reklama

Mám ráda svého muže. Ale nudím se s ním v posteli

Když Markéta svému muži říkala "ano", věřila, že spolu dokážou zestárnout. Po pěti letech vedle sebe žili jako cizí lidé. Dodnes se s tím nedokáže vypořádat.

Foto: Isifa/Thinkstock

Když svému muži říkala "ano", věřila, že spolu dokážou zestárnout. Po pěti letech vedle sebe s manželem žili jako dva cizí lidé. Dodnes se s tím nedokáže vypořádat.

"Nedokážu se oprostit od stínu svého ztroskotaného manželství. Tolik jsem se snažila. Vyzkoušela jsem snad všechno - marně. A dodnes nevím, kde se stala chyba," napsala nám čtenářka Markéta. Toto je její příběh. Možná jste zažili něco podobného.

Mluvila jsem, neposlouchal

Prvotní idyla vydržela necelý rok. Pak o mě muž prostě ztratil zájem. Ptala jsem se, co se děje - mlčel. Stěžovala jsem si, že si najde čas na pravidelné měsíční hospody s partou chlapů z práce, ale mě už několik let nikam nepozval. Dělala jsem scény. Vyhrožovala a nakonec i plakala.

Doporučujeme: Sex s vlastním manželem? To je fakt za trest!

To já jsem ho vždycky nutila chodit mezi naše společné přátele a trávit čas na výletech po přírodě. Povídat si - o čemkoli. Přitulit se v posteli častěji než jednou za měsíc.

A to přitulení! Když to bylo (už!) po týdnu, připadl mi jako misionář, který se obětuje kvůli divoké domorodce. Hraní? Svádění? Předehra? Naprostá nula. Jako by neznal nic než misionářskou polohu, kterou si teda odkroutí, když už to musí být.

Jako by ho sex přestal zajímat. Táhly se mi hlavou divné myšlenky: Už se mu nelíbím? Vždyť jsem se tolik nezměnila. Nepřibrala jsem a za těch pět let zestárla jen malinko. Je těžce nemocný, a proto prostě nemůže? Nebo je snad na kluky a zjistil to až teď?

Jedna ruka nezatleská

Až mi jednou došlo, že všechny aktivity vycházejí ode mne. Že se snažím marně a on prostě nedokáže hradby svého stereotypu rozbít. Tak jsem se začala poohlížet jinde, čistě ze zoufalství a z nudy. No jasně, že to netrvalo dlouho.

Čtěte také: Byl to hodný manžel a skvělý táta. Ale nestačilo to

Nakonec se stalo přesně to, před čím jsem manžela mnohokrát varovala, čeho jsem se sama bála a co jsem nikdy nechtěla. Zamilovala jsem se. Rozvedla - to bylo rychlé, protože jsme neměli děti a ani nic jiného společného. A snažila se zapomenout s novou láskou.

Nevím, proč se mi ztratil

Ale ani ta nedopadla. Nakonec jsme se rozešli a teď jsem sama. Nelituji rozvodu, vím, že jsem dál takhle žít nemohla. Ale stále se nedokážu oprostit od stínu svého ztroskotaného manželství. Mrzí mě, že jsme spolu nedokázali zestárnout. Tolik jsem se snažila...

Poskytovala jsem mu málo prostoru? Vždyť žádný nechtěl! Nutila jsem ho pořád něco společně dělat? Jinak bychom spolu nebyli už vůbec. Nedokázala jsem ho přesvědčit, aby mi naslouchal? Nedokázal mě vůbec vnímat! A ze všeho nejhorší je, že dodnes netuším, kde se stala chyba.

Co si o tom myslíte vy? Mohla Markéta udělat něco lépe? Nebo šlo o předem ztracený boj? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍM AT:

Žili jsme spolu třicet let, opustil mě kvůli studentce

Posmrtný život existuje, tvrdí neurochirurg z Harvardu

"Chce se mi zvracet", slyšel 15letý homosexuál od otce

Blažek: Přišli jsme o 250 milionů, nikdo smoking nepotřebuje. Pro záchranu udělám vše | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama