Kojení je přirozená součást mateřství a je prospěšné pro dítě i pro matku. Existují ale ženy, pro které se nejedná o ten nejkrásnější a nejpříjemnější mateřský zážitek a jejich rozhodnutí nekojit je často spojeno s velkým studem i nepříjemnými otázkami okolí. 

"Ty vogo, já to dám, ale já u toho tady brečím, to je děsný…", píše v úvodu e-mailu 33letá podnikatelka Anna, která má 1,5 ročního syna a posílá odpovědi na otázky k tomuto článku. Chlapečka přestala kojit po prvním měsíci, protože trpěla poporodní depresí a úzkostí. Stejně jako pro spoustu matek je i pro ni toto téma stále tabu. Ukončení kojení pro ni bylo traumatické kvůli pocitům, že není dobrá máma a že nedává svému synovi péči, jakou by měla.

"Cítila jsem odevšad na sebe obrovský tlak, který v dostupných informacích i médiích převládá. Všichni mluví o kojení, ale nikdo nikdy neřekl, že když to nepůjde, tak si pořiď lahvičku a nic se neděje," pokračuje Anna, která chce jako ostatní matky v tomto článku zůstat v anonymitě. Bojí se, že se na ně sesype vlna kritiky a výčitek.

Anna své psychické rozpoložení popisuje jako příšerné, chodila dvakrát týdně na terapii a brala antidepresiva. "I když jsem mohla dále kojit, právě kojení mé stavy zhoršovalo. Konkrétně závislost syna na mně a strach, že kvůli kojení už nikdy nebudu mít svůj život. Přesto jsem se snažila dál kojit a přestala jsem až v momentě, kdy syn dva týdny nepřibíral. Ta úleva, že na mě není závislý a že po umělé výživě přibírá, byla neuvěřitelná, přesto jsem si ji strašně vyčítala."

Nekojím = v mateřství jsem selhala

Ženám s poporodními depresemi pomáhá v Česku nezisková organizace Úsměv mámy, kterou založila Veronika Kubrichtová poté, co ji po porodu syna zaskočily úzkosti.

Potvrzuje, že když matky přestanou kvůli depresím a úzkostem kojit, mají často pocit, že selhaly v základní mateřské dovednosti a nedopřávají svému miminku "to nejlepší". "Vždy se maminkám snažíme připomenout, že mnohem důležitější je pro miminko máma, která se cítí v pohodě a uvolněně," vysvětluje Kubrichtová, podle které u řady žen opadne stres i úzkosti v momentě, kdy předají péči o miminko někomu jinému. "Není důležité, zda kojíme, nebo nekojíme. Důležité je být se zvolenou cestou v pohodě a zbytečně se neužírat tím, co mohlo být. Miminku je totiž vesměs jedno, čím ho krmíme, potřebuje mít ale spokojenou mámu," dodává.

Když nekojím, můžu se o péči podělit s manželem

Šestatřicetiletá vysokoškolská pedagožka Iva je trochu jiný případ. Po porodu neměla dost mléka a nechtěla absolvovat náročné, bolestivé a pro ni ponižující způsoby, aby se "rozkojila". Po pár dnech trápení tak kojení u prvního dítěte vzdala, přešla na umělou výživu a druhé dítě už od narození nekojí záměrně. A kromě toho, že je jí používání umělé výživy mnohem příjemnější a pohodlnější, může se také o péči lépe podělit s manželem. 

"Už před narozením prvního dítěte jsme se s mužem o nevýhodách kojení bavili, on do značné míry považuje kojení za týrání ženy, která je kvůli tomu pak na všechno sama," myslí si Iva. Představa, že kojení je jediná správná a zdravá možnost, je podle ní hluboce vžitá. "Slyšíte to všude kolem, nikdo už ale nemluví o tom, jak jsou mateřství a hlavně první měsíce pro ženu náročné. Když nekojím, nemusím pokaždé v noci vstávat já, což žena, pokud má dvě děti, jistě ocení. Dítě mi může někdo pohlídat, nakrmím jej v klidu úplně kdekoliv, nejsem vyčerpaná, nemám rozkousané bradavky, netrpím záněty a nemusím přemýšlet, jestli si můžu kousnout do rajčete. Většina lidí se ohání přirozeností, přirozené by ale také bylo umřít na první vážný zdravotní problém a přece se tomu rádi vyhneme," popisuje Iva.

K ní se přidává také třicetiletá Katka, která pracuje jako copywriterka a má devítiletého a půlročního syna. Prodělala neplánovaný císařský řež a psychicky náročný porod, po kterém musela nasadit antidepresiva. "Kojení se mi přestalo dařit, malý chtěl co hodinu pít a pro mě to bylo peklo i kvůli velmi bolestivé jizvě po operaci," vzpomíná. Říkali jí, že to musí přečkat a vytrvat, že se kojení zase rozjede. "Ale neměla jsem na to sílu a nedělalo mi dobře, že je malý hladový. I když ve mně hlodalo, jestli nedělám něco špatně, naštěstí mám rozumného chlapa, který mě ujišťoval, že je to v pořádku a že mi bude takto moci být aspoň oporou při nočním krmení, které bylo pro mě v tu chvíli nejhorší," dodává. 

S kojením má problém téměř polovina prvorodiček

Ve společnosti totiž panuje přesvědčení, že když je kojení to nejpřirozenější a pro dítě to nejlepší, je samozřejmostí, že má žena hned po porodu dostatek mléka a že to "jde samo". Přitom studie ukazují, že 44 procent prvorodiček má s kojením a spuštěním mléka po porodu problém. 

Názor, že kojení nemusí být vždy to nejlepší, podporuje i sociální vědkyně (a matka) Courtney Jungová. Poukazuje na to, že se z kojení stal velký byznys a nevýhodná politika pro samotné ženy především ve Spojených státech, kde musí jít žena po pár týdnech po porodu do práce. I z tohoto důvodu zmiňuje časovou náročnost kojení a pumpování, kdy předpokládá, že šest měsíců kojení zabere matce až 900 hodin času, což je v přepočtu pětatřicet hodin týdně bez jakýchkoliv dnů volna.

Své dítě nebudu mít radši jen proto, že mi rozkouše bradavky

Zatímco Iva krmí lahvičkou dvouměsíční dceru a opodál spí rok a půl starý syn, zamýšlí se nad tvrzením, že žena, která nekojí, si nevytvoří k dítěti dostatečný vztah. Ostatní ji pak vnímají jako matku, která nemá své dítě dostatečně ráda a odepírá mu to nejlepší, co mu může do života dát.

"Opravdu si můžou někteří lidé myslet, že budu mít své dítě radši jen proto, že mi do krve rozkouše bradavky? V naší společnosti se zapomíná na to, že by mělo jít přeci také o matku a že platí, že čím je spokojenější matka, tím je spokojenější také dítě. Já jsem ráda, že díky standardizované stravě dostávají děti to, co mají. Vždy vím, kolik toho pijí, co pijí a já se nemusím strachovat, jestli jim něco nechybí," vysvětluje Iva.

Světová zdravotnická organizace matkám na celém světě doporučuje, aby své děti krmily šest měsíců, a pokud mají mléko, tak klidně dva roky a více. Stejné doporučení předkládá také americká pediatrická organizace, nicméně známá fráze za oceánem, která říká "Breast is the best" neboli "Prso je nejlepší", se pomalu otáčí k frázi "Fed is the best" neboli "Sytý je nejlepší" i kvůli úmrtí miminek právě z důvodu podvýživy.

"Mateřské mléko dá dítěti zdravotní benefity, které to umělé nedokáže jako například protilátky proti různým infekcím. Nicméně bychom měli respektovat, že kojení a pumpování nemusí být pro každou matkou tou nejlepší cestou a že by si měl každý rodič sám vybrat, co pro jeho rodinu funguje nejlépe, a to bez jakéhokoliv pocitu viny a soudu ostatních," napsala na svém webu americká rada pro vědu a zdraví.

Jestli kojím, nebo ne, je mé svobodné rozhodnutí

Kritické názory a nepříjemné pohledy okolí si musela vyslechnout Anna, Iva i Katka. "Přátelé se často s lítostí v hlase ptali, proč nekojím a jak je to důležité. Říkala jsem jim, že to nešlo, že syn nepřibíral, psychický problém jsem ale nepřiznala, protože jsem se bála stigmatu," říká Anna, kterou doplňuje Iva: "Je fascinující, kolik lidí má potřebu se k vašemu kojení nebo nekojení vyjadřovat. Podle mě by to mělo být svobodné rozhodnutí ženy nebo partnerů a nikdo další do toho nemá co mluvit, pokud to tedy za mě nehodlá odkojit. Vtipné je to s kolegy z práce, které můj muž raději nechává při tom, že nekojím, protože on si to nepřeje, a dokonce mě někteří litují," říká Iva.

Vědecké poznatky o kojení a rodičovství posbírala, roztřídila a kriticky interpretovala ve své knize i britská ekonomka Emily Osterová, jejíž první kniha Expecting Better se před několika lety stala bestsellerem. "Když dítě nekojíte, všude slyšíte, že bude méně chytré a méně zdravé. Slyšíte, že kojení je ta nejdůležitější věc, kterou můžete pro své dítě udělat, a když to nepůjde, bude nešťastné a bude to trpět dlouhodobými následky. Je naprosto šílené, že ženy, které krmí své děti z jakéhokoliv důvodu umělou stravou, jsou v základu obviňovány z toho, že své děti vychovávají k nemoci a že jim na nich nezáleží," píše ve svém článku pro britský deník The Guardian.

Souvislost mezi inteligencí a kojením není jasná

Osterová ve své knize analyzuje studie, podle kterých vznikají mezi ne/kojenými dětmi mentální a zdravotní rozdíly. Podle jejího průzkumu se ukazuje, že kojení zlepšuje během prvního roku trávení dítěte, snižuje výskyt vyrážky a může v prvních letech redukovat zánět uší a snižovat risk rakoviny prsu matky. Jenže souvislosti mezi kojením a inteligencí či dlouhodobými dopady jsou podle ní vágní. 

Data, která ukazují vztah kojení a IQ či obezity, totiž často neberou v potaz sociokulturní pozadí matky, tedy vzdělání nebo lepší finanční základnu, což může mít na rozvoj inteligence či obezity u dítěte vliv. 

"Co je přirozené na psychickém stresu, úzkosti a nepohodě, když řešení, jak sebe i celou rodinu hodit do pohody, existuje? To, že jsem syna nekojila, navíc nemá absolutně žádný vliv na náš vztah. Za rok a půl neměl ani jednou zvýšenou teplotu a máme krásný vztah. Chodí ke mně pro útěchu, dává mi pusinky, hladí mě, směje se na mě a večer krásně spí," uzavírá svůj e-mail podnikatelka Anna.