Jak se česala naše historie: 120 let proměn účesů v českých zemích

Na přelomu 19. a 20. století se ženské účesy staly výrazným symbolem elegance a uměleckého vkusu éry secese. Dominoval tzv. styl Gibson Girl – bohatý, neformálně vyčesaný účes, který působil vzdušně a rámoval obličej. Jeho objem byl často dosažen pomocí výplní z koňských žíní či syntetických vláken, přičemž vlasy tvořily základ pro monumentální klobouky tehdejší módy. Tento ideál ženské krásy vytvořil americký ilustrátor Charles Dana Gibson na konci 19. století – zosobňoval sebevědomou, vzdělanou a elegantní ženu s typickým vyčesaným účesem, který se stal módní ikonou až do 10. let 20. století. Tento styl měl kořeny v americké i evropské vyšší společnosti a silně ovlivnil dobovou estetiku i módu.

Oblíbený byl také pompadour, inspirovaný 18. stoletím, který vyzdvihoval ženskou siluetu a připomínal plynoucí křivky, jež byly častým motivem secesního umění. Tento účes měl vysoký, zaoblený tvar, často vyplněný vycpávkami, aby získal větší objem a vytvářel dramatický vzhled s vlasy směrem nahoru a dozadu. Výtvarníci jako Mucha či Beardsley zachycovali v účesech ženskou krásu téměř myticky – jako proudící linie a ornament, které podtrhovaly elegantní, ale zároveň smyslný dojem.

Mužské účesy této dekády se soustředily na uhlazenost a precizní styling. Vlasy se česaly dozadu nebo na pěšinku, často za použití olejů pro lesk a pevnost. Mezi nejoblíbenější styly patřila boční pěšinka, hladký pompadour a u mužů s přirozeně kudrnatými vlasy i vlnité úpravy. Pompadour u mužů v období 1900-1910 měl podobu vysokého, hladce česaného účesu, kde vlasy směřovaly nahoru a dozadu, vytvářejíce výrazný objem na temeni. Tento styl, který se vyznačoval uhlazeností a precizním stylingem, vyžadoval použití olejů pro dosažení lesku a pevnosti. Zatímco u některých mužů se používal pompadour s boční pěšinkou nebo s jemně vlnitými vlasy, jeho charakteristickým prvkem byl vždy vyvýšený objem na vršku hlavy. V dnešní době, i přes různé obměny, tento účes stále přežívá a je oblíbený v moderních barbershopech, kde se vrací v různých variantách a úpravách, přičemž stále uchovává svou původní eleganci a mužskou sofistikovanost. Mužské účesy této dekády tak spolu s precizně upravenými kníry a vousy skutečně ztělesňovaly ideál distingovaného džentlmena.

Na prahu modernity a pod tlakem válečné nutnosti prošly dámské účesy zásadní proměnou. První světová válka přivedla ženy do továren a na pole, kde se dlouhé vlasy stávaly nepohodlnými, ba dokonce nebezpečnými. Účesy se proto zjednodušovaly – klasické drdoly ustupovaly praktičtějším úpravám. Oblíbeným řešením se stal tzv. falešný bob, kdy se dlouhé vlasy stočily do ruliček v týlu, čímž vznikl dojem kratšího účesu, aniž by bylo nutné sahat po nůžkách. Na spáncích se vlasy jemně vlnily, zatímco ozdoby, čelenky a klobouky zůstávaly – jen v tlumenější, praktičtější podobě. Vzory jako Mary Pickfordová, jejíž romantické prstýnky zůstaly symbolem ženskosti, ukazovaly, že praktičnost a elegance se tehdy nevylučovaly.

Bouřlivá dvacátá léta přinesla skutečný převrat – ženy odhodily dlouhé lokny a s nimi i část starých společenských konvencí. Účesem dekády se stalo mikádo: krátký, rovný či jemně zvlněný střih s výraznou ofinou, která rámovala tvář a často zcela zakrývala uši. Tento nový styl nebyl jen módní, ale i symbolický – vyjadřoval sebevědomí, svobodu a touhu po nezávislosti. Vlasy se ondulovaly do elegantních vln (tzv. Marcel waves, neboli Marcelling, kdy se vlasy upravují pomocí horké kulmy), které dodávaly objem i lesk. Zatímco okázalé ozdoby ustoupily do pozadí, do popředí se dostaly o něco jednodušší čelenky s peříčky a ikonické zvonkové klobouky, dokonale ladící s novou siluetou účesu. Mikádo se stalo oblíbeným účesem, které symbolizovalo povahu celé generace – odvážné, moderní a připravené určovat si vlastní pravidla.

Třicátá léta přinesla eleganci s nádechem filmového šarmu. Krátké účesy zůstávaly populární, ale nově se nosily s odkrytýma ušima a s důrazem na dokonale uhlazený styling. Nejikoničtějším prvkem té doby byla tzv. poskládaná vlna – precizní technika modelovaná prsty a hřebenem, která vlasům dodávala elegantní, plasticky tvarovaný vzhled. Inspirací byly hvězdy stříbrného plátna – v českém prostředí zejména Adina Mandlová, jejíž platinově blond vlny se staly symbolem první republiky. Blond barva se vůbec stala novým ideálem – od přirozených odstínů se ženy začaly posouvat k odvážnějším, světlejším tónům, které evokovaly styl hollywoodských krásek. Vedle klasických vln se objevoval i tzv. peekaboo styl, kdy jemné prameny zastíraly část obličeje a působily tajemně i svůdně. Účesy byly kratší, většinou po bradu, s precizní úpravou, která obstála i ve víru společenských otřesů a přinášela do všedních dní špetku filmového luxusu.

Čtyřicátá léta přinesla do světa účesů návrat k delším, elegantně tvarovaným vlasům. Oblíbené byly především mohutné vlny, které se vytvářely pomocí kulmy nebo natáček, přičemž vlasy na čele byly často spláclé a sepnuté pinetkou, zatímco směrem k ramenům nabývaly objemu. Tento styl, známý jako vlny po ramena nebo shoulder waves, odrážel tehdejší trend praktičnosti i touhy po sofistikovanosti. V období války a protektorátu, kdy byly prostředky na péči o vlasy omezené, se ženy často uchylovaly k jednoduchým, avšak elegantním účesům, které byly zároveň dostatečně odolné, aby vydržely i několik dní bez nutnosti častých úprav.

V českém prostředí byly vlasy česány do střídmějších variant hollywoodských trendů, které byly symbolizovány hvězdami jako Veronica Lakeová nebo Rita Hayworthová. Typickými technikami pro dosažení těchto účesů byly pin curls (lokny z pinetek) a victory rolls (vítězné ruličky), které se staly symbolem vítězství a ženské síly během války. Vzhledem k nedostatku profesionálních vlasových produktů si ženy často pomáhaly běžnými domácími prostředky, jako byla cukrová voda pro zpevnění účesu. I přes náročné doby se tak ženské účesy 40. let vyznačovaly krásou, elegancí a odolností vůči okolním podmínkám.

V 50. letech byl mezi západními a východními módními trendy silný kontrast, který se odrážel i v účesech. Zatímco na Západě vládla doba glamourových hvězd jako Marilyn Monroe a Audrey Hepburnová, v komunistickém Československu byla móda silně ovlivněna ideologií a praktickým přístupem k životu. Vzhled byl v té době spojen s politickými názory, a přílišná péče o vzhled byla vnímána jako symbol „kapitalistického“ způsobu života. Ženy byly vyzývány, aby přijímaly střídmější, funkční účesy, které neupozorňovaly na individualitu. Přesto byly oblíbené jemné vlny, vlasy sčesané na jednu stranu a přirozená blond barva zůstávala populární.

Na Západě, kde vládly hollywoodské ikony, se ženy častěji stylizovaly do dramatických účesů s výraznými vlnami nebo měkkými kaskádami, jak je to známo u Marilyn Monroe. V Československu, kde západní styl nebyl oficiálně podporován, přicházely tyto trendy pouze v umírněnější podobě. V té době bylo také populární „falešné mikádo“ (faux bob), kdy ženy, které měly dlouhé vlasy, vytvářely účes, který vypadal jako mikádo, ale vlasy si nechtěly zkrátit. Tento účes odpovídal komunistickým ideálům praktičnosti, ale zároveň udržoval určitou eleganci.

Muži naopak nosili střihy, které byly střídmé a funkční. Jedním z takových účesů byl „účes na Havla“, který se inspiroval vzhledem Karla Havlíčka Borovského. Tento účes, plný a na tupo zastřižený, byl v kontrastu s jinými střihy té doby, které často zahrnovaly kratší vlasy na krku. Dalším známým účesem byl „účes na Emana“, což byl styl, který byl často vnucován mladým mužům jejich otci, jako snaha ovlivnit jejich vzhled a „duševní vývoj“. V mnohých zanechal menší trauma, jelikož se podle nich „na Emana“ rovnalo „na blbečka“. Tento účes byl pojmenován podle žižkovského holiče Emana Kodyma, jehož jméno se v 50. letech stalo synonymem pro tento specifický střih.

V 60. letech, během období uvolňování režimu, do Československa začaly pronikat západní módní trendy, které ovlivnily i účesy. V oblasti ženských účesů byly velmi populární nafoukané účesy, které se vytvářely pomocí tupírování a hojného používání laku na vlasy, což dalo vlasům objem a pevnost. Tyto účesy, někdy připomínající „včelí úl“, byly symbolem ženské elegance té doby a vydržely často i několik dní bez potřeby opravy. Tupírování a objem se staly charakteristickými prvky, které byly ve své podstatě velmi odlišné od střídmých účesů 50. let.

Mezi mužskými účesy, které se v Československu objevily, se v 60. letech šířil styl „mániček“, tedy mladých mužů s dlouhými vlasy. Na rozdíl od původního tvrzení o populárních účesech „na ježka“, které se vztahovaly ke krátkým střihům, byly dlouhé vlasy u mužů spíše výrazem politického a společenského postoje proti komunistickému režimu. Dlouhovlasí muži byli vnímáni jako rebelové, což vedlo k represivním zásahům režimu. V roce 1966 byla zahájena kampaň proti „máničkám“, během které bylo přibližně 4 tisíce mladých mužů nuceno ostříhat si vlasy. Tato kampaň měla podporu i v médiích a na státní úrovni a byla součástí širšího tlaku na kulturní uniformitu.

Ženy na Západě v této době začaly také experimentovat s různými účesy ve stylu Vidala Sassoona, což vedlo k rozmanitosti střihů. K oblíbeným účesům patřil například „urchin“ účes, který proslavila Mia Farrowová ve filmu Rosemary‚s Baby, nebo ostrý bob, který se stal oblíbeným nejen v západní módě, ale i mezi moderními ženami v Československu.

Sedmdesátá léta byla ve znamení trvalé ondulace nebo rovných natupírovaných vlasů se zvedlými konečky, tvořících siluetu připomínající „zvoneček“. Oblíbený byl také vrstvený střih vlasů upravovaný pomocí kulatého kartáče a fénu. Populární byl střih „Shag Cut“ vytvářející „rozcuchaný“ vzhled s dlouhou ofinou. Toto desetiletí přineslo široké využití pěny a laku na vlasy pro lepší fixaci účesů. Ikonou tohoto období byla herečka Farrah Fawcettová se svým bohatým a volným účesem.

Nicméně v Československu měly účesy v tomto období trochu jiný charakter. Zatímco trvalá ondulace byla opravdu populární, zejména u žen, a vytvářela objem a strukturované vlny, účesy typu „Shag Cut“ nebo styl Farrah Fawcettové, byť známé, nebyly v Československu tak běžné. Západní vlivy byly sice přítomné, ale vzhledem k politické situaci a omezenému přístupu k západním médiím byl styl ve větší míře konzervativnější. V československém kontextu se více nosily účesy s výraznějším objemem a strukturováním, ale rozhodně méně okázalé než v USA.

Osmdesátá léta byla charakteristická účesy s mohutným objemem a vlnami přímo popírajícími gravitaci. Kadeřníci vytvářeli dramatické účesy s využitím tupírovacích hřebenů a velkého množství laku na vlasy. Objevovala se trvalá ondulace, krepování i krátké asymetrické účesy. V 80. letech sportovněji založené ženy nosily vysoké culíky na straně hlavy, často doplněné čelenkou. Mezi oblíbené doplňky patřily velké mašle, scrunchies (látkou potažené gumičky) a čelenky, které dodávaly účesům výraznost. V kombinaci s bočními culíky se tyto účesy staly ikonickými pro dané období. Kromě objemu a textury ženy i muži experimentovali s barvami, přičemž neonové a výrazné odstíny byly často na denním pořádku.

Ve větších městech byly populární punkové účesy, které se staly symbolem alternativní kultury. Mezi muži byl oblíbený střih mullet (zkrácené vlasy vpředu a delší vzadu), kterému se žertovně přezdívalo „vpředu byznys, vzadu party“. V Československu se celkově účesy 80. let lišily od západních trendů, přičemž některé z nich, jako například výše uvedený mullet, se staly známé až po sametové revoluci. Tento účes se v Česku šířil mezi alternativními mladými lidmi, zejména ve spojení s hudebními vlivy, které se dostávaly po roce 1989 na veřejnost. V té době byl vnímán jako forma tiché rebelie, protože západní kultura byla v Československu potlačována.

Po pádu komunistického režimu se otevřely dveře západním trendům a s nimi přišla vlna svobody i experimentování. Devadesátá léta byla obdobím, kdy účes nebyl jen módním doplňkem, ale výrazem nově nabyté identity. Mezi ženami byly populární melíry, zvýrazňování jednotlivých pramenů a přirozeně působící polodlouhé střihy. U mužů se rozšířily delší, rovné nebo mírně vlnité vlasy s pěšinkou uprostřed – tzv. záclonky, známé třeba díky Leonardu DiCapriovi.

Bezpochyby nejikoničtějším účesem tohoto období se však stal mullet, v Česku známý pod přezdívkami „na háro“, „na Jágra“ nebo „na Rampušáka“. Šlo o střih se zkrácenou přední částí a delšími vlasy vzadu, kterému se žertem přezdívalo „vpředu byznys, vzadu party“. V západním světě už byl na ústupu, ale u nás jeho obliba naplno propukla právě v 90. letech. K jeho popularitě přispěli zejména hudebník Ondřej Hejma a hokejová hvězda Jaromír Jágr, jehož účes se stal národní ikonou. Vznikla i recesistická online komunita „Czech Mullet Hunters“, dokumentující tento fenomén.

Devadesátky se nesly ve znamení odvázaného stylu – bořily konvence, kombinovaly vlivy západní popkultury s domácími pokusy o její napodobení a výsledkem byla vizuálně pestrá a často zpětně úsměvná éra. Účesy této doby dnes představují nostalgické svědectví doby transformace.

První dekáda nového tisíciletí přinesla v účesech výraznou rozmanitost a odvážné experimentování. U žen dominovaly uhlazené rovné vlasy – často s ikonickou „zig-zag“ pěšinkou – a výraznými melíry, takzvanými „chunky highlights“, které se lišily ostrým kontrastem od základní barvy. Tyto dramatické kombinace barev proslavily například zpěvačky Kelly Clarksonová nebo Christina Aguilera. Zároveň se objevily i vlnité a texturované účesy, boční ofiny a postupně stále populárnější mikáda, především asymetrická a jejich delší varianta zvaná „lob“. Velkým trendem se stalo prodlužování vlasů – díky novým metodám jako clip-ins nebo tape-ins se z exkluzivity celebrit přesunulo i do běžných kadeřnictví.

U mužů se začátkem dekády prosadily krátké sportovní sestřihy – oblíbený byl vyčesaný quiff, ježatý styl s gelem nebo tzv. fauxhawk, který napodoboval číro, ale v civilnější podobě. Vliv popkultury byl patrný i zde: účesy byly inspirovány celebritami, hudebníky i fotbalisty, přičemž u některých mužů se objevily i copánky typu cornrows. Ke konci desetiletí nabýval na síle emo a „scene“ styl s výrazně vrstvenými vlasy, černými barvami, obarvenými prameny a dramatickými ofinami přes jedno oko. Celkově šlo o období, kdy se díky technologiím i internetu stalo možné rychleji sledovat globální trendy a osobní styl byl výrazně individualizován.

V letech 2010-2020 se v účesech i barvách vlasů prosadila přirozenost a individualita. Ženy si oblíbily volné vlny, které často vytvářely žehličkami nebo kulmami, což působilo nenuceně a elegantně. Tento trend byl podporován celebritami jako Jennifer Anistonová a Kate Middletonová, které se staly ikonami „effortlessly chic“ vzhledu. Také praktické účesy, jako drdoly a copy, byly v kurzu. Drdoly, včetně uvolněné verze „messy bun“, byly oblíbené už dlouho a staly se symbolem nenuceného, ale elegantního stylu. Copy prošly renesancí, s různými styly od mikrocopánků až po zdobené dekorativní copy. V barvení vlasů se stal dominantním trendem ombré efekt, tedy postupný přechod z tmavších kořínků do světlejších konců, který spolu s technikou balayage vytvořil přirozenější a sofistikovanější vzhled. Na konci dekády se objevily i retro vlivy z 80. a 90. let.

Mužská móda byla ovládána „undercut“ stylem, kdy byly strany vlasů krátké a horní část delší, což se stalo populární díky inspiraci z retro seriálů jako Mad Men. Tento střih se stal ikonickým pro mladší muže, kteří jej kombinovali s pomádou pro elegantní vzhled nebo s texturovanými prvky pro více ležérní efekt. Kromě toho byly populární také různé verze krátkých střihů s vyholenými stranami, tzv. fade střihy. V průběhu dekády však také narostl trend „dřevorubeckých“ vousů, který byl spojený s kulturou hipsterů. Tato estetika byla v kontrastu s pečlivě oholenými tvářemi, které byly v módě v předchozích dekádách, a vousy začaly být vnímány jako důležitý stylový prvek pro mnoho mužů.

V současnosti se ve světě účesů a péče o vlasy objevuje široká rozmanitost stylů, která odráží rostoucí individualitu, ale i zájem o udržitelnost. V oblasti barvení vlasů se stále více prosazují přírodní odstíny a produkty šetrné k životnímu prostředí. Tento trend se promítá i do účesů, které si lidé často volí podle dlouhodobé udržitelnosti, bez nutnosti časté úpravy nebo návštěvy kadeřníka. Mladší generace se nebojí experimentovat s odvážnými barvami, jako jsou neonové odstíny zelené, oranžové nebo žluté, zatímco udržitelný přístup preferuje dlouhotrvající účesy, které snadno udrží přirozený vzhled.

Pandemie covidu-19 měla vliv na volbu účesů, kdy se lidé začali více zaměřovat na účesy, které jsou snadno udržovatelné doma, a DIY styl péče o vlasy se stal populární. Současně se zvýšil zájem o účesy, které nevyžadují časté návštěvy kadeřníka, jako jsou shag střihy nebo účesy s přirozenou texturou. Mezi moderními styly se objevily novinky jako „bixie“ střih (kombinace pixie a bob střihu), chobotnicový střih „octopus“ či vlčí střih, které vycházejí z retro trendů, ale přinášejí je v moderním pojetí.

S vývojem trendů se stále více klade důraz na udržitelnost a praktičnost, což znamená, že lidé hledají účesy, které vypadají dobře s minimálním úsilím a jsou šetrné k životnímu prostředí. Tento přístup je doprovázen i vzrůstajícím zájmem o přírodní vlasové produkty a techniky, které podporují zdraví vlasů a zároveň chrání planetu.