"Když byl Tom do mě zamilovaný, dokázal mi skoro číst myšlenky. Uplynulo pár let a je to úplně jiný člověk: malicherný, hádavý, urážlivý. Všechno musí být po jeho, jinak je zle," napsala nám paní Adéla ze Svitav.

Nabízíme její smutný příběh o tom, jak si okouzlující tyran dokáže podmanit celou rodinu, aby skákala, jak píská. A jak je těžké se bránit, když věci necháte zajít příliš daleko.

Poslední snídaně do postele

Svatební den patřil k mým nejkrásnějším. Vždycky jsem chtěla mít velkou svatbu se spoustou hostů a Tomáš to přání naplnil vrchovatě. Připadala jsem si jako princezna. Svatební noc jsme trávili stylově: Poprvé ve svém krásně zrekonstruovaném domku na okraji města. Ráno, po nádherné noci, mě probudila vůně kávy a slaniny. Dostala jsem klasickou anglickou snídani do postele...

Čtěte také: Když je manžel psychopat. Příběh, ze kterého mrazí

Přede mnou ležely na podnose talíře s toasty, s míchanými vajíčky, opečenými plátky slaniny, rajčaty a žampiony, meruňkovou marmeládou, máslem. K nim samozřejmě káva a džus. Připadala jsem si jako v nebi. "To bylo naposledy, co něco podobného dělám. Od téhle chvíle budeš jako správná žena nosit snídani do postele ty mně!" prohlásil Tom s úsměvem. Pobavilo mě to, myslela jsem, že žertuje. Myslel to vážně. To byl první z mnoha zlomů v naší dlouhé manželské historii.

Co prosím tě celý den děláš?

"Utáhnout otěže" mi zkusil hned od začátku, to jsem ale ještě měla sílu se bránit. A také peníze. Když vyžadoval teplou večeři chvilku poté, co jsem dorazila z práce - přestože sám byl doma už hodinu - klidně jsem mu doporučila, ať si ji udělá sám. Když se bránil mytí nádobí s tím, že to není mužská práce, smála jsem se mu, že do dřezu sahá rukama, nikoli orgánem, který muže a ženy odlišuje.

Nakonec jsme se vždycky nějak dohodli. Nic jiného mu nezbývalo, chodila jsem do práce a slušně vydělávala, byla jsem na něm finančně nezávislá. Pak jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a všechno bylo rázem jinak.

"Miláčku, potřebuju vyžehlit na zítra košili do práce! Jo a k večeři bych si dal segedín, víš, že ho miluju. A jak to, že nejsou umyté boty? Co prosím tě celý den děláš?" Celý den jsem byla v devátém měsíci těhotenství ráda, že se sotva valím...

Když se narodil malý Tomášek, bylo ještě hůř. Věta "Co prosím tě celý den děláš?" mě začala provázet životem...

Živím vás, budete poslouchat!

Postupně mému manželovi začalo vadit vše, co nebylo v souladu s jeho představou pořádku: Zacákané dlaždičky nad vanou, nevymyté kelímky do jogurtů určených do separovaného odpadu, boty položené špičkami ke stěně místo podél ní, sklenice vody zapomenutá na stolku v ložnici...

"Já vás všechny živím, tak budete poslouchat! Dřu se jako mezek, tak snad mám nárok na slušný domov!" To byl nejčastější argument na naše výhrady, že už to s tím pořádkem opravdu přehání.

Samozřejmě že když jsem po třech letech oznámila, že chci nastoupit zpět do práce, byl oheň na střeše. Jako by se bál, že nade mnou ztratí absolutní moc. Argumenty měl připravené: "Dítě potřebuje mámu. A jak budeš stíhat domácnost? Začínáš být pěkná kariéristka!" Když jsem přesto začala pracovat, čtvrt roku na mě nepromluvil. S ničím mi nepomohl, ani vyzvednout Tomáška ze školky. "Mohla jsi mít doma klid, ale chtěla jsi do práce, tak makej!" to byla jediná odpověď.

Nevím, co si počít

Postupně se s tím smířil, ale nikdy mi úplně neodpustil. Choval se ke mně tak, že k nám moji rodiče přestali jezdit. Nemohli se na to dívat. "Holčičko, pamatuj, že se vždycky můžeš vrátit domů," řekl mi táta, když od nás naposledy odjížděl. Teď se s ním vídám pomalu na zapřenou, a že bychom se synem u babičky a dědy přespali? Nepřichází v úvahu! "Rodina přece musí držet pohromadě," jak říká můj muž.

Divíte se, že jsem od něj ještě neodešla? Mám ho ráda. Nesdílíme spolu jen to zlé. Stará se o nás a před ostatními na nás nedá dopustit. Syna miluje. Domácí násilí nám nehrozí, nikdy by na něj nebo na mě nevztáhl ruku. Pokud je vše podle jeho představ, chová se ke mně moc hezky. Zahrnuje mě drahými dary. Říká, že jsem jeho princezna. Jen jeho... Akorát že nevím, jak dlouho to ještě vydržím...

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Žili jsme spolu třicet let, opustil mě kvůli studentce

Miminko Brianna: Příběh, který otřásl světem

Mladý pár si sám postavil krásný dům jen za 2,5 milionu

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková