"Uvědom si to jednou provždy, ty malý zkurvysynu! Na mě žádný dojem neuděláš! Rozumíš? Jsi nula! Jsi To! Neexistuješ! Seš obyčejnej parchant! Nesnáším tě! Kéž bys chcípl! Slyšíš? Chcípni!"

"Slyšel jsem to už tolikrát, a přece mě matčino TO zabolelo jako nikdy předtím. Matka mě zbavila samotné existence. Dělal jsem, co jsem mohl, abych dosáhl nějakého úspěchu a zalíbil se jí, ale ani tentokrát jsem neuspěl," vzpomíná americký spisovatel David Pelzer na své dětství. Když byl maličký, máma ho milovala. Potom se z něj stal otrok.

Do čtyř let vyrůstal David v San Franciscu ve zcela normální rodině. Měl tátu, který se o ně staral, a maminku, která své tři syny milovala. Pak se ale něco změnilo. Rodiče se hádali a hromosvodem zloby se stal malý David. Vlastní máma ho začala týrat. Otec se ho zastával marně, bylo to ještě horší - a tak se raději tvářil, že nic nevidí, aby měl klid.

Od čtyř do dvanácti let, kdy byl zachráněn, sloužil chlapec jako otrok celé rodině. Psychicky labilní matka-alkoholička s ním hrála "hry". Byly to hry na otroka a otrokářku. Hry, ve kterých šlo o přežití.

Čtěte: Chlapec z bubliny: Život strašnější než smrt

Kruté hry o život

"Strč hlavu pod vodu, nebo to příště bude ještě delší!" řekla.

"Ponořil jsem se tak, že mi z vody čouhaly sotva nosní dírky. Připadal jsem si jako aligátor v bažině. Když matka odešla, začalo mi být jasné, co má za lubem. Ležel jsem natažený ve vaně a voda už byla studená k nesnesení. Bylo to, jako bych byl zavřený v ledničce. Protože jsem se matky bál, ani jsem se nepohnul a držel jsem hlavu pod vodou, jak mi nařídila," vzpomíná dnes už dospělý muž.

David ve věku, kdyho máma ještě měla ráda | Foto: myspace.com

V pěti letech mu matka vykloubila rameno. Jindy mu chytila ruku a držela ji v plamenu sporáku. Bez dovolení nesměl mluvit, čůrat ani se hýbat. Pokud stihl uklidit do časového limitu, směl si v odpadkovém koši vyhrabat zbytky starého plesnivého jídla. Když bylo vše hotovo, musel sedět bez hnutí na schodech do sklepa, ruce pod zadkem, hlavou zakloněnou. Sklep byl také jeho ložnicí, lůžkem starý vojenský kavalec.

Jednou matka v opilosti zabodla chlapci nůž hluboko do břicha. Ránu ovázala a trpící dítě nechala ležet v horečkách ve sklepě. Dave přežil, a tak v zábavě přitvrdila. Zamkla ho při úklidu koupelny s roztokem čpavku a kyseliny chlorovodíkové a nechala ho dusit se v malé místnosti. Najíst nedostal třeba deset dní, tak v zoufalství kradl jídlo ve škole. Když na to matka přišla, donutila ho zvracet a zvratky po sobě sníst. K večeři pak dostal lžíci čpavku, která mu rozleptala sliznici.

Život chlapci zřejmě zachránila školní sestra, která na zoufalý stav dítěte upozornila policii. "Když jsem unikl, byla moje matka jako rozzuřená medvědice. Začala týrat dalšího z mých bratrů, Richarda. Dodnes za to cítím vinu," vzpomíná. "Co ale bylo nejtěžší: Přestat se snažit omlouvat mou matku. Jestli jsem nyní osamělý? Můžete hádat."

Zachraňuje psaním ostatní

Když David vyrostl, popsal své dětství v knize Dítě zvané TO, která se okamžitě stala bestsellerem. Od té doby píše dál, aby pomohl ostatním podobně postiženým vyrovnat se s jejich traumatem. Napsal celkem 17 knih. Sdělení všech je stejné: houževnatost, která umožňuje přežít.

A Davidův recept na štěstí? "Mluvte o svých problémech, hleďte na ně perspektivou problémů ostatních lidí. Co nezabíjí, posiluje. Nezbavíte se toho, ale můžete se vyrovnat s tím, že se to stalo. A když už se zdá bolest nepřekonatelná, počítejte pozpátku do šedesáti," radí. Tak to dělal, když se snažil spát s vykloubenou rukou nebo nenaříkat nad bodnou ranou v břiše. "Život je tvrdý, nezbývá, než s ním držet krok," tak zní jeho filozofie muže, který jako chlapec přežil nelidské týrání.

zdroj: bibliohelp.cz, telegraph.co.uk, 123people.com, wiki.answers.com

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Na malostranském hřbitově leží svatá holčička

Samuel: Křičeli na něj "zrůdo", protože chtěl být dívka

Nejkrásnější a nejoblíbenější česká jména roku 2012