reklama
 

Nesedí vám konfekční velikost? Mohou za to módní řetězce

Pokud jde o velikosti oblečení, spousta lidí po celém světě řeší to samé. Z konfekce jim nikdy nesedne všechno. Proč někde oblékneme velikost 38 a v jiném obchodě například číslo 42?

Foto: Shutterstock

Každá módní značka přistupuje k velikostem po svém. Stačí se projít po nákupním centru a vyzkoušet si v obchodech třeba kalhoty. Jen těžko se dá odhadnout, jestli vám sedne XS, S, nebo M. Důvodem je fakt, že řetězce chtějí obléct kohokoliv. Proto oblečení vzorkují podle průměrných velikostí. Kdo z nás ale zapadá do průměru?

Asi nejdál zašli Američané, kteří z velikosti 12, která zhruba odpovídá evropské 42, najednou udělali šestku (což je naše asi 36). Každý chce mít příjemný pocit z toho, že je tak štíhlý, že může oblékat malou velikost. Neplatí to ale pro všechny značky. Řada firem, co šije džíny, je například odmítá vyrábět v regulerní velikosti 14, kterou přitom nosí nadpoloviční většina Američanek. 

Konec starých časů

Ještě v první polovině minulého století si naši předci nechávali šít oblečení na míru. Ale krach na americké burze a druhá světová válka učinila tomuto luxusu přítrž. Právě v Americe se výrobci textilu rozhodli produkovat oblečení v předem daných velikostech a za tímto účelem se obrátili na statistické výzkumy. Výrobci odmítli také vycházet z míry, která se brala přes hrudník, jak to dřívě dělávali pánští krejčí. Připadalo jim to zastaralé a zdlouhavé. Zjednodušili si proto celý postup, ale to byl začátek problémů. Oblečení přestalo lidem sedět dokonale. 

Prokleté přesýpací hodiny

Výrobci začali vyrábět oblečení na základě "průměrné postavy", která se vypočítala z výšky a váhy. Je to ale dost nepřesný údaj, když chcete vypracovat nějaký střih oblečení. Za nejběžnější siluetu byla v těch dobách u žen považována ta ve tvaru přesýpacích hodin. Jenže to vůbec neodpovídalo realitě. Byl to jen jakýsi ideál, do kterého se ženy snažily napasovat. Dokonce kdysi proběhl jeden celosvětový výzkum, jehož se zúčastnily ženy ve věku 18-80 let. Míry přesýpacích hodin mělo pouze 8% z nich.

Co si žádá trh

Ačkoliv si módní značky uvědomují, že průměrná žena není 180 cm vysoká a 50 kg vážící hříčka přírody (což takhle přirozeně vysoké a hubené modelky skutečně jsou), ví, že štíhlost je v kurzu. Pro své zákaznice tedy zvětšují své velikosti. Takže třeba kousek s číslem 36 na cedulce oblékne i žena, jejíž skutečná velikost je 38 a podobně. Veřejně to samozřejmě fashion firmy nepřiznávají, ale odborníci o takzvaném "vanity sizing", čili velikostem z marnivosti, moc dobře ví. Řetězce, ale i některé módní domy, pak žijí z našich komplexů. Říkáme si, že si sukni koupíme právě u značky XY, protože tam tu "osmatřicítku" bez problémů oblékneme. I giganti na trhu s oblečením se ale musí přizpůsobovat rozdílům mezi kontinenty. Může se vám stát, že v Americe u stejné značky vám bude vše větší, v Asii vše menší. Všechny tyto podrobnosti si ale módní firmy drží v tajnosti.

Konec ideálních proporcí?

Momentálně letí krása v různorodosti. To, co dřív bylo nepředstavitelné, je dnes úplně běžné. Modelové a modelky z nejrůznějších koutů světa, albíni, ale třeba i osoby s Downovým syndromem se mohou stát součástí módního světa, který začíná ztrácet na své dokonalosti. Čím dál tím víc se mluví o modelkách větších velikostí, které ovlivňují své fanoušky prostřednictvím sociálních sítí. Za velký zadek se dnes už tolik nestydíme. Ačkoliv módní řetězce na tuhle představu pomalu začínají přistupovat, většina návrhářů stále tvoří pro vysněnou postavu, která s realitou nemá nic společného. Luxusní módní domy jako Chanel, Prada a další vytváří modely, které obléknou pouze vysoké a hubené ženy. Podívejte se třeba na postavu modelky Veroniky Hejlíkové, která pracovala jako modelka značky Celine. Podle její figury se pak šily šaty, kalhoty, košile a další kusy oblečení. Děje se tak proto, že dokonalost prodává. Je skvělým marketingovým tahem. Ale doba se naštěstí mění, standardy demokratizují a uspěje ten, kdo se jim přizpůsobí. 

Související

reklama

Komerční tip

reklama