Jak často pouštět babičku a dědu ke vnukům?
Kdy je správný čas svěřit děti k hlídaní prarodičům? A do jaké míry je nechat, aby na vnoučata výchovně působili?
Budete vnoučata babičce a dědovi jenom ukazovat? Nebo jim je svěříte, sotva je odtrhnete od prsu? Kdy je správný čas svěřit děti k hlídaní prarodičům?
A do jaké míry je nechat, aby na vnoučata výchovně působili? Mají vůbec co mluvit do výchovy? Podobné otázky si klade většina rodičů. Žádné jednoznačně uspokojivé odpovědi na ně neexistují.
Co rodina, to jiné nastavení. V první řadě záleží na vztazích novopečených rodičů s babičkou a dědou. Vůbec to nebývá snadné. Prarodiče často na vnoučátka nemají čas. Na důchod buď ještě nepomýšlejí, protože je práce baví, nebo si jej nemohou dovolit, byť by se rádi starali. Některé mladé páry pomoc prarodičů velmi ocení, zatímco jiné po ní příliš netouží, i když jsou babička s dědou na vnoučátka celí žhaví.
Pomoc vítána! Nebo ne?
Většinou je však pomoc prarodičů vítaná a přijímaná s vděčností. I tak má svá úskalí. Po narození miminka se babička s dědou zapojují do soužití páru mnohem intenzivněji než doposud. Zájmem o vnoučata vstupují i do samotného vztahu manželů.
Doporučujeme: Babičko, ty ale smrdíš! Nedávej mi pusu!
Především tchyně se někdy snaží skrze vnuka či vnučku zasahovat do mladé rodiny. Má přece bohaté zkušenosti s výchovou dětí a hodlá své know-how předat mladší generaci za každou cenu! Střetávají se tak názory dvou odlišných generací a pokud ani jedna strana nehodlá ustoupit, může docházet k četným rozepřím.
Jak se jim vyhnout? Musíte se smířit s faktem, že početím dítěte utváříte rodinu nejen s manželem či manželkou, ale také s dědečkem a babičkou. A hned na začátku dohodnout jasná pravidla, jak bude fungovat.
Přizpůsobit se a vyvíjet
Jak chytře zapojit prarodiče do výchovy vnoučete, aby to působilo potěšení všem zúčastněným? Americký psycholog Lewis M. Terman definoval tři základní kritéria úspěšného partnerského soužití, která klidně můžeme aplikovat i na vztah dětí, rodičů a prarodičů. Jde o to:
- přizpůsobit se
- nemít nereálná očekávání
- společně se dlouhodobě vyvíjet
Schopnost přizpůsobit se
Schopnost přizpůsobit se je základem jakéhokoli úspěšného dlouhodobého vztahu. Bez ní spolu vzájemně nevyjdete. Je jasné, že při výchově potomka mají hlavní slovo rodiče, babička s dědou se musí do jisté míry přizpůsobit. Velmi dominantní prarodič, prosazující jednoznačně svoje postoje a názory na výchovu, bude pravděpodobně s rodiči v konfliktu a možná o vnouče přijde.
Čtete také: Vyvážit babičku zlatem! Nebo obalit dehtem a do peří?
Nicméně hodně záleží na tom, co rodiče dítěte požadují. Při zdvořilostní návštěvě je nutnost vzájemného přizpůsobení minimální. Pokud ovšem očekávají pomoc s dlouhodobým hlídáním, budou muset z některých nároků slevit.
V takovém případě je dobré stanovit zásadní omezení, která si vyloženě nepřejeme, nebo která naopak vyžadujeme: Aby dítě nesedělo celý den před televizí, aby nejedlo víc než dva druhy sladkého, aby bylo dostatečně na čerstvém vzduchu... Ostatní konkrétní věci je ale třeba nechat na člověku, který se hlídání ujal.
U ostatních témat potom musíte najít uspokojivý kompromis, případně hlídání dětí omezit a babičku s dědou raději jen navštěvovat. Na krátkých návštěvách se eventuální rozpory dají vydržet.
Nemít nereálná očekávání
Je těžké rozpoznat, že jsou naše očekávání nereálná, zejména jsme-li o nich hluboce přesvědčeni. Někdy je ale fajn podívat se na výchovný spor lehce s nadhledem. Možná má babička přece jen v něčem víc zkušeností... Konkrétní představy bychom proto měli konfrontovat s realitou.
Dozrávat a vyvíjet se
Jinak budeme chránit novorozence, jinak budeme tolerantní k odlišným výchovným praktikám, až bude dítěti pět let. Pokud cpe babička půlročnímu miminku cucací bonbon, asi zasáhneme, byť na úkor harmonických vztahů v rodině. U pětiletého prcka nejspíš mávneme rukou, maximálně se budeme snažit stanovit nějaký limit, co se sladkostí týče.
Více o vztazích v rodině se dozvíte na Babyweb.cz>>
Každopádně je dobré mít na paměti, že výchova dítěte je běh na dlouhou trať. Potomek nepatří jen rodičům a dobré vztahy s prarodiči ho mohou v jeho životě významně obohatit, počínaje jiným, často hlubším pohledem na mnoho běžných věcí přes vzájemný respekt a úctu až k vnímání rodiny jako širšího celku.
V osobě babičky s dědou budou mít vaše děti blízké bytosti, s nimiž je fajn trávit čas, když ho rodiče nemají. Budou mít někoho, komu se mohou svěřit ve chvíli, kdy to u rodičů nejde. A v neposlední řadě budou mít někoho, kdo je bez přehnaných nároků má bezpodmínečně a z celého srdce rád.
zdroj: Babyweb.cz
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nenechte se zotročit nemohoucími rodiči!
Posmrtný život existuje, tvrdí neurochirurg z Harvardu
"Chce se mi zvracet", slyšel 15letý homosexuál od otce
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
