reklama

Byla manažerkou, teď uklízí. Není to ostuda, říká "študovaná uklízečka"

Lenka Hnízdová přišla na rozhovor bosá. Po Praze chodí bez bot už několik let a říká, že je to jedna z věcí, která odráží změnu jejího životního stylu. "Když jsem běžela na schůzku s počítačem, bez bot to nešlo. Spěchala jsem a nevnímala okolí. Teď si všímám, kam šlapu. Nevěnuji se v tu chvíli ničemu jinému než chůzi,“ vysvětluje 48letá žena, která se před rokem začala živit jako uklízečka.

Svůj životní styl začala měnit před třemi lety.
Svůj životní styl začala měnit před třemi lety. | Foto: Petr Budil

"Už ve škole nám říkají, že když se nebudeme učit, tak skončíme jako uklízečky. Společnost vnímá tohle povolání jako to nejhorší, co se vám může v životě stát," říká Lenka Hnízdová, která se rok živí uklízením domácností a firem. Předtím pracovala jako manažerka průzkumu trhu ve velkých korporátních firmách, jako manažerka v alternativní škole a také coby asistentka v neziskové organizaci.

"Když známí zjistí, že jsem uklízečka, vysvětlují si to tak, že mám v životě nějakou nouzovou situaci a nic jiného na mě nezbylo. A stydí se mě na to zeptat, protože jim to připadá trapné. Nenapadne je, že jsem si to vybrala a že jsem nic jiného nehledala," popisuje Lenka, která si ale nejdřív musela status nového povolání obhájit také sama před sebou. "Když vyrůstáte v tom, že tohle povolání dělají ti, kteří na škole a v životě selhali, začnete se sami sebe ptát, jestli to tak opravdu není…"

Uklízení mě vždycky bavilo

Než se začala živit uklízením, pracovala v neziskové organizaci PeaceJam, která mimo jiné nabízí alternativní způsob učení. 

V koronavirové pandemii ale Lence projekt přestal dávat smysl. Kvůli online výuce skončilo vzdělávání založené na prezenční výuce. Dala proto výpověď. 

V té době sestra její kamarádky sháněla někoho na úklid bytu, který pronajímala přes Airbnb. Lenka se nabídla, že jí s úklidem pomůže. "Uklízení mě vždycky bavilo, tak jsem si řekla: "Proč ne?" Lepší než sedět doma." Protože jí začaly docházet peníze, odpověděla také na několik dalších poptávek úklidu na Facebooku. "Naskočila jsem na vlnu, na které se doteď vezu," říká Lenka, která několikrát pracovala také pro úklidové firmy, jimž na poslední chvíli vypadla zaměstnankyně.

"I když jsem se něco přiučila, především jsem zjistila, že i jako profesionálové dělají spoustu věcí špatně a nedostatečně. Dodalo mi to sebevědomí a pochopila jsem, že tohle povolání mohu dělat taky," vzpomíná Lenka a dává konkrétní příklad: "Například by se mělo vytírat od toho nejčistšího místa po nejšpinavější, tedy nikdy od záchodu do místnosti. Také je dobré v pokoji uklízet v určitém směru, abyste na něco nezapomněli."

Návody na úklid našla na internetu

Před rokem si na Facebooku založila profil Študovaná uklízečka, kde ji mohou zájemci o úklid kontaktovat a kde sdílí své praktické úklidové rady. Říká, že to byl její oficiální coming out, kdy získala několik pracovních nabídek od svých blízkých kamarádek. Do nového životního poslání se ponořila, díky své plynulé angličtině začala vyhledávat návody na uklízení na internetu a pravidelně si předává rady s ostatními ženami v amerických chatových komunitách. 

"Z ručníku z Ikey jsem si ušila zástěrku, ve které mám mobil, kapesníčky, špachtli, škrabku na sklo a keramiku a zubní kartáček. Také tam mám malou láhev s cifem. Do zástěrky si zároveň utírám ruce, nikdy bych nepoužila ručník zákazníků. Stejně tak nikdy nechodím do bytů bosá, pokaždé si obleču čisté ponožky," popisuje tipy, které na internetu pochytila. 

Pomáhám konkrétním lidem 

Říká, že i když ji bavila také předchozí zaměstnání, v současné době si užívá práci, při níž cítí fyzickou námahu. "Také se mi líbí, že vidím okamžitý výsledek své práce. Dříve jsem připravovala podklady vedoucí k rozhodnutí, jejichž výsledky byly až někde v budoucnu. Teď navíc pomáhám konkrétním lidem," chválí si žena, která 13 let pracovala v různých korporátních firmách jako manažerka průzkumu trhu.

Díky svým předchozím analytickým zkušenostem a znalostem si také vypočítala, jak má svou práci finančně ohodnotit. "Mám státnici z matematiky, takže jsem první musela zjistit, jaké jsou limity mého těla, tedy kolik hodin denně zvládnu pracovat. Podle toho jsem si odvodila, kolik ten den zvládnu zakázek a kolik jich musím udělat, abych se uživila. Úklidy jsem si také musela naplánovat tak, aby na sebe navazovaly a abych si nezajížděla," popisuje.

Pracovala 60 hodin týdně a vyhořela

Svůj životní styl začala měnit před třemi lety, když po roce na pozici manažerky svobodné školy vyhořela a musela do ambulantní psychiatrické péče RIAPS. "Byl to velký tlak, protože škola vytvářela způsob výuky, který do té doby v tuzemsku nebyl. Musela jsem dbát na to, aby zapadal do legislativy. Pracovala jsem 60 hodin týdně za velmi malý plat," popisuje Lenka, která začala trpět panickými atakami. "Přetáhla jsem to. Měla jsem pocit, že už to nezvládnu, že se zblázním. Sháněla jsem psychologa, ale všichni mi řekli, že můžou až za měsíc, takže jsem zavolala do RIAPSu," vzpomíná.

Uvědomila si, že musí v první řadě dbát na své psychické a fyzické zdraví. "S tím souvisí, že už nepotlačuji své vlastní potřeby, abych vyhověla někomu nebo něčemu zvnějšku." Takový přístup se odrazil například na jejím rozhodnutí chodit bosá nebo si nebarvit vlasy. "Postupně odhazuji všelijaké vnější požadavky, které nevychází z mých potřeb, ale ze společenských konstruktů. Proč bych nemohla mít šedivé vlasy, když mi takové rostou? Chci vypadat hezky, pečuju o sebe, ale je mi jednoduše příjemné chodit bosky a nebarvit si vlasy," vysvětluje.

Někteří odjíždí na Bali, já uklízím domácnosti

Z nového životního přístupu plyne také volba jejího nového zaměstnání. Peníze si chce vydělávat jednoduše tím, co ji baví, a ne tím, co společnost považuje za "hodnotné". Své nové zaměstnání přirovnává k sabatiklu (volnu pro vědecké bádání využívané vysokoškolskými pedagogy pozn.red.) nebo seberozvojovému kurzu. "Někteří lidé odjíždí za novým poznáním na Bali nebo na Srí Lanku, já uklízím domácnosti. Objevuju díky tomu spoustu věcí o sobě, o ostatních a hlavně o mentálních konstruktech, v nichž žijeme," říká. 

Nahlížením do jiných domácností reflektuje svůj vlastní život a potřeby. "Nehodnotím, jak to mají ostatní, ale baví mě pozorovat, jaké vyznávají priority a jakým způsobem žijí. To se odráží například v tom, co je pro mé zákazníky důležité mít uklizené. Někdo potřebuje mít naleštěnou podlahu, ale zato nikdy neměnil filtr u digestoře," říká se smíchem. 

Dostala jsem signál, že musím odpočívat

Náročná fyzická práce si nicméně od minulého měsíce vybírá svou daň. Každodenní šestihodinový úklid jí způsobil bolest zad, většinu svých zakázek tak v současné době zrušila a léčí se. "Stejně jako mi před několika lety řekla má psychika, že moc pracuji, teď mi to dalo najevo mé tělo. Uklízím teď jen dvě hodiny denně a čekám, jak to bude do budoucna. Už vím, že jsem dostala signál, že si musím odpočinout," míní. 

Na online internetovém pracovním portálu LinkedIn má popisek "I am myself," (jsem sama sebou, pozn. red.) a říká, že tuto profesi rozhodně nevnímá jako mezeru ve svém životopise. "Musím to na LinkedInu ještě nějak prodat. Mohla bych to vynechat, stejně jako se vynechává mateřská, ale já nechci. Asi to prodám jako ten sabatikl, už jen proto, abych udělala osvětu. Není to žádné podřadné povolání za trest," uzavírá.

Mohlo by vás zajímat: Žena s rakovinou prsu je nejčastěji workoholička, nemá děti ani odpočinek, říká Daneš (6. 3. 2020)

Odpůrkyně mamografu šíří lži, ale aaktivizují ženy, kterým jsme zachránili život, na prevenci jich chodí čím dál víc. Stlačení prsu rakovinu nevyvolá. | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama