reklama

Natrhat si ovoce zdarma. Sady v Praze jsou jedinečné, veřejnost o nich ani netušila

Hlavní město Česka je unikátem co do počtu ovocných sadů, ve kterých dozrávají staré odrůdy třešní, jablek, hrušek nebo švestek. O spoustě z nich přitom veřejnost často netuší, stejně jako o tom, že ovoce si může natrhat zadarmo. Spolek Na ovoce vydává knihu představující patnáctku vybraných pražských sadů. Autoři v ní popisují historii míst, jednotlivé odrůdy ovoce a přidávají také recepty.

Pražské sady Prohlédnout grafiku
Pražské sady | Foto: Richard Hodonický

Příští rok uplyne osm let od doby, co skupina přátel založila nevšední spolek Na ovoce, který mapuje místa v Česku, kde si lze zadarmo natrhat ovoce nebo třeba bylinky. Inspirací jim přitom byly před lety právě pražské sady.

"Při objevování Prahy, kam jsme se postupně přistěhovali z malých měst, jsme mnohdy uprostřed industriálních zón objevili něco tak úžasného jako ovocné sady. Takové malé kousky zeleně plné divoké přírody, o kterých často netuší ani místní. A právě tenhle objev nás inspiroval k mapování," říká na úvod grafička a editorka projektu Lenka Linhartová.

"Zjistili jsme, že Praha je město s největším počtem sadů v rámci hlavních měst světa. Navíc tyto sady se neustále rozšiřují a magistrát se o ně stará - pravidelně se obnovují a opakovaně vysazují staré odrůdy ovoce," dodává. Od nápadu na knížku k její realizaci uplynulo pět let.

Vznik publikace podpořil Magistrát hlavního města Prahy, na vydání však nyní autoři vybírají peníze prostřednictvím crowdfundingové kampaně na Hithitu. S podobnou kampaní má Lenka Linhartová bohaté zkušenosti, před dvěma lety totiž žádala o peníze na vydání své knihy Císař ve světě, popisující putování s tříletým autistickým synem do Thajska. Její nevšední cestopis vloni získal ocenění Hanzelky a Zikmunda.

"Ovoce nemusíte kupovat v obchodě"

Připravovaný průvodce po pražských sadech popisuje patnáctku vybraných míst po celém hlavním městě, ovocných sadů však lze v Praze najít mnohonásobně více. Hlavními autory jsou Dominik Grohmann alias Potulný sadař či ekoložka Markéta Vrbová. Kniha stojí také na fotografiích Richarda Hodonického, jenž se zaměřuje na krajinářskou fotografii.

"Sady v knize jsme vybírali ve spolupráci s magistrátem. Snažili jsme se dát do knihy velmi staré sady i nové výsadby tak, aby byla rozmanitá," vysvětluje Linhartová. Nejstarším popsaným sadem je Klíčov, nejmladším je Biocentrum U Vinoře. Ve výčtu lze najít ale také například Cibulku, Hostivařský lesopark či Milíčovský sad.

"Nemusíte kupovat ovoce v obchodě, když nám tady všude kolem roste často bez povšimnutí. A výprava do sadu může být i hezkým výletem s rodinou nebo kamarády v každé roční době," přesvědčuje editorka knihy. Kromě třešní, hrušek, jablek či švestek si lze v pražských sadech otrhat například také meruňky a pochutnat si na nich. V Praze lze ale najít mimo sady také třeba moruše, fíky nebo mišpule.

"Největší třešňový sad je v Hrdlořezích, kde je asi 1500 stromů. Každý rok zde v půlce června pořádáme třešňobraní. Půjčujeme žebříky a košíky, aby si lidé mohli zadarmo načesat lokální ovoce bez chemie," popisuje Lenka Linhartová.

Jablko od magistrály splňuje parametry dětské přesnídávky

Přestože počet aut v Praze neustále roste, kvalita zdejšího ovoce je podle ní vynikající. "Všichni mají představu, že pražské ovoce má špatnou kvalitu a je plné olova, ale to už dávno není pravda. Samozřejmě si jej po utržení musíte umýt, ale kovy v sobě nemá. I jablko od magistrály splňuje parametry na dětské přesnídávky," tvrdí.

Podle členky spolku Na ovoce se lidé také častokrát domnívají, že si ovoce v parku či sadu natrhat nemohou. "Častokrát si myslí, že ovocné stromy někomu patří a není to veřejné, a tedy povolené," dodává.

V posledních letech ale začínají lidé přicházet na to, že ovoce v bio kvalitě lze sehnat i bez nakupování v supermarketech nebo na trzích. "Kromě toho se v sadech začal rozvíjet i společenský život. Pořádají se v nich různé slavnosti nebo workshopy, což do nich lidi přivádí a zjišťují, že existují i jiné parky a místa se zelení mimo ty nejznámější," přemítá.

Právě navštěvování sadů v kterémkoliv ročním období chce spolek propagovat. "Ta místa jsou nádherná a příjemná v kterémkoliv ročním období," přesvědčuje Lenka Linhartová. Sama má nejraději Klíčov na Praze 9.

Zelený pokojíček plný hojnosti

"Zrovna tady je ten kontrast industriálního okolí a zeleného sadu největší. Když do něj vejdete, je to, jako byste se ocitli v zeleném pokojíčku. V životě by mě nenapadlo, že tam něco takového je," dodává. Zajímavostí Klíčova jsou místní ovce a kozy, které spásají trávu, či sušárna na ovoce, která je lidem k dispozici. O udržování sadu se zde navíc starají správci - což jsou místní lidé bez stálého domova.

Kromě historie a zajímavostí o jednotlivých místech čtenáři v knize najdou také popis některých starých odrůd, jež v sadech dozrávají, dále kalendář, kdy ovoce zraje, a je tedy vhodné ke sběru, a také navrhované trasy procházek. Nechybí ani dovětek o vhodnosti pro kočárky či vozíčkáře, stejně jako japonské haiku (krátký poetický útvar s přírodní tematikou a trojverším, pozn. red.). Poezii do knihy vybírala malířka, bohemistka a překladatelka Hiromi Ogata tak, aby odpovídala jednotlivým specifikům sadů.

Z ovoce nasbíraného v některém z pražských sadů si navíc lze připravit pochutiny dle receptů uvedených v knize. Podílelo se na nich duo Marie Koudelová a Edita Hornová z beskydského Okoštuj catering a také nevšední kuchařka Divoženka v kuchyni, zaměřující se na sběr divokého ovoce nebo bylin a přípravu receptů z nich.

"Recepty vznikaly spontánně v zahradě na Valašsku, kde jsme byli obklopeni variací ovocných stromů a dozrávajícího ovoce. Během pátraní v historických kuchařkách ze skanzenu (například "Ovoce, jeho užití v domácnosti a kuchyni" (1883) nebo "Lidová strava na Valašsku")  jsme se nechali inspirovat tradičními staročeskými recepty, ale také vlastní kreativitou a zkušeností. Rovněž jsme se řídili oblíbeným heslem 'v jednoduchosti je krása' a mysleli na to, aby si tato jídla mohl každý připravit doma sám bez vetší námahy," popisuje Edita Hornová.

Drancování sadů se autoři nebojí

Denisa Šimlová alias Divoženka v kuchyni přidává svoje experimentální nápady na slané kvašení ovoce, nakládání do medu, ovocné octy, nápoje z květů nebo ovocný pergamen.

Knihu lze momentálně koupit v předprodeji prostřednictvím crowdfundingové kampaně a na webových stránkách spolku.

Autoři se neobávají toho, že by vydání knihy mohlo vést k drancování sadů. "Naše mapa existuje skoro osm let a obsahuje více než 20 tisíc značek. Za celou dobu fungování projektu jsme žádné drancování nezaznamenali. Naopak. Naši podporovatelé jsou lidé, kterým jednoduše záleží na tom, aby ovocné stromy v jejich okolí prospívaly a dávaly ovoce, a proto se k nim chovají šetrně," obhajuje postoj jedna z členek spolku Na ovoce.

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama