reklama
 

Megatvrdohlavý puberťák: Platí na něj vůbec něco?

O pubertě, adolescentech, nešťastných rodičích, výchovných fackách a tom, jak přežít dospívající ratolesti, jsme psali už mockrát. Nyní nabízíme ty nejzajímavější názory na výchovu od vás - našich čtenářů.

Foto: Isifa/Thinkstock

O pubertě, adolescentech, nešťastných rodičích, výchovných fackách a tom, že v určitém věku na naše potomky platí jen máloco, jsme psali už mockrát.

Z vašich reakcí je zřejmé, že rodinnou krizí procházejí nedobrovolně snad všichni rodiče. Mnozí z nich však dokázali zaujmout velmi poučný postoj. Nabízíme vám nejzajímavější názory a příběhy čtenářů na téma jak přežít dospívající ratolesti.

Jarmila: Bude celý po tobě!

Mám už děti dospělé, ale ještě si dobře pamatuji, jaké nevhodné věty ze mě občas vycházely. Teď s odstupem času, klidná a odpočatá, bych je nikdy nepoužila. Ale tenkrát, v kolotoči práce - domácnost - škola, k tomu navíc megatvrdohlavý syn...

Čtěte také: Je jí čtrnáct let aneb Lolitku je třeba seřezat včas

No prostě ze mě padaly naprosto absurdní věty, které nic neřešily, výplody čirého zoufalství z vlastní vychovatelské neschopnosti. Jen jednu za všechny, kterou jsem nikdy říct nechtěla. Ale přiznávám, že když ze mě vypadla, ohromě se mi ulevilo. Věta byla cezena skrz zuby a adresována osmnáctiletému synovi: „Nepřeju ti nic špatného, ale doufám, že jednou budeš mít dítě, které bude celé po tobě!"

Pavla: Rada za všechny peníze

Speciální vývojovou větší druhu homo adolescentus je puberťák z rozvedené rodiny. Ten můj zcela přesně vystihl slabou stránku pozice sólo matky a k větám typu "Ty se o mě musíš starat" přibyla hláška, která mě začala naprosto vytáčet: "Na to mi nesahej, to mám od táty!", případně "U táty je to lepší, ty jsi hnusná".

Dennodenní půtky o uklízení pokoje nebo učení končily zcela nevýchovnou fackou ("Ty mě týráš, půjdu si stěžovat na sociálku!") nebo tím, že jsem se rozdýchávala na dvorku. Naprosto zoufalá jsem se obrátila na sociálku a psychologa.

Rada? Když vás nechce respektovat, pusťte ho bydlet k otci! V tuto chvíli asi všechny vzorné matky zasyčí a pohoršeně obrátí oči v sloup. Ale výsledek? Poté, co jsem synáčkovi oznámila, že jeho přání se mu splní a já ho velice ráda uvidím jednou za měsíc na víkend, najednou obrátil a vehementně se bil za své místo u mě.

Od té doby situace zklidnila a když má pocit, že je chudák, stačí pronést větu: "Jestli ti je tady tak špatně, zkus to jinde." Takže matky - neobávejte se, jsou to opravdu vaše ratolesti a někde tam v hloubi toho purťáckého srdíčka určitě máte své místo.

Jana: Moc jsi přibral, táto!

Mít doma adolescenta je někdy o nervy, ale také o úsměvné historky. Bylo v pubertě období, kdy dcera uznávala jen černé a hodně rozdrbané oblečení. Vypadala jak hastroš, ne-li bezdomovec. Vrchol byl, když jednou na půdě objevila koš s odloženým oblečením. Vytáhla manželův svatební proužkový tmavý oblek a hned na půdě se do něj nasoukala. Padl jí jak ulitý.

Celá rozradostněná se v něm šla ukázat majiteli. „Hele, tati, poznáváš ho?" Manžel se na ni podíval, sáhl na oblek a prohlásil: „V tom obleku jsem se před čtvrtstoletím ženil". Dcera na to: „To je pravda, ale teď je můj, heč!" Manžel se usmál a dodal: „No jo, ale co když se budu chtít znovu oženit, co si vezmu na sebe?"

Na to se dcera zakřenila: „Tak podívej. Za prvé: Máma je ta nejbáječnější ženská, proč bys hledal jinou. Za druhé: Vždyť jsi hrozně přibral, už se do něj nevejdeš. A za třetí: Copak nevidíš, jak mi ohromně sekne?" A odtančila ven, pochlubit se novým oblečkem kamarádkám. Za sebou nechala taťku s ústy dokořán.

Jak jste na tom vy se svými adolescenty? Co na ně platí a kdy máte prostě smůlu? Svěřte se se svými rodinnými historkami a dejte ostatním dobrou radu, jak zkrotit šelmu zvanou Puberťák!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Domácí zvíře zvané Puberťák: Chov, výcvik, krmení

Holení a klystýr před porodem? Zbytečné ponižování žen!

10 orgánů, které v těle nepotřebujete

Božská Taylor a vyzývavá Selena. Jinak byly ceny AMA přehlídkou divnosti | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama