Putování po Tibetu podle Petra Síse
Dokončení recenze.
Obrazy připomínají svým sledem filmové sekvence. (Sís je autorem skoro tří desítek filmů.) Čtenář například sleduje sérii několika obrazů-komnat paláce v Potále. Jimi musí otec projít, než se může setkat s dalajlámou a hovořit s ním.
Panebože, mandala!
Jako samo putování Tibetem až do Lhasy je jakousi iniciační cestou, je jí ve zkratce i těch několik palácových pokojů různých barev. "Na těchto zdech bylo zaznamenáno úplně všechno, minulost i přítomnost. Myslím, že v tom krátkém okamžiku se otec stal takovým člověkem, kterým pak byl." Sís možná nečetl Hrad nitra od svaté Terezie z Avily, ale obraz paláce coby místa postupného duchovního poznání tu plní podobnou roli.
Váhaví nakladatelé vlastně měli pravdu, když tušili, že Sísova tvorba není tak polopatická, jak vyžaduje sériová výroba kýče pro děti. Některé obrázky v Tajemství červené krabičky mají formu mandaly a lidem přesvědčeným o tom, že dětem je třeba předkládat obrázky narůžovělých prasátek a zářivě žlutých kachniček, se po jejich spatření v dětské knize možná udělá mdlo.
Lepší než nic
Děti jsou však dětské, nikoli infantilní; milují detaily a možnost objevit v rohu kresby něco nového, co posledně přehlédly. Napoprvé se možná nechají svést tím, že symetrická podoba mandaly nechá oko zamířit do středu obrazu, kam staří malíři umísťovali to nejdůležitější. Později se mohou vracet k ostatnímu. Jsou tu i obrazy labyrintů, ve kterých je možné hledat cestu k cíli
Popisovat slovy knihu, která je založena především na obrazech, by bylo nesmyslné. Stačí konstatovat, že pozdní Sísův příchod do Česka je lepší než žádný.
TIBET Tajemství červené krabičky. Z angličtiny přeložil Viktor Janiš. Praha, Labyrint 2005. 60 stran, cena 299 Kč.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
