Proč kafkologové kastrují Kafku
Dokončení recenze
Estetická revoluce
Kundera si také všímá, že už v Brodově románu a následně v celém kafkologickém mýtosloví není místo pro sexualitu. (Brod zacházel tak daleko, že cenzuroval "ideologicky" nevyhovující místa Kafkových deníků). Svatý Garta v Brodově textu nemůže poskytovat rady ohledně milostného života, neboť je v těchto oblastech byť jen teoreticky zcela nedotčen.
Kafkologové škrtají sexualitu jak z Kafkova životopisu, tak z jeho knih. Kundera přitom upozorňuje na některé erotické scény ze Zámku a Ameriky a poukazuje na to, že to byl Kafka, kdo do světového románu vnesl existenciální rozměr sexuality, její banalitu nebo grotesknost.
A jak tedy číst Kafku v kontextu moderní světové literatury? Kundera v závěru eseje vzpomíná na rozmluvu s Garcíou Márquezem: "Díky Kafkovi jsem pochopil, že je možno psát jinak," řekl prý Kunderovi.
Jinakost, průlom nepravděpodobného do skutečného světa, který Kafka popisuje, ilustruje Kundera scénami ze Zámku - milostnou scénou K. a Frídy v hospodě, ranní toaletou týchž a dvou obskurních fámulů v místní fungující škole. Říká, že něco takového by bylo před Kafkou zcela nemyslitelné.
Kafkova estetická revoluce spočívá v tom, že prolomil skutečnost nikoli v romantickém útěku do imaginace (Kafka se učil u Flauberta a nikoli u německých romantiků, jak dodává Kundera v kratičkém epilogu), ale pro lepší uchopení skutečnosti samé. Překročil hranici pravděpodobného, aby ukázal nepravděpodobný charakter reality.
Nešvary překladů
Trochu odjinud se Kundera ke Kafkovi staví v textu Překlad jediné věty, respektive Umění věrnosti; rozebírá jednu jedinou větu ze Zámku a srovnává několik francouzských překladů; důkladnou sémantickou analýzou ukazuje na nutnost přesnosti a odpovědnosti k autorskému záměru v uměleckém překladu.
V citovaných francouzských překladech (Kundera je převedl do češtiny a zdůraznil nešvary) se vyskytuje řada svévolných zásahů: od nahrazování slov, jejichž opakování má v textu nosný melodický význam, synonymy přes vytěsňování slov jaksi nečekaných lépe vyhovujícím výrazem až po syntaktické "překopání" celého textu.
Francouzskému překládání Kafky prý dominuje tendence ke gymnaziálnímu "krásnému slohu" bez ohledu na autorovu stylistickou originalitu, záměrné překračování stylistického kánonu.
Kundera si všímá i zdánlivě nepodstatných, například typografických detailů - Kafka kupříkladu požadoval, aby jeho knihy byly tištěny velkými písmeny (pro lepší orientaci v nekonečných odstavcích). Francouzské edice nejenže toto přání nerespektují, ale s obtížnou orientací v textu si poradí prostým rozodstavcováním podle libosti, pranic nehledíce na "Kafkův dlouhý dech".
Ačkoli Kundera skládá poklonu českým překladatelům (kdyby nebyl emigroval, tato původně poznámka pod čarou k textu o svatém Gartovi by prý nevznikla), dává jeho translatologická odbočka a detailní analýza Kafkova textu tušit, proč je tak citlivý na překládání vlastních prací do češtiny.
Vydání Kunderových esejů je z mnoha důvodů vítané. Spisovatel v závěru svého titulního textu posílá svatého Gartu k čertu; je dobře, že po návratu "fenoménu Kafka" do literárních lesů volá někdo s Kunderovou invencí, vhledem, a také autoritou. Sama o sobě je pak Kunderova práce ukázkou dokonale zvládnutého esejistického umění, poetického, a přitom úsporného a hutného stylu a jazyka.
Milan Kundera: Kastrující stín svatého Garty. 72 stran, Atlantis, Brno 2006.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
