Co nikdy neříkat novopečeným rodičům?
Nejhůř prý ti, co mají děti, snáší komentáře od těch, kteří žádné nemají. V situacích, kdy matka a otec robátka potřebují podpořit, vytahujeme nikým nechtěné návody, jak si se situací poradit.
Jako rodiče jste vystavení kritice neustále. Úspěchy dětí se považují za jejich štěstí, talent a schopnosti, ale za prohry jsou vinni otec a hlavně matka. Někdy totiž nechcete vědět od okolí, jak své dítě nejlépe uspat, nakrmit, naučit na nočník. Jen prostě chcete, aby vám dali všichni pokoj.
Američtí psychologové tomu říkají small-talk advice čili rady, které ostatní pronáší v rámci konverzace. Takže když vás drobeček usilovně vzlyká v kavárně, prohlásí servírka zkušeně: "To budou asi zuby. Mojí neteři vyrostly už v šesti měsících!" Vy si jen klepete na čelo, jak ta dívka, zřejmě školou povinná, může vědět a znát vaše dítě lépe než vy sami. Okolí ale na vaše podráždění nereaguje a tyhle rady pronáší s neuvěřitelnou lehkostí a sebejistotou. Které jsou nejhorší?
To nic, toho si nevšímej
Top nevyžádaná rada, která se "skvěle" hodí, když vaše dítě fialoví pláčem, je evidentně přetažené nebo ho něco bolí. Nejlepší to je, když se zrovna snažíte uložit dítě, vyčistit si zuby, uklidit obývák, co vypadá jako po náletu, a odpovědět na důležité e-maily. Možná by bylo lepší takovému unavenému rodiči nabídnout pomoc. Třeba si zkusit s dítětem pohrát, jít na nákup atd. Když už nic takového udělat nemůžete, pořád ještě jde navrhnout, komu by si unavený rodič pomohl o případnou pomoc říct. Třeba maminka vaší kolegyně by si ráda přivydělala hlídáním.
To nevadí, že nechodí/nemluví. Vše má svůj čas
Ano, tomu jako rodiče opravdu rozumíme. Netoužíme po tom, aby z naší ratolesti byl génius, co v roce počítá příklady z algebry. Ale bojíme se, že když se naše dítě nevyvíjí přesně podle ukazatelů, může (ale vůbec nemusí) to signalizovat nějakou vážnější nemoc. Raději než hodnotit schopnosti dítěte vašich známých ho vezměte na vycházku.
To nechodí na žádný kroužek?!
"Dítě se přece musí rozvíjet a potřebuje společnost. Máte tolik možností, kam ho zapsat, tak proč s ním sedět doma?" Jak víte, co je pro dítě někoho jiného nejlepší? Třeba se stydí a nejraději si hraje doma s mámou, která ho ale připravuje na to, že půjde do školky. Třeba rodina nemá peněz nazbyt a podobné aktivity jsou drahé. Proč někomu, kdo má malé dítě, neustále podsouvat pocit viny?
Jste vzorem pro své děti, pamatujte na to!
Na této radě není nic špatného, ale ten, kdo ji pronáší, ji říká z dost arogantní pozice. Jak jste se vůbec dostali na tenhle piedestal, ze kterého kážete ostatním?
Hlavně ho nerozmazlete
Nebo: Dítě potřebuje hlavně bezpodmínečnou lásku. Nejlepší jsou tyhle komentáře ve chvíli, kdy se snažíte řvoucí uzlíček uklidnit nošením nebo domluvit tříletému chlapečkovi, že to auto si ze supermarketu vážně neodnese. Místo toto můžete nabídnout, že mamince, co nosí už několik hodin své plačící miminko, uvaříte čaj, a otci a předškolákovi, co nechce odejít z hračkářství, navrhnout, že si na to auto může ušetřit.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
