Recepty na krásu staré 3000 let: Co používaly Egypťanky místo krému na vrásky?

Jedním z nejstarších kosmetických prostředků byly produkty včel. Včelí vosk sloužil jako základ mastí, med se přidával kvůli svým antibakteriálním a regeneračním účinkům. Egypťané je používali při hojení ran, ale i jako součást parfémovaných krémů. Propolis si cenili pro jeho ochranné účinky na pokožku.

Dodnes patří včelí produkty mezi hojně využívané přírodní složky – najdeme je v pleťových krémech, balzámech na rty i léčivých mastech.

Egypťané znali sílu přírodních olejů: olivového, mandlového, sezamového či moringového. Nejenže hydratovaly pokožku, ale také ji chránily před vysušením a podrážděním. Do olejů se přidávaly bylinky a pryskyřice, čímž vznikaly vonné masti – nejen pro tělo, ale i pro náboženské obřady.

Kosmetické přípravky nebyly jen na krásu – většina z nich měla i léčivé vlastnosti. Oční líčidla např. pomáhala proti infekcím, masky z jílů hojily záněty a oleje chránily před parazity a popálením. Krása a zdraví šly ruku v ruce.

Nejcennější byl růžový olej, symbol luxusu a smyslnosti. Moderní kosmetika jej dnes používá zejména pro jeho omlazující (anti-aging) účinky. Aloe vera, další oblíbená složka tehdejší péče, se dnes využívá napříč kosmetickými produkty.

Silné černé linky kolem očí nejsou ikonickým symbolem Egypta pro nic za nic. Egypťané věděli, že obsažený tuk a minerály chrání oči před ostrým sluncem a poletujícím pískem. Kohl, směs galenitu a olejů, měl i léčivé účinky – obsahoval stopy olova, které paradoxně stimulovalo imunitu proti infekcím.

Henna byla používána k barvení vlasů a zdobení kůže. Její použití přetrvalo až do současnosti. ​

Okr – červený a žlutý minerál – používali jako stíny, tvářenku i rtěnku. Byl netoxický, stabilní a zůstává součástí přírodní kosmetiky dodnes. Nechyběly ani jílové masky, známé pro své čisticí účinky, nebo henna pro barvení vlasů a těla.

Parfémy měly v Egyptě posvátný význam. Míchaly se z esenciálních olejů a pryskyřic – například z lotosu, kadidla, myrhy, skořice, koriandru či levandule. Byly nedílnou součástí obřadů, ale i každodenní hygieny.

Významnou roli hrála i sůl – zejména natron, přírodní směs solí používaná k mumifikaci. Sůl symbolizovala čistotu a měla očistnou i léčivou funkci.

Kosmetika nebyla jen záležitostí krásy – ve starověkém Egyptě znamenala čistotu, bohatství a zbožnost. Čím vzácnější ingredience člověk používal, tím výše byl společensky postaven. To platilo i pro nádoby – skleněné, fajánsové nebo alabastrové byly znakem luxusu.

Největší důkaz významu kosmetiky v Egyptě najdeme v hrobce slavného faraona Tutanchamona. Jeho pohřební výbava obsahovala desítky alabastrových nádob s oleji, mastmi a parfémy. Obsažené látky – jako kadidlo, myrha nebo cedrový olej – měly antiseptické i pečující účinky.

Na obrázku dermatoložka profesorka Monika Arenbergová na výstavě Tutanchamon – jeho hrobka a poklady.

Zajímavostí je, že při vykradení hrobky zloději neodnesli šperky, ale právě vzácné masti a emulze. Nádoby sice zůstaly, ale jejich obsah byl vyrabován – podle vědců dokonce zůstaly otisky prstů zlodějů na jejich dně. Takovou hodnotu měly tehdy kosmetické přípravky.

Egypťané milovali parfémy a tělové oleje – často z myrhy, kadidla, lotosu nebo skořice. V horkém podnebí byly nezbytné nejen pro vůni, ale i jako ochrana pokožky. V hrobkách se běžně nachází alabastrové nádoby s vonnými oleji.

Kleopatřina koupel v oslím mléce s medem byla inspirována vírou, že mléčná kyselina omlazuje pleť. Tento rituál měl však i symboliku očisty těla i duše. Ovšem, jestli jej doopravdy vykonávala, je poněkud otázné – Plinius starší tyto koupele zmiňuje, ale neexistuje přímý archeologický důkaz.

Staří Egypťané věřili, že vůně mají moc ovlivnit náladu, tělo i ducha. Parfémy byly nejen vonné, ale měly léčivé a ochranné účinky – konkrétní vůně se používaly při modlitbách, spánku nebo rituálním očištění.

Egypťané používali nejen rostlinné složky – například tuk z krokodýla nebo hrocha byl přidáván do mastí a krémů. Tehdy to byl běžný zdroj výživy pro pokožku: ve starověku jej považovali za účinný nosič léčivých a pečujících složek. Díky své mastné konzistenci uzamykal vlhkost v pokožce, fungoval jako základ pro masti a krémy, a navíc pomáhal účinným látkám proniknout do kůže. Dnes bychom ho nazvali „přírodní emolient“ – změkčovač kůže.

Krokodýlí tuk – z nilských krokodýlů, jak jinak – se používal zejména při kožních problémech – např. zánětech, ekzémech nebo drobných poraněních. Ve směsi s oleji, voskem, bylinkami nebo minerály tvořil základ hojivých mastí. Hroší tuk se získával z tuku pod kůží hrocha – byl bohatý na mastné kyseliny a někdy byl přimícháván do vonných mastí, protože dobře držel parfémované látky (podobně jako dnešní lanolin). Často se zmiňuje v léčebných papyrech jako základ pro masti proti popáleninám nebo jako zvláčňující složka.

Hovězí a kozí tuk byly běžnější alternativy, dostupné i pro nižší vrstvy. Často se kombinovaly s bylinami, jako je tymián, šalvěj nebo šalvějová pryskyřice. Masti s tuky se aplikovaly i jako ochrana před sluncem nebo repelent proti hmyzu.

Staří Egypťané si byli vědomi síly přírodních látek a jejich využití v péči o tělo pečlivě dokumentovali. Dochované lékařské a rituální papyry obsahují nejen recepty na léčiva, ale i návody na přípravu kosmetických přípravků. Mezi nejznámější patří Ebersův papyrus, pocházející zhruba z roku 1550 př. n. l., který zahrnuje stovky receptur včetně těch určených ke zkrášlování a péči o pokožku. Dále pak tzv. Berlínský papyrus, označovaný i jako kosmetický, a Chester Beattyho papyrus, který se věnuje například barvení vlasů či ošetření pigmentových skvrn.

Výroba kosmetiky byla ve starověkém Egyptě propracovaným uměním, jehož tajemství se dochovala v podobě přesných receptů na krásu.

Deodorant z rozdrceného kadidla, skořice a tukového základu – nanášel se do podpaží k odstranění pachu.

Krém na vrásky: směs syrového mléka, medu a rostlinného oleje – nanášela se na obličej přes noc.

Sérum proti pihám: pasta z vaječných bílků, myrhy a mletého okru – měla sjednotit tón pleti.

Barva na vlasy: směs henna + železitá voda + krokodýlí tuk – vytvářela sytě červenohnědý tón.

Zesvětlení kůže: aplikace pasty z okurky, tvarohu a mleté perly (pokud byla dostupná!).

Kosmetika hrála ve starověkém Egyptě významnou společenskou i duchovní roli, a její aplikace byla často natolik propracovaná, že si bohaté ženy i šlechtičny najímaly vlastní služky, které se staraly výhradně o jejich vzhled. Tyto ženy měly na starosti přípravu koupelí, masáže s vonnými oleji, aplikaci líčidel, ale i míchání mastí a parfémů. Byly znalé použití jednotlivých ingrediencí a dokázaly přizpůsobit péči stavu pokožky, věku i aktuálnímu ročnímu období. Nešlo tedy jen o služky v běžném slova smyslu – spíše o zkušené pomocnice, které měly roli, kterou bychom dnes přirovnali ke kosmetičkám, aromaterapeutkám nebo vizážistkám.

V hrobech vyšších vrstev byly často nalezeny celé kosmetické soupravy – alabastrové flakonky, palety na míchání barev, pinzety, štětce, škrabky i zrcadla z leštěného kovu. Tyto předměty napovídají, že každodenní rituál krásy byl nejen důkladný, ale i esteticky promyšlený a pravděpodobně doprovázený vůněmi, hudbou či modlitbami. Péče o tělo byla vnímána jako projev kultivovanosti a spojení s božským řádem. Dnešní vizážistky a kosmetičky mají v egyptských kosmetických služkách své skutečně dávné předchůdkyně – ženy, které se stejně jako ony věnovaly detailní a láskyplné péči o krásu druhých.