Blíží se konec pololetí: Jak motivovat děti k učení?
Snad každý rodič čas od času trpí, když jeho potomek ze zásady začne odmítat vzdělání a tváří se, že být popelářem, případně hlídačem krav je vrchol kariéry. Co s tím?
Snad každý rodič čas od času trpí, když jeho potomek ze zásady začne odmítat vzdělání a tváří se, že být popelářem, případně hlídačem krav je vrchol kariéry. Co s tím?
Máte doma velkého čtrnáctiletého brouka Pytlíka, co všechno ví, všechno zná a ode všech dveří má klíče? Představují školní předměty pro vašeho miláčka bezbřehou nudu, a to úplně všechny matematikou počínaje a historií konče? Otravuje jej dokonce i tělocvik? Považuje své učitele či profesory za otravné patrony, kteří učivo v tom lepším případě jen špatně vykládají, v tom horším mu sami nerozumí?
Vydržet a motivovat
„Nic si z toho nedělejte," radí pražská psycholožka PhDr. Vlasta Svobodová a dodává: „Podobným obdobím projde v pubertě spousta dětí. Většinou se z toho dříve či později dostanou. Chce to ale pevné nervy, vydržet a úspěšně motivovat."
Čím to je, že se v dítěti náhle objeví takový odpor vůči učení? Jak ho co nejdříve zlikvidovat a vzbudit v dítěti zájem o nabývání vědomostí? Nabízíme vám malý exkurz do psychologie učení a motivace.
Škola hrou stále platí
Věděl to už Jan Komenský blahé paměti: výuka by se měla nějakým způsobem ozvláštnit. Pokud to nedokáže učitel ve škole, můžete se o to pokusit doma. Jako rodiče své dítě znáte nejlépe, a tak snadno odhadnete, co by ho mohlo zaujmout.
Pokud si nejste jistí, můžete zkusit třeba dialog, to je nejjednodušší cesta. Povídejte si se synem či dcerou o probírané látce tak, jako kdyby šlo o všední konverzaci. Vhodným předmětem k této metodě je například dějepis. Zjistěte, jakou látku ve škole probírají a podle ní naplánujte víkendové aktivity. Zabývají se nejstaršími dějinami? Vezměte dítě do pražské restaurace Pravěk na I.P.Pavlova, kde je součástí menu pravěká show. Přijde vám to drahé? Navštivte dětský pravěký skanzen v Kosmonosech. Probírají středověk? Vydejte se poznávat české hrady a zámky a povykládejte o době rytířů. Mají na programu druhou světovou válku? Vydejte se do některého z bunkrů s expozicí pro veřejnost, třeba do Smečna nebo do Běloveského pevnostního skanzenu.
Při povídání o probírané látce se soustřeďte na to, co má vaše dítě rádo. Spojujte látku s tím, co je vašemu dítěti nejbližší. Ukažte mu vztah učiva k tomu, co ho baví, nebo se ho úzce dotýká. To funguje i v jiných předmětech. Vysvětlete potomkovi reálné užití matematiky při počítání výdajů na nákup, případně při spravování jeho vlastního kapesného.
Nešetřete pochvalou!
Dokonce ani v situaci, kdy byste svému miláčkovi raději plácli jednu za ucho. Kladná motivace je totiž vždy nejsilnější. Dokonce i drsný puberták se při ní leckdy zatetelí blahem, rozpačitě poděkuje, případně se alespoň potěšeně začervená. A čím menší dítě, tím je to účinnější. Prckové totiž reagují na pochvalu s čirou radostí za vaše uznání. Výjimečně můžete jako motivaci věnovat i hmotný dárek, třeba za dobré vysvědčení. Ale opravdu jen výjimečně. Dítě by se mělo učit pro svůj pocit z dobře odvedené práce, ne kvůli odměně.
Za školní neúspěchy děti netrestejte. Alespoň zpočátku to zkuste po dobrém. Promluvte si s nimi o jejich pocitech i důvodech, proč se nechtějí učit. Dítě ve vás takto najde oporu a bude vám více důvěřovat. V základě byste měli docílit toho, aby se dítě nebálo se svěřit i s něčím nepříjemným. Budování důvěry někdy trvá dlouho. Nepochybně byste tento proces narušili, kdybyste nastolili tvrdý domácí režim zakazování.
Na druhou stranu platí - odtud potud. Když domluvy a vysvětlování nepomohou, bývá dobrou cestou snížení nebo přechodné zrušení kapesného. vysvětlení a motivace je nasnadě: „Učení je synku/dcero, tvoje práce, a ty ji neděláš dobře. Proto nebudeš dostávat žádné odměny. Tak je tomu i v životě."
Když nic nezabírá
Možností, jak vyřešit problém s neposlušným školákem, je také doučování. Doučující student bude nejspíš věkem vašemu potomkovi blíže než vy, což může přispět k jejich vzájemnému porozumění. Může fungovat i jako vzor. Navíc nebude vzbuzovat a priori averzi vůči všemu, co vysloví - což je běžná pubertální reakce na rodiče.
Nic z toho nezabralo? Jen minimum dětí je skutečně nadšených do učení. Pokud mezi ně to vaše nepatří, což je víc než pravděpodobné, vytrvejte! Pokud má váš potomek studijní vlohy, začne je časem rozvíjet sám do sebe - jen k tomu musí dozrát. Zatím se snažte a podporujte ho alespoň v těch oblastech poznání, kterým vzdoruje nejméně. Případně mu umožněte, aby co nejaktivněji rozvíjel zájmové činnosti. S tím se v životě hned tak neztratí!
zdroj: poradna.topgal.cz
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
