reklama
 

9 vět, které byste neměli dětem říkat. Nikdy!

Jaké věty je lepší při výchově dětí úplně vyřadit ze slovníku?

Foto: Thinkstock

Slova mají kouzelnou moc. Můžou být zdrojem skvělých vztahů, ale dokážou i ranit. Někteří lidé nesou výroky ostatních v sobě desítky let.

Zjistěte proto, jaké věty je lepší při výchově dětí úplně vyřadit ze slovníku. Jenom tak si se svými potomky vybudujete skvělý vztah.

1. Nech mě být!

Rodič, který ani na chvíli netouží po občasné přestávce, je svatý, mučedník nebo někdo, kdo už dávno zapomněl, jaké výhody má dobíjení energie. Problém je, když svým dětem říkáte: "Neobtěžuj mě" nebo "Nemám na tebe čas" až příliš často.

Doporučujeme: Znáte slova, která vraždí dětskou lásku?

Děti si tyto věty mohou začít vysvětlovat tak, že na vás vlastně ani nemá smysl mluvit, protože je od sebe neustále odháníte. Když tento model nastavíte v dětském věku, je více pravděpodobné, že čím budou starší, tím méně věcí vám budou chtít říct.

V případě, že jste opravdu zaneprázdněná, zastavte se na chvíli a v klidu vašemu dítku řekněte: "Maminka musí teď dokončit tuhle věc, takže si ještě pár minut maluj. Jakmile to dodělám, můžeme jít třeba ven." Avšak buďte realistická: Není ani trochu pravděpodobné, že se batole nebo předškolák zabaví sám na celou hodinu.

2. Ty jsi tak…

"Proč jsi taková jako ona?" nebo "Jak můžeš být tak nemotorný?" Tyhle věty mohou dítě velmi negativně ovlivnit. Někdy vás děti také mohou zaslechnout mluvit o nich s ostatními: "Je to moje stydlivka."

Malé děti věří tomu, co slyší, aniž by se ptaly na význam. A to dokonce, i když je to o nich samotných. Podobné negativní nálepky se tak mohou stát proroctvím, které se naplní. Dítě ani nemusí pochopit, že je hodnocení neutrální nebo i pozitivní. Navíc se takové hlášky mohou vrýt pěkně hluboko. Kdo z nás by si s hořkostí nepamatoval, když o nás vlastní rodiče prohlásili něco ve smyslu: "Jsi beznadějný případ!"

Čtěte také: Šokující video: Sadistické týrání jako výchovná metoda

Mnohem lepší bude, když se zaměříte na specifické chování a nebudete povahu dítěte komentovat. Zkuste třeba: "Katce ublížilo, když jsi všem řekl, aby si s ní nikdo nehrál. Co můžeme udělat pro to, aby se cítila lépe?"

3. Nebreč!

Děti dávají nespokojenost najevo pláčem, a to zejména batolata, která neumí pocity vyjádřit slovy. Jsou smutné, mají strach. Je přirozené, že chcete dítě chránit před takovými pocity, ale opakováním slova "nebuď" se vám to nepodaří. Naopak to pošle signál, že jeho city vlastně nejsou důležité - že není v pořádku být smutný nebo vystrašený.

Spíše než popřít konkrétní dětské pocity, raději je potvrďte. "To je opravdu smutné, když Petr říká, že už nechce být tvůj kamarád." Nebo: "Ano, mořské vlny mohou být děsivé, když je neznáš, ale budeme tu nejdřív spolu jen tak stát a uvidíš, jak nám budou lechtat nohy. A slibuji, že tvoji ruku určitě nepustím."

Tím, že pojmenujete skutečné pocity, dítě učíte, jak vyjádřit sama sebe, a zároveň mu ukazujete, co to znamená být empatický. Nakonec třeba bude méně plakat a více vám popisovat, co právě cítí.

4. Proč nemůžeš být víc jako tvoje sestra?

Je přirozené, že rodiče chtějí své děti porovnávat, hledají normu a rámec pro jejich chování. Srovnávání však není nikdy dobré. Vaše dítě je originál, není jako sousedův stejně starý syn nebo jako jeho sourozenec!

Děti se vyvíjejí vlastním tempem a mají vlastní osobnost a temperament. Přirovnáním je nutíte, aby byly jiné. To může být matoucí a podkopávat sebevědomí dítěte. Místo toho podporujte každý úspěch, který se mu povede.

5. Umíš to lépe!

Učení je proces plný pokusů a omylů. Komentáře typu: "Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal!" nebo "Už bylo na čase!" nejsou ani produktivní, ani podporující. Děti si z nich vezmou základní poselství: "Jsi zbytečný a nikdy nic neuděláš správně."

Více o výchově dětí si přečtete na Babyweb.cz>>

Jděte na to jinak: "Líbí se mi, když to uděláš takhle, děkuji ti."

6. Přestaň nebo ti přidám, abys měl důvod brečet!

U dvouletých a tříletých dětí je šance 80 % na opakování přestupku několikrát ve stejný den bez ohledu na to, jaké metody výchovy použijete. Dokonce ani u starších dětí nevedou výhrůžky vždy k úspěchu.

Mnohem efektivnější je konstruktivní taktika, třeba nenásilné přesměrování dítěte z nežádoucí situace.

7. Počkej, až přijde táta domů!

Nejenže tak ztrácíte vlastní autoritu, navíc přiřazujete partnerovi roli "špatného poldy". Toto známé rodičovské klišé není jen dalším druhem hrozby, ale také zeslabuje disciplínu.

Chcete-li mít respekt, je potřeba se se situací vypořádat ihned. Dítě si jen těžko spojuje odložený trest s akcí, kterou právě provádí. V době, kdy druhý rodič přichází domů, je už velmi pravděpodobné, že zapomnělo, co před časem udělalo špatně. 

8. Pospěš si!

Zvažte tón hlasu, když dítěte prosíte, aby si pospíšilo, a také to, jak často tuhle větu použijete. Jestliže se začínáte vztekat nebo vykřikovat s rukama na bocích každý den, muže se váš potomek cítit provinile. A pocit viny rozhodně není motivujícím prvkem k tomu, aby byl rychlejší.

9. Skvělá práce! Hodná holka!

Říkáte si, co by mohlo být špatného na chvále? Když se stane vágní. Chválíte-li přehnaně dítě kvůli každé maličkosti - od dopití mléka po namalování obrázku - chvála ztrácí smysl.

Chvalte dítě pouze za úspěchy, které vyžadují značné úsilí. Buďte přitom konkrétní. A chvalte raději chování než dítě samotné.

zdroj: Babyweb.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

5 malých ďáblů: Nejstrašnější děti historie

Zkamenělé dítě: Když miminko umře, ale zůstane v mámě

Pravá anglická snídaně: Udělejte si ji doma!

Náprsenka dokonale kopírující každou křivku. Zendaya ohromila na cenách kritiků | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama