reklama

Když je babička semetrika, jak ji zvládnout?

Je to nevyrovnaný souboj: na jedné straně nezkušená, mladá maminka, na druhé životem protřelá žena, která už všechno zažila. Není divu, když chce stará té mladé - třeba v dobré vůli - poradit. Horší je, když chce také vládnout. Jak si poradit?

Foto: Isifa/Thinkstock

Je to nevyrovnaný souboj: na jedné straně nezkušená, mladá maminka, na druhé životem protřelá žena, která už všechno zažila. Není divu, když chce stará té mladé - třeba v dobré vůli - poradit. Horší je, když chce také vládnout.

Jak si poradit s babičkou, které je činorodá, aktivní, bydlí blízko, všechno zná, rozumí všemu a výchově nejlépe a hlavně - pravdu má vždy jen ona? Jen velmi těžko...

Uklízej!

"Taky jsem bohužel jednu takovou poznala na vlastní kůži, byla to matka mého prvního muže. Snad ani nebyla zlá. Ale byla to učitelka na prvním stupni a úplně nedokázala rozlišit mezi svými žáky a námi. Když se něco dělalo jinak, než byla zvyklá, bylo to vždy špatně. Dodnes vzpomínám, co všechno jsem s ní zažila," vzpomíná paní Alžběta z Prahy.

Doporučujeme: Hitparáda nejstrašnějších tchyní, skutečné příběhy

"Třeba když přijela celá široká rodina na návštěvu k nám domů. Byla jsem v sedmém měsíci, bydleli jsme v manželově garsonce, do které se narvalo šest dalších lidí a strávilo tam oběd a celé odpoledne. To zoufalství, když jsem se potřebovala natáhnout s bolavými zády, leč nebylo kam. Ani do vany, ta byla totiž v jedné místnosti se záchodem v neustálé permanenci. Nebo přepadovky bez ohlášení, po kterých jsem v prachu pod postelí nacházela od babičky prstem psaný vzkaz Uklízej! Když jsme se rozvedli, protože muž byl alkoholik, neodpustila mi. Pokud přijela na návštěvu za vnučkou, nikdy nevkročila do mého nového bytu a zarputile čekala před domem. Nedávno jsem dostala do rukou její parte - snažila jsem se cítit lítost a vzpomenout na něco hezkého, ale prostě se mi to nepodařilo."

Jak se bránit

  • V první řadě si musíte vyjasnit situaci s manželem. Maminka pro něj samozřejmě zůstává maminkou, ale musí pochopit, že synek už vyrostl a má vlastní život a vlastní rodinu. A že v té rodině jste paní vy, nikoli ona.
  • Vyjděte z toho, že to babička myslí dobře, většinou tomu tak bývá. Promluvte si s tchyní o rozdílech ve vašich názorech na výchovu a zkuste se navzájem pochopit. Buďte milá, zdvořilá a shovívavá, jste to přece vy jako matka dítěte, která máte všechny trumfy v rukou!
  • Dejte šanci kompromisu, ale nenechte si nic líbit. Pokud máte výhrady, měla byste je umět dát vhodným způsobem najevo. Jen mějte na paměti, že i nesouhlas lze předestřít citlivě.
  • Dopřejte tchyni trochu prostoru: zkuste přehlédnout nějaký ten bonbón navíc (samozřejmě ne v situaci, kdy má dítě ze zdravotních důvodů naordinovanou přísnou dietu) nebo pohádku na dobrou noc, i když už je pozdě. Babičky mají nárok vnoučata maličko rozmazlovat.
  • Nepovažujte za automatické to, co pro vás a pro vaši rodinu babička dělá. Pokud vám pomáhá, je třeba ji po právu ocenit a pochválit.

Zlato... ale i dehet

Vyvážit babičku zlatem? Nebo obalit dehtem a vyválet v peří? Přijde na to, jaká je právě ta vaše. V úvahu přicházejí obě možnosti: babička, kterou by ani všechna aktiva státní banky nedokázala nahradit, ale také stará čarodějnice, v souvislosti s níž se zdají středověké tresty příliš humánní.

Jak by měla babička fungovat, popisuje naše čtenářka Mirka, která první dny po narození dcerky strávila u svých rodičů: "Všechno mi přišlo hrozně jednoduché," vzpomíná. "Když jsem večer únavou padala, maminka k malé v noci vstala a donesla mi ji jen na krmení, občas ji pohoupala, podala dudlík, povzbudila mě. Vyvářely jsme spolu plenky a hlavně - povídaly si! Bylo to fajn, ale když jsme odjížděli domů, těšila jsem se na soukromí. Jenže doma bylo všechno jinak... Najednou jsem si začala uvědomovat, že ty drobné detaily, se kterými mi maminka pomáhala, vlastně nebyly až tak drobné. Když jsme s dcerou po čase maminku opět na týden navštívily, byla to pro mě ohromná úleva. Dodnes jsem za to mamince vděčná."

To paní Markéta se s tchyní nemůže srovnat ani po letech: "Nedokážu jí odpustit, jak se chovala ke svému synovi, mému manželovi. Vyhazovala ho z bytu, protože si tam vodila opilého přítele. Snažila se ho oškubat o co nejvíc peněz a nakonec se přestali stýkat. Tohle všechno se stalo, než jsme spolu začali chodit, ale i tak mi ho bylo moc líto. Objevila se až po několika letech v porodnici. Plakala nad právě narozenou vnučkou. Když jsem ji viděla, bylo mi jí přes všechen ten vztek najednou líto, jak hrozně zestárla. Teď se snaží být alespoň občasnou babičkou a my to tiše trpíme. Víme, že má jen nás, ale jak na to všechno předtím zapomenout?"

Uměli byste to vy? Je na místě odpuštění těm, kteří se k vám nechovali hezky? Nebo byste se raději babičky klidně vzdali a žili si po svém? Či snad naopak je pro vás babička součástí rodiny, bez které si život neumíte představit. Svěřte se nám se svými zkušenostmi!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Tchyně je zlatá, tchán mi otrávil život

Manžel má peníze. Chce jen plodit, ale starat se odmítá

Nejluxusnější bydlení: Ostrov, vila nebo mrakodrap?

Dámy si vyměňovaly prádlo. Výzvu si užila i Jennifer Lopezová | Video: Instagram, TikTok, Twitter, Facebook
reklama
reklama
reklama