Leona Skleničková vynesla božské šaty. Stačil ale pohled zezadu a kouzlo Instagramu rázem zmizelo

Na premiéře filmu Vyvolený režiséra Tomasze Mielnika na sebe Leona Skleničková strhla pozornost i módní volbou. Vynesla model od fashion designerky Hany Valtové, který na první pohled působil něžně, étericky a velmi fotogenicky. Bílé krajkové šaty s dlouhými rukávy, jemnou průsvitností a splývavou siluetou měly přesně ten typ romantické dramatičnosti, který na červeném koberci funguje skvěle. V kombinaci s bílými lodičkami do špičky, výraznými slunečními brýlemi a rozpuštěnými vlasy působila herečka moderně a sebevědomě.

Ze zadního pohledu model neseděl tak dokonale jako zepředu

Hluboký výstřih na zádech sice mohl být efektním detailem, v praxi ale látka v oblasti zad a pasu nepůsobila úplně uhlazeně, místy se krčila a vytvářela méně lichotivé záhyby. Šaty tak ztratily část noblesy, kterou měly při pózování zepředu.

A právě v tom je kouzlo i zrada červeného koberce. Instagram ukáže ideální úhel, správné světlo, postoj a zlomek vteřiny, kdy všechno sedí. Realita přidá schody, pohyb, vítr, dav lidí kolem a materiál, který se nechová jako na ateliérové fotce.

Neznamená to, že by model nefungoval. Naopak – zepředu byl velmi výrazný a patřil k těm, které se neztratí. Jen připomněl, že mezi módní pohádkou na sociálních sítích a skutečným životem na festivalovém koberci bývá někdy jen jeden otočený záběr.

Zkouší prorazit v Hollywoodu a strach z něj rozhodně nemá

Leona Skleničková patří k mladým českým herečkám, které se nebojí vyrazit daleko za hranice domácí scény. Na kontě má už více než třicet filmových, televizních i reklamních rolí, objevila se v českých i zahraničních projektech a po studiích v Londýně zamířila do Los Angeles. V Hollywoodu dnes zkouší prorazit pod jednoduchým uměleckým jménem Leona.

Strach z hollywoodské konkurence prý nemá. Naopak. „Motivuje mě to. Momentálně tu není žádný český herec nebo herečka v mém věku, kteří by tu budovali kariéru. Baví mě být průzkumníkem nových vod a jednou bych tu ráda otevřela dveře i dalším českým talentům,“ říká. Sama sebe popisuje jako součást skupiny mezinárodních umělců, kteří se navzájem podporují. „Společně šlapeme vodu a snažíme se udržet nad hladinou možného úspěchu.“

Cesta do světa přitom nezačala úplně podle jejích představ

Na DAMU ji nepřijali, což ji ale nakonec nasměrovalo jinam. „Ano, ohromně mě to motivovalo,“ přiznává. Díky zahraničním zkušenostem a Prague Shakespeare Company se dostala i do Indie, kde s inscenací Richard III. vystupovala na festivalu Bharat Rang Mahotsav. „Objevit, jak vypadá herectví v jiných světadílech, byl zážitek k nezaplacení. Ukázalo mi to, co všechno je v téhle profesi možné.“

Divadlu se navzdory filmovým ambicím neuzavírá. Když přijde řeč na Broadway nebo londýnský West End, má jasno: „To by byl splněný sen. Ať už muzikál, nebo činohra. To jsou scény, kde bych si přála jednou stát.“

Život v Los Angeles popisuje jako intenzivní období plné castingů, schůzek a nových kontaktů. „Je to jedna velká jízda,“ říká. „Před dvěma dny jsem natáčela velký casting, na kterém mi velmi záleželo, strávila jsem tím celý den. Pak jsem šla na schůzku s kamarádkou, která mi pomáhá s propojením s místními agenty, a večer na projekci do filmového klubu, kde jsem potkala několik producentů.“ Sama tomu říká hledání harmonie v chaosu.

Kromě herectví ji láká i vlastní tvorba

Založila produkční firmu a v Praze uvedla hereckou Masterclass. „Ráda bych jednou produkovala. Mám spoustu nápadů a poznání procesu zblízka vás motivuje, že je to uskutečnitelné,“ říká Leona. Velkou výhodou je podle ní i odvaha oslovovat lidi napřímo. „Naučilo mě to nebát se kohokoliv oslovit, což se herečce hodí.“

Ačkoliv žije ve světě, kde po ulicích jezdí auta bez řidičů a filmový průmysl řeší nástup umělé inteligence, o budoucnost herectví se nebojí. „Věřím, že si lidé uvědomují potřebu chránit lidskou stránku tvorby,“ říká. „Možná se někdo pokusí natočit celovečerní film s AI, ale pak bude záležet na divácích, jestli to přijmou. Já věřím, že ne.“

Česko si s sebou do Ameriky vozí alespoň symbolicky. „Knedlo-vepřo-zelo zatím neumím, to se budu muset poradit s babičkou. Ale na každý večírek nosím plzeňské pivo nebo Becherovku,“ směje se. A zatímco v Hollywoodu sbírá kontakty, zkušenosti a nové výzvy, v jednom má jasno už teď: chce být vidět nejen sama za sebe, ale i jako někdo, kdo může jednou otevřít dveře dalším českým talentům.

VIDEO: Přehlídka Pipkové Loudové plná nemodelek. Zářily Kostková, Žilková, i Absolonová

Zdroj: autorský text, Instagram Leony Skleničkové, Český rozhlas