reklama

Mám úzkostlivé dítě, všeho se bojí: Co s tím?

Odmítají opustit bezpečí domova. Nesnesou samotu bez mámy. Bojí se cizích lidí... Malé děti mají prostě hrůzu z lecčeho. Ale i ta by měla mít své hranice. Každopádně nesmíte dětské strachy podceňovat.

Foto: Isifa/Thinkstock

Odmítají opustit bezpečí domova. Nesnesou samotu bez mámy. Bojí se cizích lidí... Malé děti mají prostě hrůzu z lecčeho. Ale i ta by měla mít své hranice.

Každopádně nesmíte dětské strachy podceňovat - děti nemají žít ve strachu, pokud k němu není opravdový důvod. Proto je třeba řešit situaci s odborníkem: dětskou psycholožkou, případně s psychiatrem.

Čtyři příběhy, čtyři problémy

Tříletého Jendu maminka miluje. Nikdy mu nikdo cizí neublížil. Přesto chlapec chce být stále jen doma. Bojí se chodit mezi lidi, máma ho nevyláká ani na pískoviště. V obchodě se jí drží jako klíště. Na návštěvách vříská, že chce pryč. V noci se budí strachem, že zase bude muset někam jít a ujišťuje se, že s ním máma zůstane celý den v bytě.

Čtěte také: Dětské běsy - Nekopej nohama, kopeš mamince hrob!

Pětiletou Kristýnku máma nikdy nenechala samotnou. Ani by to nešlo, je na ní totiž těžce závislá. Nespustí ji z očí. Odmítá zůstat sama bez ní třeba jen na pár minut. Trápí se, když jde máma vysypat koš a musí ji přitom sledovat alespoň oknem. Doprovází ji dokonce i na toaletu a hlídá přede dveřmi, aby se v pořádku vrátila.

Čtyřletý Péťa má s rodiči a životem vůbec jen ty nejlepší zkušenosti. Přesto je odmalička vyplašený z lidí. Jako miminko se bál nových obličejů a plakal, když na něj kdokoli cizí promluvil. Jako batole měl strach z vrstevníků a nesnášel návštěvy. Pak se skamarádil s Davídkem a problémy ustaly. Jenže teď má začít chodit do školky, a problémy jsou zase zpátky: Ráno zvrací, ve školce odmítá komunikovat i jíst, večer před spaním brečí, že tam nechce...

Tříletá Johanka se bojí prostě všeho: Kamínku na cestě, hlasitějšího zvuku, tmy i příliš jasného světla. V úplně běžných situacích začne jančit nečekaným strachem, který nemá daleko k hysterii. I ona přitom žije s pohodové domácnosti a úplné, nekonfliktní rodině.

Přesně to všechno jsou situace, které už se vymykají normálu. Čím dřív zamíří rodiče podobných dětí k psycholožce, tím lépe.

Čeho se děti nejvíc bojí

  • cizích osob a odloučení od maminky
  • neznáma, tajemné tmy a strašidel
  • smrti a všeho, co je s ní spojeno, zejména kostlivců
  • neúspěchu, chyb, selhání a odmítnutí milovanými osobami

Více se dozvíte: Noční můry aneb Čeho se děti opravdu bojí?

Jak je jejich strachu zbavit?

Cizí osoby a odloučení od maminky: Musíte dítě "vycvičit", aby si zvyklo. Opouštějte ho nejprve na pár minut, kdy ho svěříte do cizích, ale důvěryhodných rukou. Dávejte mu najevo, že je to normální, že dospělí členové rodiny na čas mizí a zase se objevují. A postupně dobu odloučení prodlužujte. Zvykejte ho také na "cizí" jako jsou tety, strýcové, babičky a dědové. Prcek musí pocit, že mu vždy bude stát za zády někdo, kdo ho podpoří: máma, táta, babička, strejda... Čím širší rodina, tím lépe.

Neznámo, tma a strašidla: Pozorně dítě vyslechněte, ale nesnažte se na ně chodit s logikou. Pro něj strašidla prostě existují, proto je i vy berte vážně. Hlavně se nevysmívejte! Musíte totiž strašidla zahnat - neškodným "speciálním" sprejem, zpěvem posměšné písničky, plyšákem v posteli, tlumeným nočním světlem u postýlky.

Smrti a všeho, co je s ní spojeno: I tady ho budete muset ošálit. S kostlivci to je snadné, stačí dělat si z nich legraci - počmárat je na obrázku červenou fixkou, posadit na nočník... Vysvětlit prckovi smrt jako přirozenou součást života je už těžší. Možná postačí sdělení, že je ta událost daleko, daleko před vámi i před nimi. Daleko dál, než třeba zítřejší pečení buchty, na které se dítě těší.

Neúspěchu a odmítnutí milovanými osobami: Co dodat? Prostě je mějte rádi a dejte jim to odpovídajícím způsobem najevo. Když se vám to podaří, většina problémů zmizí sama.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Trauma z Mikuláše: Jsem čert a ukousnu ti zadek!

Cena za práci na mateřské? 55 000 Kč měsíčně!

Psí pojištění: Záchrana života, nebo vyhozené peníze?

Kontra: Neumíme sdílet veřejný prostor. Řidiči často netuší, jak nebezpečná je to hra | Video: Michael Rozsypal, Daniela Drtinová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama