Intuici, "takový ten pocit v břiše", většina z nás někdy cítila. Co ale intuice přesně znamená, jak funguje a jak se ji naučit vnímat? Že intuice není tak nepochopitelná a záhadná, ukazují vědecké studie, které se na ni dívají jako na jeden ze smyslů, který se dá racionálně vysvětlit a používat.

Intuice, jakýsi vnitřní hlas nebo pocit v těle, se často objevuje ve chvílích vnitřních dilemat, hledání řešení nebo při důležitých rozhodnutích. Většinou není založená na pevných informacích a není úplně možné říci, na čem svůj soud stavíme. Podle kognitivního vědce z berlínského Institutu pro lidský rozvoj Gerda Gigerenzera ale intuici podceňujeme a měli bychom se na ni dívat jako na formu nevědomé inteligence.

Intuice není nic ezoterického

Podle Gigerenzera i dalších vědců by neměla být intuice brána jako něco ezoterického, ale jako schopnost, která se dá natrénovat a může hrát v našem rozhodování konstruktivní roli. Není asi úplnou náhodou, že svou intuici poslouchali a poslouchají takové osoby jako Albert Einstein, Steve Jobs, Bill Gates, Steven Spielberg nebo Oprah Winfreyová.

Podle kognitivní a ekonomické vědy se tak úspěšní manažeři a vizionáři nespoléhají jen na racionalitu, ale své rozhodnutí dělají ve výsledku často na základě nevědomých podnětů. A ukazuje se, že se tak rozhodují nejen oni, ale většina z nás. Intuice je totiž přirozeně nasbíraná "pokladnice" zkušeností nebo vzpomínek, na které jsme možná zapomněli, a ona nám na základě pocitů ukáže na to, co nejsme schopni vnímat.

Intuice jako jasný výsledek bez zdůvodňování

Intuici ve slovnících najdete pod popisem jako okamžité porozumění, kdy nemusíte nad danou věcí přemýšlet a získávat další názor, jednoduše víte. Cítíte to instinktivně, bez jakýchkoliv rozumových zdůvodňování. Intuice tak roste jako pocit ve vašem těle, který cítíte a zažíváte jen vy. Pro ostatní je někdy složité posoudit, jestli jste ve spojení se svou intuicí, proto jim mohou některá vaše rozhodnutí připadat nerozumná. A protože je to tak niterní a osobní pocit, říká se, že důvěra ve svou intuici znamená důvěru sám v sebe.

I z toho důvodu je intuice často vnímána jako něco spirituálního a lidé, kteří se na ni otevřeně odkazují, mohou vypadat trochu jako "ezoblázni". "Naše společnost je založena na aktivitě levé hemisféry, tedy na důvěře v logiku, fakta, objektivitu, čísla, analýzu. Pravou v lepším případě přenecháváme umělcům jako iracionální zdroj mnohdy trochu nevyzpytatelné inspirace. Pokud ale chcete poznat a rozvíjet intuici, budete potřebovat i svou pravou hemisféru. Tedy tu, která odpovídá za emoce a pocity - právě skrze ty k nám totiž intuice mluví," popisuje psycholožka Iva Linda Maruščáková.

Intuice není nic ezoterického

Studie z roku 2017 švýcarských akademiků na univerzitě v Bernu ukázala, že i když se spoléháme na racionalitu a řídíme se formální logikou, vědomými zkušenostmi a strategickým myšlením, finální rozhodnutí můžeme někdy udělat výhradně na základě nevědomých podnětů. Testovaným osobám, které byly pod prahem vnímání (nestačily si více uvědomit díky velmi krátké době expozice snímků), vědci ukázali podněty vyvolávající pozitivní i negativní emoce. Lidé tedy nevěděli, že je něco emočně ovlivnilo, ale výsledek jejich následného, zdánlivého racionálního rozhodnutí byl zkreslený přesně ve směru emoce, kterou byli nevědomě ovlivněni.

Právě takové nevědomé záblesky mohou být základem intuice, kdy nám tento smysl může pocity ukázat na něco, co nejsme schopni vědomě vnímat.

Forma nevědomé inteligence

Ve vědě se nyní dokonce diskutuje otázka, co vše naše zdánlivě racionální rozhodnutí vlastně obsahují. Jedním z nových pohledů je i to, že intuitivní rozhodnutí obsahuje také mnoho objektivních faktů, vzpomínek a zkušeností, které jsme právě na vědomé úrovni zapomněli.

Držitel Nobelovy ceny za ekonomiku, izraelsko-americký psycholog Daniel Kahneman je ale toho názoru, že intuice jako zdroj rozhodování není tou nejlepší volbou. Říká, že máme dva myšlenkové rozhodovací systémy - ten první je rychlejší a intuitivní, druhý je pomalejší a staví na zdůvodňování. Podle něj je to právě ten první systém, který je více náchylný ke špatným rozhodnutím. Naopak jiný kognitivní vědec Gerd Gigerenzer z berlínského Institutu pro lidský rozvoj říká, že lidé málokdy dělají rozhodnutí jen na základě racionálních důvodů, intuice je podle něj podceňována a on ji vidí jako formu nevědomé inteligence.

Jak poznám, že se rozhoduji intuitivně?

V konkrétní praxi to pak může vypadat tak, že když se rozhodneme pro opačnou, racionální volbu, pocit, že jsme se nerozhodli správně, může zesílit. "Lidé často popisují, že pokud se naučí tento signál poslechnout, i když nechápou proč a racionálně by se přiklonili k druhé volbě, časem důvod pochopí a volbu zpětně považují za kvalitnější. Zejména kvůli tomu, že zohlednili faktory, které si v okamžiku rozhodování úplně neuvědomovali," podotýká psycholožka Maruščáková. 

Intuici totiž tvoří také potlačené instinktivní reakce některých částí mozku, které máme podobné se zvířaty. Jako v situaci, kdy neutečeme v temné ulici, kde proti nám jde temná postava - instinkt sice potlačíme, ale nemůžeme ho "vypnout". Mnohdy se tedy projevuje alespoň v intuitivním pocitu nebezpečí.

Intuici cvičí také vojáci

Na základě studií intuice spustila americká armáda v roce 2014 čtyřletý program, jehož cílem bylo vyvinout a posílit u svých vojáků šestý smysl.

"Nevědomě totiž vnímáme mnoho detailů, které vyhodnocuje právě intuice. My je ale nemáme šanci všechny vidět nebo slyšet, protože naše senzorická kapacita je omezená. Třeba pokud máte 'pocit', že byste měli v autě jet náhle víc na jednu stranu, uděláte to a najednou vidíte, že jste se jen tak vyhnuli překážce. Ani toto nemusí být magie: auto před vámi udělalo podobný pohyb, který jste si neuvědomili, ale vaše intuice ho bez chyby zpracovala v tom, že k vám vyslala varovný pocit," vysvětluje Maruščáková.

Špičkoví manažeři na intuici spoléhají více

Kamila Malewská z ekonomické katedry Poznaňské univerzity přišla na to, že lidé používají kombinaci několika strategií. Zpovídala manažery jedné potravinářské firmy, konkrétně ji zajímalo, jak využívají intuici ve své každodenní práci. Většina z nich se nechala slyšet, že intuici mají jako doplňující k racionálním rozhodnutím, víc než polovina respondentů spoléhala především na racionální rozhodování, čtvrtina používala oba přístupy a pětina vycházela vyloženě z intuice. Zajímavé bylo to, že čím vyšší post daného manažera byl, tím více na intuici spoléhal.

Malewská tak přišla se závěrem, že intuice není ani iracionální, ani opakem logiky. Je to spíše rychlý a automatický proces, který otvírá hluboké zdroje zkušeností a znalostí, které jsme nasbírali během života, a intuice je podle ní schopnost, která se dá natrénovat a může hrát v rozhodování konstruktivní roli.

"Někdy je dobré nepodrobovat věci donekonečna racionální analýze. Někdy se vyplatí zjistit si co nejvíce informací, vše si třeba zapsat a pak se jít věnovat něčemu úplně jinému, ideálně spojenému s něčím, co vás rychle dostane do stavu flow, kdy úplně vyřadíte racionalitu - třeba sportu nebo manuální práci, která vás vtáhne. Často se pak řešení nebo vysvětlení vašeho pocitu dostaví 'samo', v podobě náhlého nápadu, který potvrdí nejlépe naše intuitivní pocity na začátku," radí Maruščáková.

Jak intuici začít vnímat

Jak odlišit intuici a strach a odkud vůbec začít? "Nejprve jde o to, vnitřně přijmout koncept, že racionalita ne vždy vyřeší věci lépe. Je také fajn dozvědět se pár informací z toho, co k intuici říká moderní věda. A pak si udělat vlastní malou analýzu, uvědomit si, kdy svou intuici slyším, jak vypadají moje individuální projevy. Ty máme každý vlastní, originální, a jen zkušenost a uvědomění si toho, jak se člověk cítil ve chvíli, kdy cítil dobré rozhodnutí, nás naučí, co máme v budoucnu hledat a poslouchat. Co je náš projev strachu a co intuice," vysvětluje psycholožka.

K citlivějšímu vnímání intuice pomůže i metoda mindfulness, tedy praxe všímavosti tady a teď. Ta nás učí zaměřit se na to, co skutečně cítíme a co si skutečně myslíme. Díky zaměření na své prožívání pak mnohem rychleji a lépe odlišíme i to, kdy k nám mluví naše intuice. 

Intuice a racionalita nemusí být nutně opakem, ale je přínosné obě posilovat zároveň, nenásledovat vnitřní hlas úplně slepě, ale zároveň jej nepodceňovat. Protože jak řekl filmař Steven Spielberg: "Intuice a vědomí jsou jiné. Zatímco vědomí křičí "Tohle bys měl udělat", intuice zase šeptá "A tohle bys mohl udělat".