reklama

Jsem zoufalá, miminko mi pořád pláče...

Nešťastné maminky pochodující celé noci na pokraji zhroucení s uplakaným novorozencem v náručí. Výčitky svědomí, že v mateřské roli selhaly. A že to trápení snad nikdy nepřestane. Nebojte, řešení existuje!

Miminko pláče
Miminko pláče | Foto: Profimedia.cz

Nešťastné maminky pochodující celé noci na pokraji zhroucení s uplakaným novorozencem v náručí. Výčitky svědomí, že v mateřské roli selhaly. A že to trápení snad nikdy nepřestane. Nebojte, řešení existuje!

„I já jsme to se starší dcerou zažila, proto vím, jak se ženy cítí," usmívá se Klára Borůvková, která působí jako dula, laktační poradkyně a provozuje i poradnu pro rodiče extrémně uplakaných dětí. „Obvykle mi maminky zavolají s prosbou o radu ohledně kojení. Je to logické - když je dítě neklidné a plačtivé, špatně pije a málo přibírá na váze. To se nelíbí dětskému lékaři a vzniká problém. Maminky totiž samotný nadměrný pláč a nespavé děti většinou za problém, který by měly řešit, nepovažují. Věří, že musí trpět do doby, než z toho dítě vyroste. Přitom existuje jednoduché řešení, které jim zásadně uleví. A na váze pak začnou přibírat také." 

Nepatřičné postupy?

Maminky mají někdy - i díky vlivu svých maminek či babiček - pocit, že přece nemohou dítě rozmazlovat hned od začátku. Že brát si novorozeně do postele je nepatřičné. Že si tím způsobí do budoucna ještě větší problémy. Nebo že ho třeba zalehnou.
„Kdy jindy se však mazlit s miminkem, než když je ještě úplně malinké? Tehdy se potřebuje adaptovat na vnější svět a cítit bezpečí a máminu lásku," zdůrazňuje Klára Borůvková. 

Zapeklitý „čtvrtý trimestr" 

„Někdy maminka úplně přesně nerozumí signálům, které miminko vysílá. Jindy jsou signály tak slabounké, že odhalit je může být pro nezkušenou mámu příliš těžké," upozorňuje dula.

Neklid hodně souvisí s celkovým přetížením nervové soustavy novorozence. Autor knih o dětech Harvey Karp má dokonce pro první tři měsíce života termín „čtvrtý trimestr". Tvrdí totiž, že se děti rodí příliš nezralé a spousta vjemů okolního světa je přetěžuje. Jsou však vybaveny řadou reflexů umožňujících jim se s tím vyrovnat. Patří k nim i zmíněný pláč, když už je všeho moc. Výrazné hračky, jasné barvy, hlasité zvuky, to všechno na miminko působí rušivě, pokud nerespektujeme jeho limity, míru, do které jsou nové podněty pro miminko únosné.

V prvních týdnech života totiž potřebuje dítě hlavně spát a spát. Když nemůže, unavený organismus se paradoxně chová tak, jako by mělo o vše v okolí zájem. Bojuje proti únavě aktivitou. Nakonec pláče a pláče a pláče... Z únavy. A plačtivé děti špatně spí i v noci, to je další paradox.

Dítě jako barometr

Někteří pediatři předpokládají, že dítě prožívá intenzívní pocit ztráty bezpečí a chce se vrátit tam, kde mu bylo dobře - k mamince do dělohy. Pomozme mu, a bude spokojené! Zabalením do zavinovačky, znehybněním (vypadá to děsivě, ale reflexní rozhození ruček miminko vyděsí, probudí a opět je důvod k pláči), umístěním do šátku na břicho... Chovejte ho, houpejte, klokánkujte se skrčenýma nožkama, přitisknuté zádíčky na mámino bříško. 

Ale pozor! Důležité je také vnitřní nastavení maminky. „Když je zoufalá, nešťastná z pláče a nevěří si, dítě to cítí. Děti jsou velké barometry! Pak můžete houpat a chovat třeba tři hodiny a stejně se dočkáte pláče. Dítě zkrátka potřebuje bezpečí, klidnou pečující osobu, která ho pevně stiskne v náručí a dodá mu sebedůvěru. A měla by to být právě maminka, jež ji je jistá svou péčí. Tím dodá jistotu i miminku," uzavírá Klára Borůvková.

zdroj: babyweb.cz

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama