Můj styl je, že nemám styl, říká herečka Michaela Maurerová
Působí velmi dívčím dojmem, i když letos v září oslaví devětatřicáté narozeniny. Herečka, moderátorka a maminka devítiletých dvojčat miluje cvičení jógy, cestování a také boty, k čemuž jí dopomáhá fakt, že se stala tváří značky Salamander.
Děláte toho spoustu, máte recept na to, jak všechno stihnout?
Začala bych tím, že jsem multifunkční trochu z donucení, asi stejně jako každá žena. Časem se ty naše role rozrůstají, a tak, když chceme stihnout práci, děti, rodinu, sport a ještě nějaké svoje koníčky, nic jiného nám nezbývá. Mě bylo vždy všude plno, vydala jsem za dvě, takže jsem se logicky musela stát i dvojnásobnou matkou. Je to pro mě dar, ale i životní výzva.
Kromě vyjmenovaných rolí jsem také příležitostná švadlena a vůbec fanynka všech ručních prací, jógamatka, kamarádka a pro blízké i vrba a psycholog. Pak je tady ještě jedna má role, a to je chronicky nakupující milovnice módy, ale tuhle Míšu moje karma nemá moc ráda.
Jak vypadá váš běžný den?
Úplně stejně jako každé ženy, maminky. Ráno vypravím děti, vezu je do školy, pracuji, nakoupím, uvařím, nachystám svačiny, dělám taxikáře na kroužky a večer se snažím, pokud možno bez konfliktu, o konverzaci na téma, jaký měl kdo den. Po večeři vymýšlím, co všechno musím udělat, až děti usnou, abych pak nakonec většinou odpadla dřív než ony. Jediné, v čem se liším, je moje neobvyklá práce, která není pravidelná, což bývá často trochu komplikace. Pak musím být i krizová manažerka a řešit, aby to doma fungovalo, i když zrovna natáčím v zahraničí.
Pro mnoho žen jste vzorem, jaký je ten váš?
Ano, jsou jím všechny babičky a prababičky. Všechny fungovaly v době, kdy nebyly různé vychytávky a "vylepšováky" života, které jsou pro nás už samozřejmost. Nechápu, jak zvládly vychovat děti bez papírových plen, mixéru, mobilního telefonu, paní na úklid nebo na hlídání, a přesto být milujícími a pečujícími ženami. Často se musely obětovat a upřednostnit pohodlí rodiny před sebou a to se dnes už moc nevidí.
Co vás baví?
Kromě dobrého jídla a jógy jsou to hlavně moje děti a přítel. Velkou neřestí je nakupování. Někdo nakupuje cenné papíry, nemovitosti a já mám své peníze uložené ve skříni (smích). Hlavně si potrpím na boty, takže karma asi zařídila, že mohu spolupracovat právě se sítí prodejen obuvi, které jsou takové moje malé chrámy. Kolik párů mám doma, raději říkat nebudu, protože když jsem to nedávno počítala, musela jsem se trochu stydět. Nejsou to stovky párů, ale desítky ano. Od toho už není daleko k oblečení a kosmetice.
Jak byste popsala svůj styl?
Můj styl je, že nemám styl. Můj šatník i botník vypadá přeplněně a najdete tam úplně všechno od tenisek až po boty na jehlovém podpatku. Ta rozmanitost mě baví, ale je i potřeba. Miluji boty s paměťovou pěnou, ty mě vždy zachrání, když jsem celý večer strávila na pódiu nebo se snažila být za svůdnici.
Moje dcera je teď ve věku, kdy jí na oblečení záleží, takže pravidelně pořádá nájezdy na můj šatník a někdy k tomu pozve i kamarádky. Je hezké vidět, že nezáleží na věku, když jde o tyhle věci, protože tu jiskru nadšení máme stejnou v deseti i ve čtyřiceti. Vlastně se těším, až do toho všeho doroste, protože pak nebudu mít výčitky, že sama unosit tolik oblečení ani nezvládnu. Zatím jsem přistoupila k metodě "kus za kus", kdy za každou novou věc musím jednu starší vyřadit a darovat kamarádce nebo na charitu.
A jaká by tedy měla být vaše ideální bota?
Já jsem docela náročná. Musí být krásné, sexy a určitě by mi měly dělat menší nožku, protože k mým hubeným nohám chodidlo velikosti 38,5 není úplně lichotivé. Kromě toho jsem dospěla k názoru, že nehodlám dělat kompromisy na úkor mého zdraví, takže by ideální bota měla být i maximálně pohodlná.
Když si člověk takové boty koupí, pak se jich těžko vzdává, takže pokud jsou dostatečně kvalitní, dělají radost opravdu dlouho. Jedny takové jsem měla dokonce po své babičce, takže to byl opravdu unikát. Ty bohužel už nemám, ale třeba jedny "oxfordky" budu mít určitě už dvanáct let. Jsou pohodlné, krásné a nikdy nevyjdou z módy.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
