reklama

Kauza dudlík: Skoncujte s ním včas! Poradíme jak na to

Řev, řev, řev. A potom spásné ticho… ale za cenu dudlíku. Jakou válečnou lest zvolit, abychom se ho konečně zbavili?

Dudlík
Dudlík | Foto: Profimedia.cz

Řev, řev, řev. A potom spásné ticho… ale za cenu dudlíku. Jakou válečnou lest zvolit, abychom se ho konečně zbavili?

Takovou otázku si klade snad každá maminka. A často je na ni krátká i odborná literatura. Stoprocentní způsob, který by zabral na všechny děti, neexistuje. Snad jen s dudlíkem vůbec nezačít. Jenže ať už maminky chtějí, nebo ne, jejich miminka stejně u dudlíku obvykle skončí. Je to cesta nejmenšího odporu. Stačí jednou a pohodlná, kobercem vydlážděná brána do dudlíkových pekel se otevírá se slavnostní fanfárou. Jak u naší čtenářky Kláry.

Dudlíka chtěl odnést Ježíšek

„Už v těhotenství jsem byla rozhodnutá, že moje miminko dudlík mít nebude," napsala nám maminka Klára z Prahy. „Janička se narodila v sedm ráno a já měla celý den na přemýšlení, zda nakonec nepovolit a dudlík jí dát. První den jsem to ještě zvládla bez něj. Na noc si ale miminko vzaly sestřičky, abych si odpočinula. Donesly mi ho až na ranní kojení - s dudlíkem v pusince. A bylo rozhodnuto."

Malá Janička si na dudlík rychle zvykla. Mamince se podařilo ho postupně omezit přes den, v noci však bez něj holčička nedokázala usnout. „Blížily se její druhé narozeniny. A vzhledem k tomu, že se narodila v prosinci, využila jsem Ježíška. Vysvětlila jsem dceři, že už je velká holčička a že Ježíšek sice přinese dárečky, ale odnese si za ně dudlíky. V nadšeném očekávání kupodivu souhlasila. Na Štědrý den jsme našli krásnou krabičku, Janička si sama posbírala po bytě všechny dudlíky, uložily jsme je do krabičky, převázali mašlí a dali pod stromeček. Večer přiletěl Ježíšek. Donesl plno krásných dárečků a odnesl si krabičku s dudlíky. Nadšená Janinka na ně nevzpomněla, dokud nešla na kutě. A v tom to začalo. Řev. Naprosto hysterický řev. Vydrželi jsme asi hodinu, pak manžel volal Ježíškovi, aby nám vrátil aspoň jednoho dudlíka… Selhali jsme," popisuje svůj fígl Klára.

Nastalo léto a babička si vzala Janičku na chalupu. Po týdnu se holčička vrátila bez dudlíku. „Náš pes Matěj je všechny snědl, postěžovala si. A bylo to. Vůbec jsem nechápala, jak to mamka dokázala, ale o to víc jsem jí byla vděčná. Takže mami, děkuju moc," uzavírá Klára.

Do kdy je čas?

U malých miminek je přirozené, že potřebují dudlat. Navíc je dudlík vhodnou pomůckou na spaní, zejména u dětí do jednoho roku - funguje totiž i jako prevence proti syndromu náhlého úmrtí kojence. Měl by se však používat jen při uklidňování miminka či při usínání.

Tříleté dítě by už dudlík mít nemělo, proto je nutné dobu používání dudlíku stále zkracovat.  Hodně také záleží na tom, jak často a také jakým způsobem dítě dudlík používá. U starších dětí totiž dudlík brání správnému skusu a hrozí deformace dásní. To může později vést k problémům s výslovností, při polykání, kousání či estetickému problému.

Argumenty PRO

  • Používání dudlíků stimuluje tvorbu slin. Ty neutralizují pH v ústní dutině, čímž se snižuje riziko vzniku zubního kazu. Sliny také zvlhčují ústa, což předchází poranění. V neposlední řadě díky nim roste tvorba protilátek, které zřejmě omezují riziko vzniku syndromu náhlého úmrtí kojenců.
  • Dudlík dokáže spolehlivě uklidnit. U malých dětí totiž sací reflex přetrvává  dlouhou dobu, takže dumlání jim přináší uspokojení.
  • Dudlík funguje i ve spánku: dítě, které je z něj vyrušeno, jednodušeji znovu samo usne, když ho má.
  • Kdo dumlá dudlík, nedumlá palec (ta ještě horší varianta).

Argumenty PROTI

  • Dumlání do dvou let věku chrupu sice v principu neubližuje, ale záleží na jeho četnosti, intenzitě a délce. Nadměrné dlouhodobé používání dudlíku totiž může vést k ochabnutí svalů, které se podílejí na motorice jazyka. Tím vyvolá potíže v postavení stálých zubů a následně i vady výslovnosti.
  • Dudlík tak může dítěti překážet v rozvíjení řečových schopností a snížit jeho zájem o mluvení.
  • Dudlíky jsou nehygienické. S jejich užíváním roste riziko vzniku zubního kazu a zánětu středního ucha.
  • Pokud si miminka zvyknou na dudlík příliš brzy, může to narušit kojení.

zdroj: porodnice.cz, doma.nova.cz

Tipy našich čtenářek

  • Odstříhávat. Jako metr na vojně. Začněte od špičky a každý den ubude další kousek. Dítěti bude dudlík čím dál víc nepohodlný a nakonec se ho nejspíš samo rádo vzdá.
  • Zapomenout.  Samozřejmě „nešťastnou náhodou". Spláchnout do záchoda, nechat skutálet z balkónu… každopádně tak, aby dítě bylo u toho a pochopilo, že došlo k nezvratnému neštěstí. Chudák dudlík, byl, ale už bohužel není. A v obchodě ho jako naschvál nemají…
  • Věnovat. Někdo ho určitě potřebuje víc, ať už je to mladší sourozenec nebo sousedovic čerstvé miminko.
  • Zamávat. S dudlíkem se lze rozloučit slavnostním rituálem. Poděkovat „za spolupráci", přivázat na balónek z pouti a poslat do nebe... Nebo v papírové loďce po potoku do moře. Samozřejmě s důstojným obřadem na rozloučenou.


Kontra: Neumíme sdílet veřejný prostor. Řidiči často netuší, jak nebezpečná je to hra | Video: Michael Rozsypal, Daniela Drtinová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama