Příběh poslední mluvčí Charty. Pomáhá teď běžencům
Narodila se 12. 11. 1947 v Praze.
Kvůli původu bylo jediným oborem vysoké školy, který mohla vystudovat, strojní inženýrství. Vůbec to k ní nesedí a ani se strojním inženýrstvím nikdy neživila.
1977-1989
V roce 1977 manželé Roubalovi podepisují mezi prvními Chartu 77. Pak opouštějí Prahu. Jedním z důvodů je i špatný zdravotní stav jednoho z dětí.
Věra Roubalová je tehdy matkou v plné pohotovosti - ženou v domácnosti. Manželé píší dopisy na lesní podniky s otázkou, zda je zaměstnají. Místo nachází Pavel Roubal v Částrově na Vysočině.
Rodina má kde bydlet, Pavel Roubal sváží s koňmi dřevo. Jsou i s dětmi pod stálým dohledem StB. "Někdy tam byla velká izolace, ale jinak dobrý," hodnotí život v Částrově Věra Roubalová po letech.
Později shání Věra Roubalová práci v sociální oblasti. Kvůli podpisu Charty 77 ji však nenachází. Úřady mají obavy, aby nějak neovlivnila babičky ve zdejších domovech důchodců.
Nakonec sežene práci v Agrostroji Pelhřimov. Sedí ve skladu a úporně sepisuje nejrůznější statistiky. "Bylo tam strašně moc práce, navíc naprosto zbytečné," směje se Roubalová.
S revolucí se manželé zapojují do místního Občanského fóra. Pavel Roubal však onemocní.
1990-2009
Zpět do Prahy se Věra Roubalová vrací na začátku devadesátých let už jako vdova. Stává se poslední mluvčí Charty 77 spolu s Květou Princovou a Evou Joachimovou. V listopadu 1992 tyto tři ženy činnost opozičního sdružení oficiálně ukončí.
Věra Roubalová pracuje v Praze jako psychoterapeutka, neúnavně působí v občanských sdruženích, která se starají o uprchlíky. Její děti jsou na tom obdobně. Dva synové pracují jako psychiatr a psycholog, třetí působí jako historik. Dcera pracuje v sociální oblasti.
"Mám osm vnoučat," hlásí Věra Roubalová spokojeně.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
