Jsi nevlastní, dozvědí se předškoláci... A nezlob!
Podle nového občanského zákoníku budou totiž muset adoptivní rodiče říci potomkům pravdu o jejich původu předtím, než jako prvňáčci nastoupí do školy. Občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., který nabude účinnosti dnem 1. ledna 2014, totiž dává dětem právo na pravdu.
Podle nového občanského zákoníku budou totiž muset adoptivní rodiče říci potomkům pravdu o jejich původu předtím, než jako prvňáčci nastoupí do školy. Občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., který nabude účinnosti dnem 1. ledna 2014, totiž dává dětem právo na pravdu.
Leckteří adoptivní rodiče si možná nejsou novou úpravou jisti, psychologové však názor ministerstva spravedlnosti podporují. „Dítě přijme takovou informaci snáze v nízkém věku a dokáže se s ní lépe vyrovnat. Pokud se svými rodiči vychází a má je rádo, nebude řešit cizího, vzdáleného člověka. Přecitlivělí teenageři se s podobnou situací smiřují daleko hůř, obvykle mají pěstounům za zlé, že před nimi závažnou skutečnost dlouho tajili," potvrzuje pražská psycholožka Vlasta Svobodová.
Právo znát rodiče, povinnost poslouchat
Každý člověk by měl vědět, kdo jsou jeho biologičtí rodiče. To je hlavní myšlenka vládního plánu. Do budoucna by tak mělo právo adoptovaných dětí na informace ještě posílit. Paragraf 836 nového občanského zákoníku zavazuje adoptivní rodiče informovat dítě o tom, že bylo osvojeno, „jakmile to bude vhodné, nejpozději však do zahájení školní docházky". Kdyby rodič tuto povinnost nesplnil, hrozí mu, že se s ním dítě bude v dospělosti soudit pro porušení zákona.
Zato je však dítě povinno rodiče poslouchat: „Dítě je povinno dbát svých rodičů. Dokud se dítě nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem, včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných osob a veřejného pořádku. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit."
Tak praví litera zákona. Cílem této formulace je předejít paradoxním situacím, kdy děti (možná přesněji nevychovaní prevíti) v USA či ve Skandinávii žalují své rodiče za to, že se jim museli podřídit. V důsledku toho může rodič hnát dítě před soud za to, že odmítlo umýt nádobí, moc platné mu to ale nejspíš nebude. Jde totiž o podobně proklamativní ustanovení, jako je třeba věrnost manželská…
Osobnost, ne majetek
Ponechejme diskusím téma, zda lze respekt či věrnost vynutit zákonem, a podívejme se na další změny. Obecně platí, že nový občanský zákoník zdůrazňuje osobnostní práva a upřednostňuje je před majetkovými vztahy.
Novinkou je ustanovení o osobním styku rodiče s dítětem. To se stává právem i povinností, které rodič nesmí svěřit jiné osobě. Oproti současnému stavu však může soud po rozvodu svěřit dítě do péče jiné osoby, je-li to v zájmu dítěte. Má-li být dítě v rámci rozvodu svěřeno do společné péče rodičů, musí s tím oba souhlasit. Dítě má zase právo sdělit při rozvodu svůj názor soudu. Rodiče pak musí pečovat o jeho jmění a řádně je spravovat.
Mění se též ústavní péče: ta by neměla být ustanovována na dobu neurčitou do dosažení plnoletosti dítěte, ale jen na tři roky. Pak by měl opět rozhodovat soud. Z hlediska rodiny bude nově možné adoptovat i dospělého člověka.
Jak se vám líbí?
Co se týká osobních členů rodiny, zvířata už konečně přestala být z pohledu zákoníku pouhými věcmi. Zato však i přes sáhodlouhé diskuse v zákoníku zcela chybí úprava registrovaného partnerství osob stejného pohlaví.
Líbí se vám novela občanského zákoníku, nebo byste některé paragrafy pojali jinak? O tom můžete diskutovat pod článkem a hlasovat v naší anketě.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
