Ježíšek neexistuje! Kdy krutou zprávu potomkům oznámit? Už v pěti letech? Nebo až před nástupem do školy? Či snad držet děti v blažené nevědomosti co nejdéle, aby Vánoce pro děti neztratily kouzlo?

Zeptali jsme se vás, našich čtenářek a čtenářů: jak jste svým dětem prozradili ono tajemství? Byly z toho rozčarované? A jaké štědrovečerní rodinné rituály máte od té doby, co děti přestaly v Ježíška věřit? Přišla nám spousta krásný příběhů, za které moc děkujeme.

Jako odměnu za nejkrásnější příspěvky jsme vám slíbili patero zajímavých cen. Vybraní autoři nezajímavějších příběhů od nás dostanou sadu krásných dárků spojených s novým, půvabným animovaným filmem Velká vánoční jízda. Více o filmu se dočtete ZDE. Kdo vyhrál? Gratulujeme Lence Svobodové z Českých Budějovic, Jarce Bernatíkové z Havířova, Míle Hegerové ze Slaného, Evženě Pazderkové z Litoměřic a Blance Michalíkové ze Štěpánkovic. Zvláštní cenu pak posíláme Blance Orsákové z Brumova. A nyní už vaše příběhy.

Lenka: Syn (24) o Vánocích mluví dlouhé hodiny

„V našem případě to bylo tak, že můj syn přišel jednou před Vánoci ze školy (mohl tehdy být asi ve čtvrté třídě) s tím, že mu spolužáci tvrdili, že Ježíšek neexistuje a on tomu nevěřil. S mým tehdejším manželem jsme věděli, že nemá cenu lhát, a tak jsme si synovi řekli pravdu - že Ježíšek není a že dárky kupujeme my. Měla jsem veliký strach, aby syn nezanevřel na Vánoce, ale dopadlo to lépe, než jsem čekala. Vzal to docela dobře, i když samozřejmě po nějakou krátkou dobu byl zklamaný, ale rychle se z toho oklepal," napsala nám čtenářka Lenka Svobodová.

„Dnes je synovi 24 let a Vánoce miluje víc než cokoliv jiného. Skoro mám pocit, jakoby se o nich vždycky vnitřně proměnil v malého kluka, který se netěší ani tak na dárky (sám mi říká, že by Vánoce miloval, i kdyby nedostal ani jeden dárek), ale na tu atmosféru a na všechno okolo, co dělá Vánoce Vánocemi. Už od listopadu se těší na nákup živého stromku a při výběru má v očích zvláštní jiskru, která prozrazuje, že v tu chvíli snad nikde na světě neexistuje šťastnější člověk. Syn je schopný mluvit o Vánocích a o tom, jak je miluje, hodiny a hodiny. Vánoce jsou podle něj něco nepopsatelně krásného, čistého, pohodového a nezkaženého, a on to rád nasává plnými doušky. Užívá si je od začátku do konce, od výběru stromku, přes jeho zdobení až po vše ostatní, co je s nimi spjaté. Už od listopadu si prohlíží program TV stanic. Je velkým sběratelem vánočních filmů, na DVD jich má kolem 200 a každý rok o Vánocích mu přibývají další. A stejně jako vkládá radost a energii do přípravy a slavení, je i smutný, když Vánoce končí a je třeba odstrojit stromek. Nejednou mi řekl, že se bojí, aby na něj nepřišla deprese. Myslím, že by můj syn nejraději slavil Vánoce každý den. On zkrátka věří v něco, co se dá asi nazvat jako kouzlo Vánoc. A jeho víra je tak nakažlivá, že se od něj nechávám strhnout i já, ač slavím spíše střízlivěji. Ovšem s ním není možné si Vánoce neužít. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by Vánoce prožíval tak intenzivně a s takovou láskou, jako právě můj syn," uzavírá.

Jarka: Zázrak nejde zabalit

"Adventní čas se pomalu nachyluje k tomu vánočnímu. I když venku prozatím není sníh,  sváteční atmosféra pomalu vstupuje i do našich srdcí. Tedy hlavně do těch, která nejsou popoháněna  syslováním dárků, sháněním akčních slev a předvánočních výprodejů. Zde duchu Vánoc asi pšenka nepokvete. Měli bychom zvolnit tempo, více se zamýšlet a občas udělat něco, co nás posune blíže k sobě," napsala nám čtenářka Jarka Bernatíková.

„Já se rozhodla dát sobě i někomu jinému dárek, který se nedá zabalit ani opatřit barevnou stužkou. Rozhodla jsem se zkusit dělat dobrovolnici v nemocnici. Poprvé jsem se setkala se svou nemocnou seniorkou zrovna na Mikuláše. Bylo to zvláštní setkání a když jsme se loučily, věděla jsem, že jsem se rozhodla správně a že je dobře věnovat kus volného času i srdce i někomu dalšímu," vypráví.

„Našim dětem jsme nikdy neřekli, že Ježíšek neexistuje, zmizelo by kouzlo, které nás přitahuje vždycky o vánočním čase být zase chvíli pospolu. Dospělé děti i my rodiče se zase stáváme součástí pohádkové proměny. Jsme všichni v očekávání, co za dárečky jsme jeden druhému připravili, jaká polaskání srdcí z nich bude sálat. Zvoneček nás pozve ke stromečku, abychom všichni spolu rozbalovali, popíjeli vánoční punč, zpívali koledy a dívali se na pohádky. Slétneme se do rodného hnízda a kocháme se přítomností všech členů naší velké rodiny. Není krásnějšího času a většího zázraku než být opět spolu a užívat si vzájemnosti," uzavírá Jarka.

Bezejmenný: Neučím dítě omylům a lžím

„Proč dítěti vůbec lhát? Proč mu říkat, že Ježíšek existuje a nosí dárky, když to vlastně nedělá? Proč učit dítě omylům a lžím? Jen proto, že se to tváří krásně? Mě rodiče tohle nikdy neučili a ani já to svým dvěma dětem dělat nebudu. Budu je učit pravdě odmalička, tak ve mě důvěru určitě neztratí a nebudou mít ani důvod ji zpochybnit." To je názor přispěvatele, který se podepsal jako „náhodný čtenář".

„Mě rodiče těchto věcí ušetřili, jsem jim vděčný, že mě neklamali a učili mě tomu, o čem byli přesvědčeni, že je pravda, a to od malička. Rozhodně jsem nepřišel o nic. Přál bych si, aby ostatní rodiče nemuseli řešit, kdy dětem říct pravdu, kdy lhát, kdy je učit fantaziím. Kdyby radši tolik energie, co vkládají do přípravy Vánoc, do půjčování peněz a do shánění dárků, věnovali rodině proto, že chtějí! Ne proto, že se blíží Štědrý den," napsal.

„Vánoce vlastně vůbec nemají s Ježíšem nic společného, dokonce ani datum jeho narození. To ví každý, kdo se byť jen trošku zajímá o jejich původ. Dokonce ani dávání dárků nepatřilo k Vánocům jako takovým - to je už jen komercializované slavení. Musím já a moje děti slavit Vánoce proto, že to dělá téměř celý zbytek světa a drtivá většina ani vlastně neví proč? Ne. Vánoce neslavíme, protože s Ježíšem jako takovým to nemá nic společného (což je vidět třeba v USA, kde místo něj mají Santu na saních)," dodává čtenář. „A že bych dítě takto ochudil? Možná, ale pouze o lži a omyly. Vánoce lásku v rodině netvoří, stejně tak nutnost kupovat dárky, protože jsou Vánoce. Rád koupím dárek tomu, koho mám rád. Ať je to můj otec, syn, dcera, manželka nebo sourozenci. A věřte, že mají daleko větší radost, když ví, že jim to dávám z lásky, protože na ně myslím. Ne protože mě žene datum 24. 12. či všudypřítomné reklamy na honemkupovánídárků."

Míla: jeden tajemný dárek

"Mezi mými dcerami je 13 let rozdíl. V době, kdy už Vánoce s teenagerem ztrácejí své kouzlo a začínají být jen komerční záležitostí, jsme najednou opět měli důvod „oprášit" Ježíška. Vždycky jsme dodržovali tradice, které se mezi generacemi naší rodiny, napůl slovenské, předávají spoustu desetiletí, ale s malým dítětem to vše má své opravdické kouzlo," napsala nám Míla Hegerová.

„Vidím to asi tak: napečeme, naklidíme a ozdobíme byt, zapojíme světýlka, připomeneme se pár tradičních zvyků, a tím vytvoříme kouzlo Vánoc. Ale pokud máte doma malou bezelstnou dušičku, která to všechno vnímá ještě bez ohledu na dárky, které se tají dech, když se večer rozsvítí vánoční světýlka, pak to kouzlo vznikne samo. Prostě najednou je tady. Snažila jsem se proto dlouho v druhé dceři udržovat všechno to tajemno, ale bylo mi jasné, že se dřív nebo později najde někdo, kdo jí řekne, jak to je. Tak jsme na to šli postupně. Když začala chodit do školy, brávali jsme ji s sebou na vánoční nákupy. Radili jsme se s ní, co koupit babičkám a ostatním příbuzným, protože Ježíšek to přece nemůže všechno stihnout. A když po pár letech přišla, že už ví, že Ježíšek není, ale „co když přece", vyprávěla jsem jí,  jak všechny ty pověry vznikly, že samozřejmě nikdo nemůže stihnout obletět celý svět," popisuje.

„Ale to kouzlo, kdy jsou najednou lidé k sobě milejší, vstřícnější, hezky naladěni, to, že v sobě cítíme těšení a chuť dělat ostatním radost - to se neztratilo. A i když většinu dárků kupujeme pro své blízké sami, vždycky někdo najde jeden malý dáreček, o se neví, kde se pod stromečkem vzal - a tenhle dáreček je právě od Ježíška. Takže kdoví, jak to všechno je... Nevím, jestli dcera uvěřila, ale až do svých 12 let zkoumala všechny dárečky, aby poznala ten pravý a dnes, kdy je jí 16 let, se snaží zabalit jeden dárek pro každého přesně tak, jak by ho zabalila nadpřirozená bytost. Věřím tomu, že tuto naši malou tradici jednou přenese i na své děti," dodává Míla.

Evžena: drobné do kasičky pro Jezulátko

„Je to už pěkně dávno, co naši tři synové odrostli Ježíškovi. Nyní jsme prarodiči 4 krásných vnoučátek. Fakt je, že  „věření" je u dětí to nejkrásnější  na Vánocích. Naši kluci nějak postupně přicházeli na to, že ten Ježíšek asi není, ale přesto se psali dopisy . Vysvětlovali jsme jim, že dětiček je hodně, ale Ježíšek pouze jeden, tak mu musí pomáhat táta s mámou. A každé vánoce jsme po Štědrém dnu chodili do kostela, poděkovat Ježíškovi k jesličkám a pokaždé tam dali do kasičky něco korunek na oblečení a jídlo pro malé pacholátko," napsala nám Evžena Pazderková. „To jsme tradičně dodržovali až do dospělosti a teď v tom pokračujeme s vnoučaty.  A mně se při tom vybavují vánoce u mé babičky v Praze, kde jsme mezi svátky obcházeli všechny betlémy v okolí, babička bydlela u Kampy, takže úžasné pohádkové místo.  Snažíme se, aby tak jako naši synové, i vnoučátka spatřovala ve Vánocích tu krásnou atmosféru shledání se všech milých, pohodu u stromečku, krásné pohádek a k tomu všemu radost z dárků - v rozumném a přiměřeném množství."

Blanka: Proč kazit pohádku slovy

„Mám tři děti (20, 17, 11 let) a všechny věří, že dárky nosí Ježíšek. Jasně, že vědí, že Ježíšek je fyzicky nedonese, že dárky nakoupí mamka.  Stejně tak ony nakoupí dárečky pro ostatní a pošlou je přes mamku Ježíškovi, protože mamka se s Ježíškem zná. Už v září píší Ježíškovi, co by chtěly k Vánocům, protože Ježíšek musí mít čas je vybrat, a psaní nechávají samozřejmě za oknem," napsala nám Blanka Michalíková. „Všechny vědí, že je to pohádka, ale proč si ji kazit slovy, Ježíšek neexistuje. Zjistily to tak okolo 10-12 let. Chtěly vědět, kdy ho uvidí a jak to tak všechno stihne nakoupit. Proto se dozvěděly, že rodiče Ježíškovi pomáhají a dárky nakoupí a pak mu je pošlou, a že je to kouzelná bytost, která jednou vteřinou rozdá dárečky po celém světě. Nám nosil, nosí a nosit bude dárečky vždy Ježíšek, ať už je koupí kdokoliv. Není nic krásnějšího, než vidět ty rozzářené oči, jak čekají, až zazvoní zvoneček a „,Ježíšek" nadělil pod stromeček. A je úplně jedno, jestli má obdarovaný 5 nebo 50 let."

Bláňa: nejkrásnější Vánoce jsou s nejmenšími dětmi

„Děti mám tři - vlastně čtyři, to čtvrté je přerostlé dítě v podobě manžela... Nejstarší dceři je devět let, mladší má 5 let a nejmladšímu synáčkovi jsou dva roky. Takže Vánoce u nás ještě probíhaly v tom nádherném, pohádkovém duchu, kdy všechny děti na Ježíška věřily," napsala nám Blanka Orsáková. „Ale ty letošní takové nebudou. Nejstarší dcera totiž nedávno odhalila dárečky ukryté ve skříni. Sice mi to přišlo líto, ale už na to má věk, takže někdy to přijít muselo. Zrovna jsem byla minulý týden ve škole na rodičáku. Nakonec si mě paní učitelka zavolala a ukázala mi obrázek naší dcery. Když jsem na výkresu uviděla velkou skříň s dárečky, nejdřív jsem nechápala o co jde, ale pak mně vše došlo. Paní učitelka jim dala v hodině výtvarné výchovy za úkol nakreslit, kde si myslí, že Ježíšek ukrývá dárečky. No a ten náš andílek s růžkama úkol pojal opravdu s velkou vážností. Takže momentálně k tomu  není co dodat. Jen to, že nejkrásnější Vánoce jsou s těmi nejmenšími dětičkami, které na Ježíška věří. To je pak ta nejromantičtější pohádka."

Vstoupit do galerie | 27 Pohádková krása: podívejte se na kostýmy z Malé mořské víly!

Vstoupit do galerie | 11 Keenan Cahill, mladistvý král videí: seznamte se!

Vstoupit do galerie | 15 Gavriely, Decastelo, Kristelová: slavné maminky se řádně zkoulovaly!

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková