělit nejen mezi nás dva, ale také mezi děti, od umývání nádobí až po umývání podlah, tak to dřív nebylo. V posledních týdnech dokonce i muž pomáhá více než dříve, vysává, chodí nakupovat a věnuje se dětem," libuje si dnes Daniela.

Osmatřicetileté podnikatelce Michaele zase s přípravou jídla pomáhají děti, přičemž si svému partnerovi i dětem o potřebu jejich zapojení do domácnosti otevřeně řekla. 

Důležité je mluvit o svých potřebách

Komunikace je pro lepší zvládání návalu povinností a jejich organizace podle koučky vědomých vztahů Evy Andriessen nezbytná. Nastavení pravidel pak ale záleží na každém páru a na tom, jak jim to vyhovuje. Ideální nastavení je podle ní to, kdy rodina otevřeně mluví o svých potřebách a těm rozdělení úkolů přizpůsobuje tak, aby se našlo nejlepší řešení pro všechny. 

"Ženy se často diví, že muž nic nedělá, přitom si o pomoc neřekly. Nesdělily mu, jak by to chtěly, jak si představují, aby se partner zapojil. Jedna moje klientka přestala vyčítat muži, že jí s ničím nepomáhá, a začala si říkat o pomoc. Následně si to nastavili tak, že jí při chystání večeře pomáhá krájet zeleninu, ona se začala cítit milovaná a atmosféru v rodině to úplně změnilo," popisuje případ koučka.

Muži by měli situaci využít k navázání vztahu s dětmi

S Evou Andriessen se shoduje i ředitel české organizace Liga otevřených mužů Josef Petr. Podle něj je toto období stejně frustrují pro oba partnery. "Zvláště frustrující může být situace právě pro muže, kteří nebyli zvyklí se na péči o děti a domácnost podílet, a teď jsou k tomu vlivem okolností do toho donuceni. Takovým bychom doporučili, aby situaci naopak využili k navázání bližšího a intenzivnějšího vztahu s dětmi. Práce vždycky bude, děti ale vyrostou rychleji, než si myslíme," podotýká Petr. 

Řešením podle něj je si na konci každého večera nebo týdne sednout, pobavit se o tom, jak to rodina zvládá a jak nastavit následující dny, aby se ani jeden z partnerů necítil, že toho na něm leží příliš. 

Muži se často chtějí starat, ale nemohou

Z výzkumu Ligy otevřených mužů vyplývá, že se muži za posledních deset let o 100 procent více zapojují v péči o nemocné děti a v návštěvách u lékaře - před deseti lety navštěvovalo lékaře s dětmi a pečovalo o nemocné děti 15 procent, dnes je to 30 procent mužů. Podobný výsledek potvrzuje také americký výzkum z června letošního roku, který navíc ukazuje, že by se muži chtěli o děti starat více.

"Ve větším zapojení mužům často brání skutečnost, že zaujímají roli hlavního živitele rodiny, a praktická péče o děti a jejich životní prostor je tak často v praxi až na druhém místě. Existuje tedy velký nesoulad mezi tím, co muži chtějí, a tím, co reálně dělají. Většina mužů by byla spíš ráda, kdyby mohla v práci ubrat a v péči o děti přidat, ale problém často je, že v práci ubrat nelze," vysvětluje Josef Petr. 

Se stejnými závěr přichází i zmíněný americký výzkum. V něm třetina mužů uvedla, že nejsou otci, jakými by si přáli být - brání jim v tom nedostatek času, peněz a právě pracovní požadavky. 

Současná krizová situace tak může ovlivnit nejen nastavení si genderové rovnoprávnosti v každé rodině, ale také upozornit organizace a podniky na to, že i muži mají domácí a pečovatelské touhy a povinnosti. 

Bittnerová: Vložky zdarma? Pro spoustu žen je menstruace stigma, muži diskuzi hrotí | Video: Emma Smetana
reklama
reklama
reklama