Hranice lásky k dětem: Co je péče, a co už pedofilie?
Co by mělo být klasifikováno jako násilí na dětech? Třeba plácnutí přes zadek? To by v Norsku odebrali děti většině českých rodičů! A jak rozlišit zdravou tatínkovskou lásku od pedofilie?
O tom, že je potřeba děti před jejich vlastními rodiči někdy chránit, neexistují pochyby. Je smutný fakt, že nejvíce násilných činů na dětech je pácháno za dveřmi domácností.
Jak rozlišit péči o dítě a zdravou tatínkovskou lásku od pedofilie? Smí tatínek vůbec umýt dceři intimních partie? Nebo ji pomazlit ve své posteli?
A to jsme se ještě nedostali k týrání. Jenže... Co by mělo být klasifikováno jako násilí na dětech? Je dítě v ohrožení, když ho třeba plácnete přes zadek? To by nejspíš v Norsku zavřeli spoustu českých rodičů! A soudě podle ankety v levém sloupci také polovinu vás, našich čtenářů...
Vylívají s vaničkou i dítě
"Dítě má svá práva, není majetkem rodičů," uvedl bývalý předseda Výboru OSN pro práva dítěte Jean Zermatten v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Bohužel však úřednice sociální péče, které by měly tato práva hájit, jsou jenom lidé. Chybují. To představuje obrovskou odpovědnost. Aby dělaly správná rozhodnutí, potřebují dostatek objektivních informací, přirozený cit, selský rozum - a v neposlední řadě schopnost přiznat chybu.
Jenže jak to v poslední době vypadá, zaslepené ochránkyně dětských práv občas vylijí s vaničkou i dítě. Špatným rozhodnutím rozbijí funkční rodinu, ale hlavně spáchají na rodičích a dětech nenapravitelnou křivdu.
Přečtete si: Kauza Wallovi: Selhali pěstouni i celý systém
A neexistuje proti tomu odvolání. Je jedno, jestli taková paní sedí na úřadě v Norsku nebo v ČR. Důsledkem je tragédie - vždyť co může být pro milující matku horšího, než když jí někdo doslova ukradne dítě? A co teprve, když ten "někdo" je stát, který by měl její práva chránit!
Bohužel se to stává...
Nejen ČR, ale i jinde ve světě. Aktuální kauza Evy Michalákové právě hýbe Evropou. Zoufalá česká matka se už několik let marně brání zlovůli norských úřadů, které jí za podivných okolností odebraly děti.
V roce 2008 musel stát přiznat, že se po letech sporů nepodařilo vrátit dvě z pěti neprávem odebraných dětí Wallových zpět k rodičům, kteří o jejich vrácení celé roky s úřady bojovali. I když Evropský soud pro lidská práva křivdu uznal, náprava se nepovedla. Chyba byla na straně pěstounů a úředníků, ti ovšem potrestáni nebyli.
Doporučujeme: Matka "norských" dětí: Má vina? Plácnutí přes zadek...
Letos v lednu se v Nýrsku na Klatovsku oběsil otec dvou dcer poté, co jeho rodině sociální úřad odebral děti a policie jej zadržela pro podezření ze zneužívání. Bezprostřední příčinou bylo mimo jiné společné koupání táty s dětmi. Zda muž opravdu spáchal násilí na svých dcerách, není dosud jasné. Jisté je, že pokud se prokáže jeho nevina, budou mít úřednice na triku nejen další zničenou rodinu, ale také nesmyslnou smrt.
Kde jsou hranice?
Kdy je tedy na místě, aby stát zasáhl? Je důvodem třeba chudoba rodiny? Neobvyklé pojmenování dítěte? Odmítnutí poporodní péče matkou? Všechny tyto důvody už v ČR byly zneužity.
Co bude následovat? Bude dalším důvodem pro rozbití rodiny mytí dítěte? Ale jak má tatínek umýt holčičku, aby se nedotýkal jejích intimních partií? Budou tedy o dcery napříště smět pečovat jen maminky? A co společné koupání? Nebo spaní v jedné posteli - to je také zločin?
Co si myslíte vy? Kde jsou hranice, kdy se má stát plést do života rodiny? O tom můžete diskutovat pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
5 nejčastějších triků pedofilů: Na co si dát pozor?
Jsem ta druhá. Ta, která miluje tvého manžela
Zázvor v domácnosti: Využijte i zbylé slupky
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
