reklama

Sprostě jí nadával a pak s ní mrskl o zem. Sami jdou na terapii, stíhá je ale stigma

Josef své partnerce a dětem sprostě nadával, považoval takové chování za normální. Jednou mu ale "ujely nervy", chytl manželku a uhodil s ní o zem. Lekl se sám sebe, a tak se přihlásil do terapeutického programu, aby se to už neopakovalo. Takoví muži, kteří se odhodlají podstoupit terapii, často cítí pocit studu a o násilí se jim těžko mluví. Přitom právě toto je cesta k prevenci.

Když se člověku povede přiznat si, že má problém a začne jej řešit, může to být pro něj velmi úlevné.
Když se člověku povede přiznat si, že má problém a začne jej řešit, může to být pro něj velmi úlevné. | Foto: iStock

Za to, že lidé páchají domácí násilí, například ve formě nadávek, urážek či přehnané kontroly, mohou zkušenosti daného jedince i nastavení společnosti. Aby se takovému chování v českých vztazích a rodinách zabránilo, je podstatné, aby si daný člověk toxické chování uvědomil a nebál se s ním něco dělat. I když se jedná o komplexní problém, na kterém je třeba pracovat, cesty existují. Ukazuje je například česko-norská psycholožka Barbora Jakobsen nebo česká organizace Liga otevřených mužů.

Když minulý rok režisér a katolický kněz Romuald Štěpán Rob, stojící za dvojdílným dokumentem České televize o ženských i mužských obětech domácího násilí nazvaným Z lásky nenávist, zveřejnil se svým tvůrčím týmem výzvu, že hledá do dalšího dílu dokumentu osoby, které páchaly emocionální či fyzické násilí, zareagoval na ni pouze jeden člověk. Ten následně účast ve snímku odřekl. Dopouštět se násilí s sebou pro mnohé nese společenské stigma. Proto je podle odborníků důležité o něm ve společnosti mluvit jako o problému, který má své řešení.

"Muži, kteří k nám chodí, se cítí vůči svému chování bezmocně a stydí se za něj. Cítí pocity bezmoci, studu a méněcennosti. Velmi těžko se jim o násilí mluví," popisuje psychoterapeut Evžen Nový z organizace Liga otevřených mužů, která od roku 2015 pořádá komplexní terapeutický program Zvládání vzteku. Muži a ženy se v něm učí ovládat svůj hněv, který často vede k psychickému či fyzickému zneužívání partnera či dětí. Účastníci kurzu se schází jednou týdně na tři hodiny po dobu čtyř měsíců. Novému a jeho terapeutickým kolegům ročně projde pod rukama přibližně 50 jedinců.

Osm z deseti klientů bylo vystaveno násilí od rodičů 

Déle než deset let pracuje s pachateli domácího násilí česko-norská psycholožka Barbora Jakobsen, od roku 2011 působí v norské organizaci Alternativa násilí. K toxickému chování jedinců přistupuje jako ke komplexnímu symptomu, jehož vznik ovlivňují jak společenské faktory, tak individuální psychologické problémy. "Lidé se mnohdy dopouští násilí, protože nedokážou zvládat různé emoce. Může to být hněv, vztek, strach, zoufalost, frustrace nebo třeba apatie. Snažíme se pochopit, odkud takové chování pochází, jak souvisí s klientovou historií a vztahy," vysvětluje psycholožka a dodává, že pokud chce společnost násilí zastavit, musí se chránit ti, kteří jsou mu vystaveni. Rovněž upozorňuje, že je nutné systematicky pracovat s těmi, kteří jsou za násilí zodpovědní.

Podle Jakobsen není násilí jen chováním, které se člověk naučil a dá se snadno odnaučit. Jedná se o mechanismus složitějšího charakteru. Mnoho klientů, s nimiž pracuje, zažilo násilí v dětství a dospívání. "Osm z deseti našich klientů mluví o fyzickém násilí, kterému byli vystaveni od rodičů nebo jiných dospělých. Více než polovina zažila emoční zanedbávání a dva z deseti byli vystaveni sexuálnímu zneužívání. Spousta klientů říká, že hlavně nechtěli být jako jejich otec, který napadal jejich mámu, ale přesto vidí, že ubližují svým blízkým, a často se za to stydí," dodává. 

V Česku facky mohou padat

" 'No jasně, tak občas do ní strčím, ale jinak máme dobrý vztah,' nebo: 'Tak jsme v Česku, tady občas nějaká facka padne,' " cituje Nový vyjádření některých svých klientů. Podle Jakobsen hraje důležitou roli ve vymýcení násilí také postoj společnosti, která jej musí brát vážně a nebagatelizovat jej. Násilí je třeba vnímat také z genderové perspektivy, jelikož z velké části je ovlivněno nerovností mezi ženami a muži. "Ve společnostech, které jsou nerovné, hrozí větší riziko násilí. Souvisí to také s tím, do jaké míry vnímáme agresivitu a násilí jako součást mužnosti," vysvětluje Jakobsen.

Například čtyřicetiletý Josef přišel do programu Ligy otevřených mužů poté, co svým chováním vyděsil sám sebe. Své partnerce a dětem sprostě i nahlas nadával, ale toto chování považoval za normální. Jednou mu pak "ujely nervy", chytl manželku a uhodil s ní o zem. Lekl se, čeho je schopný. Kromě vlastního uvědomění jeho případ také demonstruje, že je podstatné, jak je násilí definováno, konkrétně to, že do této kategorie nespadá jen fyzické napadání, ale také emocionální zneužívání jako nadávky, urážení, kontrola či sledování partnera.

Nepouští tě ven, protože tě miluje

"Pokud vyrostu v prostředí, které násilí jasně definuje a ukazuje mi, co není v pořádku, pak lépe ve vztahu rozliším to, co není v pořádku, než když dospívám v prostoru, který o násilí nemluví nebo jej bagatelizuje," míní Jakobsen a dává konkrétní příklad: "Když v 15 letech navážu vztah s chlapcem a on mě nebude chtít pouštět ven, nebudu schopná identifikovat, že to, co se děje, není normální, a nebudu ani vědět, jak se tomu bránit. A podobně se k tomu bude stavět mé okolí, od něhož možná uslyším, že mě nechce pouštět s kamarádkami na kávu, protože mě asi hodně miluje."

Jakobsen se stejně jako Nový ve své praxi setkává rovněž i s pachatelkami domácího násilí, oproti mužům jsou jich ale jednotky. "V psychoterapeutické práci s pachateli násilí je podstatné, aby nejen vzali odpovědnost za své chování, ale také zpracovali své zkušenosti z dětství a rozvíjeli schopnost empatie," říká Jakobsen, podle níž je podstatná práce na vztahových a rodičovských kompetencích. "Abychom dokázali násilí zastavit, je nutné se zaměřit také na prevenci a chránit před všemi formami násilí naše děti," upozorňuje psycholožka, která se setkává s různorodou skupinou klientů a klientek - lékaři, advokáty, učiteli, učitelkami, lidmi, kteří pracují manuálně, i s osobami, které nikdy nepracovaly.

S Alternativou násilí spolupracuje jak Odbor rovnosti žen a mužů českého Úřadu vlády na zlepšení dostupnosti programů pro osoby, které se dopouští násilí (po celém Česku je jich několik), tak Liga otevřených mužů. "Když se člověku povede přiznat si, že má problém, a začne jej řešit, může to být pro něj velmi úlevné. Může pocítit, že má kontrolu nad svým životem a že má možnost jej změnit," uzavírá Jakobsen.

Mohlo by vás zajímat: Banga: Děti píšou otřesné věci, domácího násilí je strašně moc. Zachránila mě ulice (18.4.2021)

Někteří rodiče si možná vůbec neuvědomují, čeho se na dětech dopouštějí. I proto chci, aby si uvědomili, co mohou na dětech nechat, říká zpěvák. | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama