reklama

Před 45 lety: První žena na Mount Everestu. Horolezectví se nevzdala ani s rakovinou

16. května 1975 stanula Japonka Džunko Tabeiová jako první žena na nejvyšším vrcholu světa. Stalo se tak 22 let po úspěšném prvovýstupu Edmunda Hillaryho a Tenzinga Norgaye. O 17 let později dokončila projekt Koruna světa, když dosáhla nejvyšších vrcholů všech kontinentů. V horolezectví pokračovala i poté, co jí lékaři diagnostikovali rakovinu.

Džunko Tabeiová byla jako dítě považována za velmi křehkou holčičku.
Džunko Tabeiová byla jako dítě považována za velmi křehkou holčičku. | Foto: Wikimedia Commons - CC BY-SA 4.0 Jaan Künnap

Džunko Tabeiová se narodila v prefektuře Fukušima jako pátá ze sedmi dětí a celé dětství byla považována za křehkou holčičku. Přesto, nebo možná právě proto začala ve svých deseti letech lézt po horách. "Nebyla to soutěž. I když jdete pomalu, můžete dojít až na vrchol," pochvalovala si svou zálibu. 

Tabeiová, rozená Išibašiová, vystudovala anglo-americkou literaturu na soukromé univerzitě pro dívky Showa Women's University v Tokiu a plánovala stát se učitelkou. Po promoci se však vrátila ke své staré lásce - horolezectví - a přihlásila se do několika, v té době čistě mužských, horolezeckých klubů. Zatímco ji někteří přivítali jako sobě rovnou, jiní nechápali, proč se žena jako ona pouští do čistě mužské disciplíny. 

Na horách potkala i svého budoucího manžela, seznámili se při výpravě na horu Tanigawa a roku 1966 se vzali. Tři roky nato založila první ženskou horolezeckou organizaci v Japonsku s názvem Joši-Tohan klub.

Později uvedla, že klub založila na základě osobních zážitků s tím, jak se k ní chovali mužští kolegové. Někteří muži s ní dokonce odmítli lézt, zatímco jiní tvrdili, že to dělá jenom proto, aby si našla manžela, citoval časopis Sports Illustrated

První výprava na Annapurnu

Tabeiová pracovala jako editorka v časopise Physical Society of Japan, aby tak mohla platit výdaje na svůj koníček. První velkou výpravou klubu byla cesta na nepálskou Annapurnu III. v roce 1970. Na vrcholek vystoupaly společně s Hiroko Hirakawovou novou cestou z jižní strany a staly se tak prvními ženami, co tohoto úspěchu dosáhly. Tabeiové bylo v té době 31 let. 

Úspěšná nepálská výprava klub povzbudila k tomu, aby se pokusily zdolat také nejvyšší horu světa. Výprava čítala 15 členek, každá z nich byla zaměstnaná a dvě, včetně Tabeiové, byly matkami. Na harmonogram výstupu na nejvyšší vrcholek světa čekaly čtyři roky.

Vytrvalá horolezkyně se podílela na shánění sponzorů pro výpravu a mnohokrát prý zaslechla, že jako žena by se měla především starat o děti. "Reakce většiny společností byla, že je nemyslitelné, aby ženy vylezly na Mount Everest," vzpomínala. 

Aby našetřila dostatek peněz na výpravu, učila hru na piano a část vybavení šila na koleně, jak popsal před čtyřmi lety časopis Outside

Výstupu předcházela lavina v šesti tisících metrech

V květnu 1975 se výprava za značného mediálního zájmu konečně dostala do Himálaje. Japonská ženská výprava si zvolila stejnou trasu jako v roce 1953 Edmund Hillary s Tenzingem Norgayem. 

4. května je však v 6 300 metrech zastihla lavina a Tabeiovou společně se čtyřmi dalšími horolezkyněmi museli vykopat šerpové. Sportovkyně utrpěly menší zranění a po několika dnech odpočinku se rozhodly ve výpravě pokračovat. "Jakmile jsem věděla, že jsou všichni naživu, byla jsem připravena pokračovat," uvedla podle Sports Illustrated horolezkyně. 

Tabeiová nakonec byla vyslána se šerpou jako jediná až na nejvyšší vrchol světa, kterého dosáhla 16. května 1975 jako první žena. Bylo to 22 let po prvním výstupu Hillaryho a Norgaye, japonské horolezkyni bylo tehdy 35 let. 

Její úspěch byl slaven v Nepálu i v rodném Japonsku, kromě oficiálních gratulací představitelů země byl o ní a celé výpravě natočen také televizní dokument. Japonská horolezkyně však prohlašovala, že by byla radši, kdyby si ji pamatovali jako 36. osobu, která vystoupala na Everest, než jako první ženu na nejvyšší hoře světa. 

Koruna světa a zájem o ekologii

O 17 let později dokončila projekt Koruna světa, když dosáhla nejvyšších vrcholů všech kontinentů. Do roku 2005 podnikla celkem 44 čistě ženských horolezeckých výprav po celém světě, zlezla celkem sedmdesát nejvyšších vrcholků v různých zemích světa. 

Tabeiová se také velmi zajímala o ekologické dopady turismu a horolezeckých výprav. Byla mimo jiné ředitelkou Himálajského zážitkového fondu Japonska, který se zasazoval o zachování zdravého horského prostředí.

Společně se svými dětmi a manželem podnikla několik úklidových výstupů v Japonsku a Himálaji, aby posbírali odpadky, které zde po návštěvnících zůstaly. 

Tabeiová napsala celkem sedm knih a vedla každoroční výstupy na Fudži pro mladé, kteří byli zasaženi silným zemětřesením a následnou vlnou tsunami v roce 2011 v provincii Tóhoku. Přestože jí v roce 2012 byla diagnostikována rakovina žaludku, pokračovala ve svých horolezeckých aktivitách. 

Ještě v červenci 2016 vedla výpravu na japonskou nejvyšší horu Fudži, zemřela v říjnu téhož roku. Bylo jí 77 let. V roce 2019 po ní bylo pojmenováno pohoří na Plutu. 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama