Kdo býval bit, obvykle své děti také bije
Spoustě rodičů, kteří děti týrají, nedocházejí rozměry jejich krutosti. Často jsou přesvědčeni, že neposluchy spravedlivě trestají. Výsledkem trestů, které provází bolest a ponížení, pak bývají celoživotní traumata.
Spoustě rodičů, kteří děti týrají, vůbec nedocházejí rozměry jejich krutosti. Často jsou přesvědčeni, že neposlušné děti prostě spravedlivě trestají.
Výsledkem trestů, které provází bolest a ponížení, však bývají celoživotní traumata. Ta se mohou projevit až v pozdějším věku formou tzv. poruch osobnosti. Postižení při ní trpí setrvalým napětím, úzkostností, neschopností radovat ze života, potřebou vše perfektně zvládat. V období dospívání mívají týrané děti malou sebeúctu, jsou zlostné, objevují se u nich poruchy příjmu potravy, pokusy o sebevraždu, sebepoškozování. Špatně komunikují s vrstevníky i učiteli. Později mohou mít problémy v sexuálním životě.
Navíc ten, kdo býval bit, obvykle své děti také bije. Děti, které jsou svědky nebo oběťmi násilí, přejímají vzory chování od svých rodičů a mohou je v budoucnu využívat i ve svých vlastních vztazích: budou přebírat buď roli agresora, nebo oběti.
Škoda každé rány...
"V některých případech je opravdu škoda každé rány, která padne vedle," napsala nám čtenářka Petra. Sama má sice doma ještě batole, inspirovala ji však zkušenost z vlastního dětství: "Moje máma pro facku daleko nešla, protože jsem byla divoké dítě a většinou jsem si ji skutečně zasloužila. Když byla rošťárna větší, dostala jsem na zadek vařečkou, ale z obojího jsem měla spíše legraci. U facky mě vždy bavilo sledovat, jak se máma tváří vytočeně, jak vysune špičku jazyku, než mě lepne, jak při tom rozčilením často zfialoví. Vařečkou, to už bolelo přece jen o něco víc, přesto jsem si z toho nic nedělala, protože jsem napjatě čekala, jestli ji o mě konečně zlomí, jak mi pokaždé vyhrožovala. A když opět nic, lumpačila jsem si vesele dál," popisuje paní Petra. Kupodivu si daleko víc vážila a váží otce, který na ni nikdy ruku nevztáhl.
Kdo bije ženu, týrá i dítě
"Bohužel až 60 procent otců, kteří jsou násilní ke svým partnerkám, týrá i děti, často při obraně matky. Tyto děti zažívají pocity hněvu a strachu, neví, jak se s nimi vyrovnat, cítí vinu za to, že nedokáží násilí zastavit, myslí si, že ony mohou za násilí, cítí vinu, že mají toho, kdo je bije i přes všechno rády. Mají strach z opuštění, strach že přijdou o rodiče, strach, že ten, kdo bije, půjde do vězení, pokud se někomu svěří," konstatuje tisková zpráva občanského sdružení ROSA, které se specializuje na pomoc obětem domácího násilí.
"Pod vlivem zažitého vzorce chování bývají buď více agresivní, anebo jsou naopak bázlivé, trpí depresemi, psychosomatickými obtížemi, posttraumatickými stresovými poruchami. Od násilného rodiče se učí svalovat odpovědnost na druhé, obviňovat z neúspěchů okolí. Žijí v neustálém strachu, že budou opuštěny," dodává zpráva.
Ostatní dospělí v takové situaci mohou dělat jen málo. Matka týraného dítěte obvykle mlčí. Ve škole si kantorky často nevšimnou ani šikany na vlastní půdě, natož modřin z domova. A sousedé? Darmo mluvit... Vy byste se pustili do sporu s hrubiánem z vedlejšího bytu, přestože slyšíte každý den za zdí plakat jeho dítě?
Poslední útočiště
Posledním útočištěm, které oběti násilí podpoří, bývá utajený azylový dům. Jenže ani to není ideální řešení, jen pomoc v nouzi. Postižené děti tak bez své viny na čas ztrácejí kamarády, spolužáky, dosavadní školu, někdy i kroužky, hračky, domov, jistotu. Přitom zoufale potřebují cítit lásku a bezpečí, vědět od dospělých, že násilí nikdy není jejich vina.
Jak jim alespoň trochu pomoci?
Řešením může být specializovaná individuální nebo skupinová terapie s dětskou psycholožkou. Děti se v ní za pomoci odborníků učí vyjadřovat své pocity skrze kreslení, umění, vyprávění příběhů, divadlo. Dostanou tak prostor ventilovat emoce i nenásilnou podporu v prostředí důvěry a bezpečí.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Klidný spánek krále Vratislava střeží zástupy mrtvých
Pivo a ženy: Místo prsou roste břicho!
Pětiletá Charlotte je velká jako krabice od mléka!
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
