Máte mateřskou intuici? Zapomeňte na knihy a odborníky!
Mateřské instinkty nás doprovázejí po celou existenci lidského rodu a nikdy nezklamaly. Když se na ně spolehnete, nemůžete udělat chybu. Poradíme vám, jak se chování vrozené od přírody využívat.
Mateřské instinkty nás doprovázejí po celou existenci lidského rodu a nikdy nezklamaly. Když se na ně spolehnete, nemůžete udělat chybu.
Někdy je ale těžké rozeznat, co je instinkt a co pouhý předsudek. Poradíme vám, jak se zorientovat, abyste mohla chování vrozené od přírody využívat v míře co největší.
Čtěte také: 5 typů nemožných matek, které denně potkáváte na ulici
Měla jste někdy pocit, že vás vaše miminko potřebuje? Že je mu právě smutno? Že má chuť dělat lumpárny? A to všechno přesto, že ještě nemluví? Nejspíš se nemýlíte. I když můžete usuzovat pouze z mimiky, přímo cítíte jeho emoce. Tak přesně tohle je mateřská intuice.
Nevěříme sami sobě
Už jsme za poslední staletí trochu pozapomněli. Věříme spíš přístrojům než vlastním smyslům. Přestali jsme naslouchat tělu. Náš šestý smysl zakrněl. Ženy si dokonce od můžů - lékařů nechaly vzít vlastní porod. A to je velká škoda.
Místo na svou intuici spoléháme na rady expertů, hledáme návody na život v knihách nebo dokonce na internetu. Přes rámus všech těch mobilů, e-mailů, porad a plánů už není vnitřní hlas slyšet.
Jenže pak přijde mateřství a životní tempo se zpomalí. A ženy dostanou ideální možnost vrátit se ke kořenům a začít naslouchat a důvěřovat samy sobě. Stejně jako to udělaly maminky Jenny a Yvona.
Jenny (42): Měla jsem si věřit víc
"Moje dcera Martina byla odmalička velmi citlivá. Hystericky reagovala na ty nejmenší podněty a nebyla k utišení. Dětská psycholožka nám sdělila, že je to manipulativní dítě, které by potřebovalo trochu přitáhnout otěže. Ale já cítila, že v naší výchově chyba nespočívá," vypráví maminka Jenny z Prahy.
Doporučujeme: 13 nejlepších věcí, které můžete udělat pro své děti
Když holčička rostla, situace se nezlepšovala. Několikrát týdně čelili rodiče, křiku, pláči, vztekání a zlostnému dupání. Válení po zemi bylo na denním pořádku. V osmi letech psychiatr diagnostikoval u Martinky bipolární poruchu (bipolar disorder). Maminka však měla pochyby, a ty se časem ukázaly oprávněné. Léky nezabíraly.
Až si Jenny všimla, že dcerka reaguje podrážděním na vyšší hluk. Její podezření, že trpí nějakým druhem smyslové poruchy však nikdo z lékařů nebral vážně. Pak si ale Jenny našla na internetu informaci o poruchách smyslového vnímání. Ty jsou mimo jiné typické právě přecitlivělostí na smyslové podněty. "To je přesně ono!" cítila.
Specialista tentokrát její podezření potvrdil. Diagnóza byla stanovena správně a léčba zabrala. Čtrnáctiletá Martina dnes úspěšně studuje gymnázium, má spoustu kamarádů a nijak se neliší od svých vrstevníků. "A já už vím, že mohu věřit své intuici," uzavírá spokojená Jenny.
Yvona (30): Tušení ji nezklamalo
"Když bylo našemu synovi Péťovi rok a půl, rozhodla jsem se na částečný úvazek vrátit do práce. Našli jsme příjemné soukromé jesličky v sousedství. Petřík tam byl za chvilku jako doma a já se pomalu vracela ke své profesi. Jesle byly bezvadně vybavené, sestřička moc milá, děti se zdály spokojené. Všechno vypadalo báječně, ale přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Jen jsem nevěděla co," popisuje maminka Yvona z Brna. "To je normální, prostě si zvykáš, že už nejste s Péťou spolu od rána do večera, konejšil mě manžel. Jenže já prostě cítila, že něco není, jak má být."
A tak jednoho dne poprosila sousedku, aby nenápadně obhlédla jesle dopoledne, v době, kdy to nikdo nečeká. Jaké bylo její překvapení, když našla šest batolat ve volně přístupném domě zcela samotných! Sympatická sestřička, která o ně měla pečovat, venčila svého pejska...
"V tu chvíli jsem pochopila, co bylo opravdu špatně. Péťu jsme dali pryč hned druhý den a také jsme varovali ostatní rodiče. Od té doby svým tušením přikládám daleko větší význam," uzavírá Yvona.
Tak co, věříte své intuici vy? Stalo se vám něco podobného? Nebo jsou to všechno jen výmysly přecitlivělých žen? O tom můžete diskutovat pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Příběh chlapce bez nohou: Plakali byste. On se směje
Holčička přežila potrat - matka ji teď zbožňuje
Intimní rovnoprávnost: Vyholit se? Jen když ty taky!
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
