reklama
 

Jsem macecha a chci, aby mi tak děti říkaly

"Polomámy" a "polotátové" jsou běžnou realitou. To ovšem nic nemění na komplikovaném sbližování nových partnerů s vyženěnými či vyvdanými dětmi. Jak se k nim chovat, mohou ukázat dva skutečné příběhy ze života.

Foto: Isifa/Thinkstock

Instituce manželství pomalu upadá. Každý druhý manželský svazek v ČR byl rozvedený. Partneři s dětmi z předchozího vztahu se už dávno stali spíš pravidlem než výjimkou.

Fakt, že "polomámy" a "polotátové" jsou běžnou realitou, ovšem nic nemění na komplikovaném sbližování nových partnerů s vyženěnými či vyvdanými dětmi. Jak se chovat k vyvdaným či vyženěným dětem? Návod mohou poskytnout dva skutečné příběhy ze života.

Říkají mi maceško

Asi pětina žen po mateřství vůbec netouží. Zamilovat se ovšem mohou - a dokonce i do muže, který už děti má, jako se to stalo novinářce Kateřině Kašparové. S manželem vyvdala dva syny ve věku okolo deseti let. "Děti zrovna nemusím, neumím s nimi jednat, získat si je, nemám k nim vztah. Nechtěla jsem je a najednou tady byly dvě hotové. Bylo to docela složité," přiznala v rozhovoru pro ČT.

Doporučujeme: Cizí dítě = spratek! Cizí muž = okouzlující gentleman

"Každý si myslí, že když se do někoho zamiluje, automaticky bude milovat jeho děti a celou rodinu. Ale tak to není," dodává. Nakonec to ale dobře dopadlo. Manželovy syny začala mít ráda prostě proto, jací jsou, a ne proto, že jsou to jeho děti. Moudře se ale nechtěla stát jejich mámou, trvala na tom, že je macecha. A tak kluci našli moc pěkný kompromis, říkají jí maceško.

Moje dítě a tvoje dítě rozmazluje naše dítě

Jako ve známém pořekadle to vypadalo u naší čtenářky Vlaďky. Akorát že děti se nebily, nýbrž rozmazlovaly. Po rozvodu jí připadla starost o osmiletého syna. S druhým manželem, který byl vdovec, vyvdala třináctiletou dceru. A do třetice si spolu pořídili chlapečka. V jedné rodině se tak sešli tři nevlastní sourozenci - a dlouhá léta to fungovalo báječně.

"Trochu jsem se bála, jak budou děti spolu vycházet, ale všechno šlo báječně. Natálka byla vyhladovělá po mamince, která jí chyběla od pěti let, a tak po mně v době dospívání vděčně sáhla jako po náhradě. Také mého syna okamžitě vzala pod ochranná křídla starší sestry. A když se narodil nejmladší Jindřich, starší děti to ještě sjednotilo. Prcek k nim nekriticky vzhlížel a oni byli důležitostí a zodpovědností úplně bez sebe," popisuje Vlaďka. "Možná jsme to až trochu přehnali. Nejmladšímu je teď patnáct a zvykl si na to, že byl vždy nejopečovávanější. Zatímco ti starší ho mají upřímně rádi, z jeho strany občas zahlédneme vypočítavost a sobectví. Možná jsme našeho nejmladšího nechtěně rozmazlili všichni čtyři," napsala nám paní Vlaďka.

Cizí geny aneb Nepřítel č. 1

Oba naše příběhy jsou sice pravdivé, ale ne úplně běžné. Pro novou partnerku někdy představují mužovy děti cizí, konkurenční geny a cítí k nim podvědomou nechuť. Pokud ještě sama děti neměla, nemusí se o ně umět postarat. A svou roli hraje i žárlivost na "bývalku".

Čtěte také: Adoptované dítě - co se pozná až časem

Ani děti obvykle macechu příliš nevítají. Je to přirozené: Ony přece chtějí, aby jejich táta žil s jejich mámou, ne s někým jiným! Mají jinou výchovu, jiné rodinné návyky. Jestliže dá rodičům pořádně zabrat výchova vlastního dítěte, s péčí o vyženěné či vyvdané dítě je to ještě daleko náročnější.

Jenže pokud chcete žít s mužem, kterého máte ráda, měly by se i jeho děti z předchozích vztahů časem stát do určité míry i součástí vašeho života. Bude to chtít spoustu trpělivosti a několik šikovných fíglů. Začněte tím, že si nebudete hrát na jejich rodiče - to nejste, vy jste spíš nepřítel č. 1!

Jak to změnit?

  • Začněte představením na neutrální půdě: někde, kde nemohou mít vzpomínky na bývalou rodinu a kde se jim přitom bude líbit.
  • Nevnucujte se. Nemá smysl poměřovat se s původním rodičem nebo ho zkoušet nahradit. Děti ocení parťáka, který hraje na rovinu, ale nedá se. Lichotky a rozmazlování nezabírají.
  • Nenuťte se do lásky. Nelamte vztahy přes koleno a snažte se o sblížení pomalu a postupně. Když zpočátku napečete partnerovi a jeho dětem štrúdl na víkend, který si sama užijete jinde, i to se počítá.
  • Nevychovávejte - od toho děti mají své biologické rodiče, ti by měli alespoň zpočátku vymezit hranice.
  • Nekritizujte jejich mámu, nestěžujte si jejich tátovi - pokud je potřeba nějakou situaci řešit, dělejte to mezi čtyřma dospělýma očima.
  • Nechtějte děti měnit - mnozí rodiče mají nadnesené představy o svých vlastních dětech, natož o tom, jak by se měly chovat či vypadat ty cizí. To je špatně, berte partnerovy děti takové, jaké jsou. A rozhodně neraďte, pokud o to samy nepožádají.

A jaké jsou vaše zkušenosti s vyženěnými či vyvdanými dětmi? Je jejich výchova trápení, nebo radost? Dají se vždycky zvládnout? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nejhorší rodiče všech dob: Poznáváte se i vy?

Kakat! Já chci kakat! aneb Trápení na ho...

Ten chlap je divnej... Kdy od něj dát ruce pryč?

Božská Taylor a vyzývavá Selena. Jinak byly ceny AMA přehlídkou divnosti | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama