Žádné modelky ani dokonalé pózy. Fotografka zachytila obyčejné ženy z celého světa a vytvořila strhující Atlas krásy

Na první pohled mohl instagramový účet The Atlas of Beauty působit jako galerie krásných ženských tváří. Za každým snímkem se ale skrývalo mnohem víc. Fotografka Mihaela Noroc totiž nezachycovala pouze vzhled žen, ale také jejich osobnost, životní zkušenosti a prostředí, ze kterého pocházely.

Všechno začalo jednou cestou do Etiopie

Mihaela Noroc se narodila v Kišiněvě na území dnešního Moldavska, vyrůstala však v rumunské Bukurešti. K umění měla blízko odmalička, protože její otec byl malíř. První fotoaparát dostala už jako dospívající dívka a zpočátku před něj stavěla především svou matku a sestru. Oslovovat cizí lidi se totiž ještě ostýchala.

Fotografie ji přitahovala, dlouho se jí však nedokázala naplno věnovat. Pracovala v jiných oborech a ve volném čase cestovala jako baťůžkářka. Zlom přišel během návštěvy Etiopie, kde ji oslovila přirozenost, rozmanitost a výraz místních žen. V roce 2013 se proto rozhodla opustit zaměstnání, investovat své úspory do cestování a začít budovat projekt The Atlas of Beauty.

Nehledala nejkrásnější ženu planety

Smyslem projektu nebylo vytvořit soutěž krásy ani rozhodnout, ve které zemi žily nejpůvabnější ženy. Noroc se naopak snažila ukázat, že žádný jediný ideál neexistoval.

Fotografovala mladé dívky, matky, seniorky, studentky, lékařky, dělnice i ženy, které procházely mimořádně těžkým životním obdobím. Často je zachycovala přímo na ulici, při práci nebo v prostředí, kde se cítily přirozeně. Složité kulisy, výrazné líčení ani dokonalé pózy nepotřebovala. Důležitější než bezchybná pleť pro ni býval pohled, gesto, vrásky nebo drobný detail, který vypovídal o charakteru portrétované ženy.

„Skutečná krása nemá hranice. Můžete ji najít kdekoli – ve vesnici nebo v mrakodrapu, v gestu, intenzivním pohledu či ve vráskách,“ popsala fotografka myšlenku projektu.

Za každou tváří se skrýval příběh

Právě osobní příběhy odlišovaly The Atlas of Beauty od běžných instagramových účtů zaměřených na vzhled. Noroc ke snímkům přidávala informace o životě fotografovaných žen, jejich práci, rodině, snech i překážkách, které musely překonat.

Některé příběhy byly radostné, jiné připomínaly diskriminaci, chudobu, válku nebo složité postavení žen v dané společnosti. Projekt tak postupně přestal být jen obrazovým atlasem a stal se také poctou ženské odvaze, samostatnosti a vytrvalosti. Fotografka chtěla svými snímky připomínat, že lidé mohou vypadat, žít a přemýšlet naprosto odlišně, aniž by se museli vzájemně posuzovat podle jednoho měřítka.

Z instagramového projektu vznikly knihy

Úspěch projektu přerostl i hranice sociálních sítí. V roce 2017 vyšla kniha The Atlas of Beauty: Women of the World in 500 Portraits, ve které Mihaela Noroc představila pět set žen z více než padesáti zemí.

Později se zaměřila také na mladší generaci. Kniha Girls of the World přinesla portréty dívek z různých kultur a prostředí. Následovala publikace The Power of Women, která kromě vzhledu zdůrazňovala především sílu, práci, odhodlání a životní zkušenosti fotografovaných žen.

The Atlas of Beauty tak připomínal, že krása nemusela znamenat dokonalé proporce ani tvář bez jediné vrásky. Mohla se ukrývat v sebevědomí, laskavosti, odvaze i ve způsobu, jakým se člověk dokázal postavit vlastnímu osudu.