Zástěra, bavorský kroj i nevhodné tenisky: Proč šatník Evy Pavlové dráždí Čechy

Když Eva Pavlová v březnu 2023 vstupovala po boku svého manžela na Pražský hrad, působila jako příjemné módní překvapení. Během inauguračního dne vystřídala dva modely vytvořené českými návrhářkami. Modré šaty doplnila červeným kašmírovým kabátem, čímž vznikl nenápadný odkaz na českou trikolóru, později oblékla malinový komplet. Stylistka Nikola Marková tehdy prohlásila, že první dámě nebylo prakticky co vytknout.

První větší přešlap měl připomínat uniformu

Jedna z prvních výraznějších vln kritiky přišla v říjnu 2024. Na setkání se stipendisty Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové dorazila Eva Pavlová v dlouhých zelených košilových šatech s páskem a šedou květinovou broží. Model měl klasický a uhlazený střih, části médií ale připadal příliš strohý. Objevilo se dokonce přirovnání k vojenskému mundúru.

Právě na tomto outfitu se ukázalo, jak obtížná je pozice první dámy. Stejná zelená barva může při slavnostním ceremoniálu působit majestátně, u košilových šatů ale někomu připomene uniformu. Nejde přitom jen o samotné oblečení, ale také o prostředí, světlo, držení těla a jedinou fotografii, která začne kolovat internetem.

Její styl se ustálil na jednoduchých siluetách, výraznějších barvách, košilových šatech a dobře padnoucích sakách. Pavlová navíc začala ukazovat, že nemá problém jednotlivé kusy opakovat nebo kombinovat společenské oblečení s pohodlnější obuví. To, co jedni považují za dostupný a civilní přístup, však jiní vnímají jako nedostatek slavnostnosti.

Tenisky v Litvě rozdělily veřejnost

Silnou debatu vyvolala v červnu 2025 oficiální cesta prezidentského páru do Litvy. První dáma oblékla dlouhé béžové šaty a na některých fotografiích je doplnila béžovo-bílými teniskami. Na sociálních sítích se okamžitě začalo řešit, zda sportovní obuv patří na státní návštěvu. Kritici upozorňovali, že ostatní ženy na společném snímku měly baleríny nebo lodičky.

Celý příběh měl ale důležitý detail. Na oficiální setkání s manželkou litevského prezidenta a na zahájení výstavy Eva Pavlová sportovní boty vyměnila za béžové lodičky. Tenisky tedy nebyly jedinou obuví, kterou během cesty použila, přesto právě fotografie s nimi určily vyznění celé módní debaty.

Kostkované šaty byly jednou skvělé, podruhé připomínaly zástěru

Na jaře 2026 se kritika přesunula ke kostkovaným šatům v modrozelených odstínech. Pavlová si je během krátké doby oblékla při otevření zdravotnického centra v Plzni, na soutěži CzechSkills v Brně a následně také na oslavě devadesátin Zdeňka Svěráka. Opakování stejného modelu je běžnou součástí udržitelného šatníku, na sociálních sítích ale začaly padat výroky o pracovní zástěře nebo nelichotivém střihu.

Zajímavé je, že totožné šaty krátce předtím módní redakce hodnotily jako mimořádně praktický a povedený model vhodný do práce i do divadla. Jeden kus oblečení tak během několika dnů získal dvě zcela protichůdné pověsti: pro jedny šlo o elegantní košilové šaty, pro druhé o oděv uklízečky.

Právě tento případ nejlépe ukazuje, jak subjektivní současná kritika je. Často nejde o jasné porušení dress codu, ale o to, zda se konkrétnímu komentujícímu líbí střih, barva nebo fakt, že známá žena nosí stejné šaty opakovaně.

V Krabčicích viděli lidé bavorský kroj

Další bouři rozpoutala návštěva komunitních domů Diakonie v Krabčicích v květnu 2026. Eva Pavlová zvolila světle zelené šaty s kontrastní tmavou částí v oblasti živůtku. Zatímco někteří oceňovali jejich originalitu, jiným kombinace připomínala bavorský nebo lidový kroj.

V tomto případě nebylo hlavním problémem, že by model neodpovídal charakteru akce. Šlo o slavnostní otevření domovů sociální péče, nikoli o státní banket. Pozornost se přesto přesunula od samotné události téměř výhradně k šatům první dámy.

Nechce být figurínou, přesto je každý její model pod lupou

Eva Pavlová sama opakovaně naznačuje, že módu nepovažuje za hlavní obsah své role. „Nechtěla jsem být jenom tou figurínou, která je na fotografiích při oficiálních návštěvách,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas. Své působení chce spojovat především s konkrétní pomocí, mediací a podporou zranitelných lidí.

Paradoxem je, že právě fotografie a oblečení často přehluší témata, kvůli nimž na danou akci přijela. Otevře-li centrum pro nemocné, diskutuje se o zástěře. Navštíví-li domov pro lidi se zdravotním postižením, internet řeší bavorský kroj. Přijde-li mezi děti v pohodlných šatech, pozornost se stočí k jejich volnému střihu.

Tvrzení, že se Eva Pavlová obléká „katastrofálně“, proto působí spíše jako zkratka živená sociálními sítěmi než jako shoda módních odborníků. Její šatník má lepší i slabší chvíle, stejně jako šatník kterékoli jiné ženy. Zatímco část lidí od první dámy očekává bezchybný glamour, jiní oceňují, že nosí dostupně působící střihy, opakuje oblečení a dokáže dát přednost pohodlí.

A možná právě proto vyvolává tak silné reakce. Eva Pavlová nevypadá pokaždé jako dokonale naaranžovaná módní ikona. Vypadá spíše jako žena, která se potřebuje v oblečení pohybovat, strávit v něm celý den a občas si stejné šaty vzít znovu. Pro někoho osvěžující normálnost, pro jiného módní prohřešek.