reklama
 

Ludvík Hess: Mám mesiášské sklony

S Ludvíkem Hessem, čerstvým nositelem medaile Za zásluhy, jsme si povídali o životě, lásce ke koním, lékařské řevnivosti, ale hlavně o babyboxech.

Foto: Archiv Ludvíka Hesse

Ludvíka Hesse (68), čerstvého nositele čestné medaile Za zásluhy, nejspíš znáte jako zakladatele babyboxů. On sám si také přezdívá "Babydědek". Rozsah jeho zájmů je ovšem podstatně širší.

Vydává literární časopis Divoké víno. Chová anglické plnokrevníky, vymýšlí reklamu, mediálně zastupoval známé české umělce, píše knihy (většinou o koních a o ženách), fotografuje (nejen) akty. Prostě renesanční osobnost - dokonce i se třemi vlastními rodovými erby.

Povídali jsme si s ním o životě, lásce ke koním, lékařské řevnivosti, ale hlavně o babyboxech. "Mám jediné přání," říká. "Aby už nikdy nebylo nalezeno mrtvé tělíčko novorozence."

Medaili za zásluhy říkáte hanlivě "metál". To vám vůbec neudělala radost?

Metál mi radost neudělal, spíše přinesl problémy. Projevilo se to i při nedávných rozhovorech pro tisk. Některé vydavatelské domy s chutí využijí prohřešků osoby, kterou prezident vyznamená, proto, aby Zemana znectili.

Přesto si myslím, že si ocenění zasluhujete. Za deset let zachránily vaše babyboxy už 128 lidských životů.

Raději říkám, že babyboxy pomohly dětem vstoupit do nového života. O děti, které do nich byly odložené, je velký zájem, protože jsou takzvaně právně volné. Mohou se o ně sice přihlásit jejich biologičtí rodiče, ale jen do chvíle, než rozsudek o adopci nabude právní moci. Pak už jsou odložená děťátka neodvolatelně dětmi adoptivních rodičů.

Přesto musíte jejich existenci stále znovu obhajovat. Největšími kritiky jsou překvapivě pediatři a jejich hlavním argumentem tvrzení, že babyboxy nezachraňují životy, ale pouze připravují děti o identitu. Je tomu tak?

Identita představuje složitější fenomén, než jen znalost svých rodičů. Každý si ji vytváří sám svojí prací, postavením ve společnosti, tím, co po sobě zanechává. V Čechách žijí podle mého odhadu desítky tisíc dospělých neznajících svůj skutečný původ.

Čtěte také: Válečná fotografka: Nejhorší je vidět umírat děti

Jsou to děti náhradních rodičů, protože je jen na nich, zda svým adoptivním dětem řeknou, že nejsou jejich biologičtí rodiče. Jsou to děti, jejichž maminky nenechaly zapsat otce do rodného listu. Buď jej nedokážou určit, nebo jej nenáviděly. Jsou to tisíce dětí z manželství, kteří nemají v rodném listu zapsaného skutečného biologického otce. Jsou to děti narozené z utajovaných porodů. A také děti, jež přišly na svět z darovaných spermií či darovaných vajec.

Celkem 128 zachráněných, to je víc než čtyři školní třídy plné dětí. Čtyři třídy výskajících, smějících se, zlobících, prostě živých dětí… Co by se s nimi podle vás stalo, kdyby vaše babyboxy nebyly? Opravdu by už nežily?

Nemyslím, že by 128 dětí odložených do babyboxu přišlo o život. Ale jsem si jist, že babyboxy jim pomohly vstoupit do lepšího života. Podle oblečení či dokonce neoblečení odložených děťátek lze soudit, že se narodily ve skutečné chudobě.

Odpůrci babyboxů argumentují, že anonymita je dobrá pro matku, ale ne pro dítě. Podle nich mají maminky dost možností, jak dítě odložit: Mohou podepsat souhlas s osvojením, mohou ho nechat v porodnici, v kojeneckém ústavu. Miminka ale přesto končila v popelnicích, takže v jejich nabídce evidentně něco chybí - skutečně anonymní porody.

Utajené porody sice podle zákona č. 422/2004 Sb. existují, jsou však vyhrazeny svobodným ženám české národnosti. Ostatních, tedy vdaných a cizinek se netýkají.

Váš příběh: Stála jsem před babyboxem s miminem a stovkou v kapse

Maminka žádající o utajený porod se v porodnici navíc musí legitimovat občanským průkazem a legitimací pojištěnce, protože jinak by neměl kdo porod zaplatit. Pak sice dokumentace skončí v zalepené obálce, nicméně je předána matrice, která ji vydá soudu, jenž o dalším osudu děťátka rozhoduje. A ten si zcela jistě biologickou maminku předvolá. Takže anonymita de facto neexistuje. Proto jsou potřeba babyboxy, kde se nešťastná maminka nemusí nikomu legitimovat.

Babyboxy očividně fungují, přesto se do nich pořád někdo naváží. Pediatři dokonce protestovali proti tomu, aby vám bylo uděleno státní vyznamenání. Leckoho by v souvislosti s tím mohla napadnout slova jako "typická česká malost" nebo "profesionální řevnivost". Co napadne vás?

Pediatři si pochopitelně nepřejí, aby se jim pletl do řemesla chovatel koní. Škoda, že jim Zeman nevyhověl a metál mi udělil. Opravdu toho lituji. Metál bych pojmenoval - polibek smrti. Ale jinak mám své odpůrce včetně pediatrů rád. Hlavně pokud mi jejich argumenty pomáhají vylepšit práci.

Na babyboxy píšete: "Odkládáš-li děťátko, protože s ním nemáš kde přespat - zavolej, bude o vás postaráno." U toho je číslo na váš mobil s tím, že ho kdokoli v tísni může kdykoli použít. Nemluvíte do větru, protože nabízíte ženám v nouzi ubytování na vlastním pozemku. Proč se vy, ve vší úctě starý pán, tolik angažujete právě v této oblasti?

V Hájku v Praze 10 jsem postavil dva malé azylové domy asi proto, že mám mesianistické sklony. A pak - starému muži připadají mladé ženy stále stejně krásné. On sám však jim už nikoli.

Už vám nějaká maminka takto zavolala?

Maminky mi takto volají, ale jsem opatrný. Nedomnívám se, že by všechny ty zoufalé ženy byly zároveň dcery andělské. Některé pomoc opravdu potřebují, jiné by si dokázaly pomoci i samy. Posuzujeme to případ od případu.

Pokud maminka pomoc opravdu potřebuje, kdo její ubytování hradí? Není přece levné nechat u sebe někoho bydlet.

Nemáme ani korunu dotace. Ubytování hradí soukromý spolek, jehož jsem členem. Tvoří ho čtyři staříci mého věku a přispívají nám i další šlechetní mecenáši. A bydlení je pouze přechodné - leda by maminka patřila do skupiny laňookých. Pak bychom možná přihmouřili oko na trochu delší dobu.

Ubytování pro maminky v nouzi sousedí s vašimi stájemi anglických plnokrevníků. Koně chováte od počátku 70. let, nějakou dobu jste byl dokonce "samostatně hospodařícím rolníkem" a jejich chov vás živil. Vaše koně jezdili i slavní žokejové Josef Váňa a Vlastimil Smolík. Pak jste ale na dostihy zanevřel. Proč?

Vlastimil Smolík zvítězil na mnou odchovaných koních mnohokrát, Josef Váňa vyhrál na mém hřebci Manorovi dvě kvalifikace do Velké pardubické. Na dostihy jsem zanevřel, protože v podobě, v níž se u nás provozují, se jedná o trápení koní.

Přesto koně chováte dál - už jen pro radost?

Radost z chovu koní už žádnou nemám, je to pro mě smyslem života nebo spíš údělem. Můj přítel Libor říká, že je to projev mých sebevražedných tendencí.

Jste velmi úspěšný a činorodý muž. Více než půl století vydáváte literární časopis. Znáte se s českými básníky Jiřím Žáčkem či Karlem Sýsem, s výtvarníky Vladimírem Jiránkem i Vladimírem Renčínem, se zpěvačkami Věrou Martinovou a Petrou Janů. Fotografujete, píšete knihy… Co z toho děláte nejraději?

Věnuji se nejenom literatuře, ale i výtvarnému umění. Když fotografuji ženy, tak nejraději jako akty. Fotografovat je snadné, ale najít modelky velmi obtížné. Je třeba velmi štíhlá postava, dlouhé vlasy, neotřelý výraz... Proto nejraději asi píšu. Je to nejsnazší, zvláště když někdo zapisuje, co diktuji.

A jak je to s tím rodovým erbem? Máte opravdu šlechtický původ? A znamená to pro vás něco?

Rodové erby mám tři. Durasové přišli do české země z Francie s Janem Lucemburským ve 14. století. O něco později sem přibyl anglosaský rod Dondoir, jehož jméno v Čechách nabralo podobu Dundr. A k mým kořenům patří ještě Hessové z Kozlova. Ty tři erby mě jistě těší, ale tím to také končí.

Dovětek autorky:

"Babydědek" novinářům všechno o vzniku babyboxů nevypovídal: Kolik vlastně pomohly zachránit dětí? Je o odložené děti zájem? Jaké jsou jejich další osudy? To se dozvíte v jeho knížce.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Sousedka mi svádí muže, bojím se odejít z domu

Je o 20 let starší. Žiju s ní, abych měl kde bydlet

Obávaná lovkyně: Lev chutná jako výběrové prase

Dcera Madonny se při natáčení reklamy svlékla donaha. Klip propaguje rozmanitost | Video: Desigual
reklama
reklama
reklama