reklama

9 vět, které byste svým dětem neměli nikdy říkat

Slova mají kouzelnou moc. Mohou být zdrojem skvělých vztahů, ale dokážou i ranit. Někteří lidé si výroky ostatních lidí nesou v sobě desítky let. Proto zjistěte, jaké věty je lepší při výchově dětí úplně vyřadit ze slovníku a jak si s nimi pomocí komunikace budovat krásný vztah.

Foto: Isifa/Thinkstock

Slova mají kouzelnou moc. Mohou být zdrojem skvělých vztahů, ale dokážou i ranit. Někteří lidé si výroky ostatních lidí nesou v sobě desítky let.

Proto zjistěte, jaké věty je lepší při výchově dětí úplně vyřadit ze slovníku a jak si s nimi pomocí komunikace budovat krásný vztah.

Nech mě být!

Rodič, který ani na chvíli nezatouží po občasné přestávce, je svatý, mučedník nebo někdo, kdo už dávno zapomněl, jaké výhody má dobíjení energie. Problém nastává, když svým dětem říkáte věty typu: Neobtěžuj mě nebo Nemám na tebe čas až příliš často. Děti si je pak mohou začít vysvětlovat tak, že na vás vlastně ani nemá smysl mluvit, protože je od sebe neustále odháníte. Když tento model nastavíte v dětském věku, nejspíše se později dočkáte toho, že čím budou starší, tím méně věcí vám budou chtít říct.

Od dětství by si ale děti měly zvykat, že rodiče věnují nějaký čas jenom sami sobě. A jak si to můžete usnadnit? Zařiďte si hlídání nebo aspoň posaďte dítko na půl hodiny před televizi, abyste si mohly trochu odpočinout. Jste-li opravdu zaneprázdněná, zastavte se na chvíli a v klidu vašemu dítku řekněte: "Maminka musí teď dokončit tuhle věc, takže si ještě pár minut maluj. Jakmile to dodělám, můžeme jít třeba ven." Avšak buďte realistická: Není ani trochu pravděpodobné, že se batole nebo předškolák zabaví sám na celou hodinu.

Ty jsi tak…

Proč jsi taková jako ona? nebo Jak můžeš být tak nemotorný? Tyhle věty mohou dítě velmi negativně ovlivnit. Někdy vás děti také mohou zaslechnout mluvit o nich s ostatními: Je to moje stydlivka. A ony přitom věří tomu, co slyší, aniž by se ptaly na význam. Dokonce i když je to o nich samotných. Podobné negativní nálepky se pak stanou proroctvím, které se naplní.

Navíc se mohou vrýt pěkně hluboko. Kdo z nás by si s hořkostí nepamatoval, když o nás vlastní rodiče prohlásili něco ve smyslu: Jsi tak beznadějná... Mnohem lepší bude, když se zaměříte na specifické chování a povahu dítěte nebudete komentovat. Zkuste třeba: "Katce ublížilo, když jsi všem řekl, aby si s ní nikdo nehrál. Co můžeme udělat pro to, aby se cítila lépe?"

Nebreč!

Nezkoušejte ani varianty Nebuď tak smutný či Nebuď jako dítě. Děti své rozčilení dávají najevo pláčem, a to zejména batolata, která ještě nedokážou své pocity formulovat slovy. Oni jsou smutní! Oni mají strach! Je přirozené, že chcete své dítě chránit před takovými pocity, ale opakováním slova "nebuď se to nepovede. To spíš pošlete signál, že dětské city vlastně nejsou důležité, že není v pořádku být smutný nebo vystrašený.

Více o tom, jak vychovávat děti, se dočtete na Babyweb.cz

Raději konkrétní dětské pocity potvrďte: "To je opravdu smutné, když Petr říká, že už nechce být tvůj kamarád." Nebo: "Ano, mořské vlny mohou být děsivé, když je neznáš, ale budeme tu nejdřív spolu jen tak stát a uvidíš, jak nám budou lechtat nohy. A slibuju, že tvoji ruku určitě nepustím." Když pojmenujete skutečné pocity, učíte tím dítě, jak vyjádřit sama sebe, a zároveň mu ukazujete, co to znamená být empatický. Nakonec třeba bude méně plakat a více vám popisovat, co právě cítí.

Proč nemůžeš být jako tvoje sestra?

Srovnávání není nikdy dobré. Každé dítě je originál. Je přirozené, že rodiče chtějí své děti porovnávat, hledají normu a rámec pro jejich chování. Ale měli by brát v potaz, že děti se vyvíjejí svým vlastním tempem a mají vlastní osobnost a temperament. Přirovnáním vašeho dítěte k někomu jinému znamená, že chcete, aby byl jiný. Jeho tím ovšem nezměníte. Naopak, pro dítě to může být matoucí a můžete mu tím podkopávat jeho vlastní sebevědomí. Místo toho podporujte každý úspěch, který se mu povede.

Umíš to i lépe

Posměch dítěti ublížit tak, že si to ani neumíte představit. Učení je proces plný pokusů a omylů. Opravdu vaše dítě rozumí tomu, že těžký džbán je obtížné přenést jinam? Možná to nevypadalo, že je tak těžký, anebo je to jiný džbán než ten, se kterým si hraje ve školce. Komentáře typu: Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal! nebo Už bylo na čase! nejsou ani produktivní, ani podporující. Nám se nemusí zdát tak hrozné, ale děti si z nich vezmou jen základní poselství: Jsi zbytečný a nikdy nic neuděláš správně. Jděte na to jinak: "Líbí se mi, když to uděláš takhle, děkuji ti."

Přestaň nebo ti přidám, abys měl důvod brečet!

Velmi oblíbené je v našich končinách také počítání. Většinou se ale na číslo tři nic nestane. Hrozby, obvyklý výsledek rodičovské frustrace, jsou jen zřídkakdy účinné. Problém je totiž v tom, že dřív nebo později musíte hrozbu splnit, jinak ztrácí svou sílu. 

Mladšímu dítěti navíc trvá o něco déle, než si z vašich hrozeb něco vezme. U dvouletých a tříletých dětí je velká šance na opakování přestupku ve stejný den až 80 % bez ohledu na to, jaké metody výchovy jsou použity. Dokonce ani u starších dětí metoda výhrůžek nevede vždy k úspěchu. Mnohem efektivnější je konstruktivní taktika jako třeba nenásilné přesměrování dítěte z nežádoucí situace.

Počkej, až přijde táta domů!

Toto známé rodičovské klišé není jen dalším druhem hrozby, ale také zeslabuje disciplínu. Chcete-li mít respekt, je potřeba se se situací vypořádat ihned. Dítě si jen těžko spojuje odložený trest s akcí, kterou právě provádí. Až druhý rodič přijde domů, dítě dávno zapomene, co předtím udělalo špatně. Nejenže tak ztrácíte vlastní autoritu, ale také přiřazujete partnerovi nezaslouženě roli špatného poldy.

Pospěš si!

Kdo z nás v hektickém světě plném spánkového deficitu alespoň jednou tuhle větu nevysloví... Zvláště má-li batole zrovna období, kdy všechno musí dělat samo a nemůže najít boty. Zvažte však tón hlasu, když dítěte prosíte, aby si pospíšilo, a také to, jak často tuhle větu používáte. Jestliže se začínáte vztekat nebo vykřikovat s rukama na bocích každý den, mějte se na pozoru. Dítě se může cítit provinile a pocit viny rozhodně není motivujícím prvkem k tomu, aby bylo rychlejší. 

Hodná holka...

Říkáte si, co by mohlo být špatného na chvále? Pozitivní posilování je přeci jedním z nejúčinnějších výchovných nástrojů! Problém je, když se tato fráze stane vágní. Chválíte-li přehnaně dítě kvůli každé maličkosti - od dopití mléka po namalování obrázku - chvála ztrácí smysl. Chvalte dítě konkrétní chování, pouze ty úspěchy, které vyžadují nějaké úsilí a buďte konkrétní.

zdroj: Babyweb.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jdu zahrabávat mrtvé ptáky aneb Povedené dětské hlášky

Nejkrásnější pražské atrakce - děti tam vydrží hodiny

Koupíme si axolotla! Nejbláznivější domácí mazlíčci

Objevila jsem, co mám v medicíně dělat. Zdraví někdy není v nabídce, říká paliatrička | Video: Daniela Písařovicová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama