Mám naprogramované v hlavě, že musím být hezká. To musím přepsat, říká Katarzia
Slovenská hudebnice Katarzia vydala minulý týden k albu Celibát videoklip Hoří i voda. Chce v něm poukázat na boj za ženská práva, sexismus v naší kultuře a stále vratké postavení ženy ve společnosti jednadvacátého století.
Slovenská hudebnice Katarína Kubošiová alias Katarzia vydala minulý týden nový videoklip Hoří i voda, kterým chce otevřít debatu o postavení žen v československé společnosti a o hranicích a odstínech sexuálního obtěžování.
Videoklip je vyvrcholením alba Celibát, které vychází z období, kdy se zpěvačka snažila zbavit závislosti na hledání někoho, kdo potvrdí hodnotu a smysl její existence. Jak vnímá feminismus na úrovni vztahů, kdy si připadá jako objekt a cítí se ve svých jednatřiceti letech žensky?
Jak prožíváte jako hudebnice současnou situaci?
Byla jsem na tom zle psychicky na začátku roku, byla jsem naštvaná a přejídala jsem se, protože to je taková moje jediná závislost. Teď jsem se ale dostala do stadia, kdy jsem totálně šťastná a ráda, že můžu mít svůj režim a nemusím nikam jezdit. Když hrajeme, jsem pořád na cestách, na dálnici, nevyspaná. Teď jsem si řekla, že se tím nebudu zabývat, přestanu mít paranoidní myšlenky o tom, že nebudu mít peníze, a udělala jsem si plán, který málokdy mám.
Vytvořila jsem si kolonky a dávám si domácí úlohy, jako že si jdu každý den zaběhat nebo si přečtu třicet stran knížky. Je to strašné klišé, ale běhání mi neuvěřitelně pomáhá udržet si dobrou náladu. A daří se mi plnit i ostatní věci, tak jsem na sebe hrdá a říkám si, že až tohle celé skončí, tak z toho pokoje vyjdu jako nový člověk, což se asi nestane, ale mám prostě dobré období.
Nepociťujete náznak nějaké demotivace?
Motivaci jsem neztratila, ale je pravda, že to vidím hodně u svých kamarádů umělců. Je jim stejně jako mně, kolem třicítky, a měli pocit, že teď přijde v jejich kariéře velký úspěch, na který se těch deset let připravovali, makali, a najednou nic. Zdeptaní jsou i mí kamarádi Američani, kteří mi říkali, že se jim nechce zpívat a skládat písničky, vůbec to pro ně není inspirativní rok.
Myslíte si, že se cítíte dobře i kvůli tomu, že jste byla nějakou dobu sama a měla jste čas si vše v sobě urovnat?
Určitě ano, už vím, co jsou moje slabé stránky a na čem teď musím pracovat. Už vím, že jsem některé vztahy zničila tím, že jsem se chovala hrozně, ale to byla nějaká traumata, která jsem si musela vyřešit, abych právě mohla být spokojená a být, nebo i nebýt, s někým dalším.
Ze vztahů je dnes konzum, akorát z toho zmagoříme
Mají podle vás lidé problémy se vztahy proto, že nikdy nebyli doopravdy sami?
Podle mě se ze vztahů stal takový konzum a pocit zamilovanosti vyhledáváme stejně jako pocit, který máme v kině nebo když si koupíme nové oblečení. Hodně mladých lidí je na tomhle pocitu závislých, a když někoho nemají, tak se bojí, že už si nikoho nenajdou, že budou sami, vnímají to jako konec světa. Přitom najít toho člověka, se kterým si opravdu rozumíme, je velmi speciální. Když ale pořád zkoušíme a nedaří se nám to trefit, akorát z toho zmagoříme, protože pak už nevíme, co je správné a co ne. Já jsem taky pořád někoho řešila, a když to nevyšlo, hned jsem lovila dál. V určitý moment jsem si řekla: "Ježišmarjá, už fakt dost, přece nemůžu mít každé tři měsíce stav, který je na tomhle závislý." No a teď jsem se dostala do osvobozujícího stavu, kdy to vidím celé objektivněji. Když se někdo objeví, tak hned nepřemýšlím nad tím, že se vezmeme, a když zjistíme, že si až tak nerozumíme, tak se prostě jde dál. Naučila jsem se, a přišlo to asi i věkem, že to nemusí být takové drama, které musím hrotit, sesypat se z něj a prožívat jako ve filmu.
Váš nový videoklip Hoří i voda je feministický, ukazujete v něm, jak o ženách rozhodují muži. Vnímáte feminismus i na rovině vztahů?
Pravda je, že ve vztahu jsem byla vždy já spíš ta dominantní a ta, která se nechovala dobře. Vidím to ale spíš u jiných lidí a v tom, jak mluvíme, když například říkáme, že "muž je ten, který s dětmi pomáhá". To slovo je nesprávné, partneři jsou v tom přece oba stejně, rozhodli se mít dítě společně. Feminismus není o tom, že by měla žena sekat dřevo a naopak, ale je to právě o těchto malých pojmech, u kterých si ani neuvědomujeme, co říkáme a vytváříme.
V klipu také reagujete na sexismus v naší kultuře, jak se tohle téma dotýká konkrétně vás?
Já jsem privilegovaná žena, umělkyně, která je respektovaná všemi muži, a všichni se ke mně chovají hezky, protože v jejich očích něco znamenám. Z této pozice tak těžko vidím, co se děje ostatním ženám, a proto se na to často žen ptám, zajímají mě jejich příběhy. Co se mě ale ve velké míře dotýká, je očekávání, že budu vypadat dobře a budu krásná, éterická bytost, na kterou se dobře dívá. Hudební byznys je postavený na sexismu a často mají lidé úspěch, protože jsou krásní, a ne kvůli tomu, co umí. I když to ale nenávidím, tak z toho profituju. Moje tvář je moje značka. To je něco, nad čím se často zamýšlím, a to je i důvod, proč spousta umělců neukazuje svoji tvář.
Na obalech vašich alb vypadáte svůdně, krásně, přesně tak, jak se asi očekává…
U Celibátu byl původní plán, že bych tam měla vypadat přirozeně, až trochu hnusně, abychom tuto objektifikaci rozbili. Když jsem pak ale fotky viděla, lekla jsem se, protože to vypadalo směšně. Fotograf mě fotil jen s bleskem a bez make-upu, jenže nenamalovaná a neučesaná opravdu nevypadám dobře. Takže jsem nakonec vybrala fotku, která byla od toho původního konceptu daleko, a na sobě samé jsem tak viděla, jak nedokážu proti tomuhle jít, protože mám naprogramované v hlavě, že musím být hezká a očekávám, že to bude vypadat dobře.
Herečky jsou zvyklé na sexuální obtěžování
Jak se pak cítíte na koncertech, kde tím objektem částečně jste?
Někdy mi to strašně vadí, být objektem, na který se lidé dívají. Když pohnu malíčkem, vidí to i v padesáté řadě, takže se někdy kontroluju a snažím se od toho odpoutat. Nakonec se však vždy soustředím na hudbu, ale je pravda, že když skončí písnička, mám někdy pocit, že na mě všichni moc vidí, a já bych byla ráda, kdyby na mě světla nesvítila a já tam ani nebyla.
Měla jste s tím problém od začátku své kariéry?
Neměla, když mi bylo třiadvacet, chtěla jsem celému světu dokázat, jak jsem úžasná, a pódium byl prostor, kde jsem se konečně mohla předvést. Pak mě ale čím dál více lidí poznávalo a mělo pocit, že mě znají, protože znali mé texty. A já jsem na ně začala být zlá, protože mě často oslovovali velmi necitlivě, a výsledek je ten, že teď pozornost nesnáším.
Váš klip reaguje také na sexuální obtěžování a jeho hranice. Co si třeba myslíte o kauze Maroš Kramár, který předváděl, že se dotýká zadku maskérky?
Ve filmových, divadelních a hudebních komunitách je to bohužel úplně normální. Já si pamatuju, že se v devadesátých letech takto všichni normálně bavili. Herečky jsou na to zvyklé a nebojují s tím, protože na to nemají energii, jde to jedním uchem tam a druhým ven, i když si řeknou, že ten daný chlap je třeba idiot. Taky nejsou zvyklé na to, aby neustále opakovaly, že jim to vadí. Teď je ale právě ta správná doba na to to opakovat, protože se společenská nálada mění, a je dobře, že se o tom začínáme bavit a že se na tuto kauzu média zaměřila. Schytal to Maroš Kramár, který je dobrý člověk, ale s ženami tyto vtipy, stejně jako jeho kolegové, dělá a taková gesta a řečičky musí přestat. V porovnání s ním jsou tady ale muži, kteří dělají mnohem horší věci.
Jaké?
Pořád existuje mnoho mužů, kteří se s ženami baví, jako bychom byly něco míň. Mluví o nás vulgárně a myslí si, že po nich skočíme jen proto, že mají drahé auto. Chovají se arogantně a není jim trapné napsat zprávu ve stylu "přijď". Ano, existují děvčata, kterým tohle asi stačí, ale tohle by se mělo úplně z naší generace vytratit, to, že si muži myslí, že jsme jen nějaká ozdoba na p***ní.
Novou generaci budeme vychovávat my, neděsí vás to?
Ano, je to velmi těžké. Myslím si, že asi není na škodu přečíst si nějaké knížky od odborníků, jak nastavit výchovu dobře.
Když je žena sebevědomá, neříkají se o ní hezké věci
A co pojem ženství, v poslední době se o něm hodně mluví, jak se k němu vztahujete?
Podle mě je důležité, aby děvčata získala zdravé sebevědomí, to je podle mě něco, na čem naše společnost a kultura pokulhávají. S tím pak souvisí to, že pořád naháníme vztahy, ony nám nevychází a můžeme mít pocit, že nejsme dost dobré, přitom je ten problém někde úplně jinde.
Myslíte si, že je to kulturní zatížení?
V šestnácti jsem byla v Americe, a když mi někdo řekl kompliment, odpovídala jsem "ale vůbec ne, děkuju, že si to o mně myslíte, to si vůbec nezasloužím". Američané to mají úplně naopak. Umí říct, v čem jsou dobří, a i když někdy přehnaně, pořád je lepší si během života přicházet na to, že nejsem až tak dobrá, než naopak. Podle mě je to dané už naší výchovou, tím, že máme být milé, pěkné, skromné, mlčet se a usmívat, protože když žena z této škatulky vyjde a je trochu sebevědomá, hned se o ní řekne, že je kráva. Tohle bychom měli z naší mentality taky vymazat.
Katarzia
- Katarzia, vlastním jménem Katarína Kubošiová, je textařka a hudební producentka.
- Představuje generaci počítačových začátečníků narozených okolo roku 1989, kteří pohlíží do budoucna s vědomím své slovenské i české minulosti.
- Dosud vydala čtyři desky, Generácia Y (2013), Agnostika (2016), Antigona (2018) a Celibát (2020).
- Hostovala také ve skladbách řady dalších umělců, např. Davida Kollera, Kafka Band, Vladimíra 518, PSH nebo projektu Hrubá Hudba.
- Složila a nazpívala také ústřední píseň filmu Pátá loď (2017).
Co bylo hlavním motivem k vytvoření vašeho aktuálního videoklipu?
Motivů je několik, ale hlavní téma je právě ženství, že jsou ženy utlačované, diskriminované. Chtěli jsme ukázat, že o ženách stále rozhodují muži, především o jejich tělech. Chceme vyvolat diskusi o tom, jak se k sobě chováme, a nejen muži k ženám a naopak, ale také ženy k ženám.
Chovají se k sobě ženy špatně?
Myslím si, že se často sabotujeme místo toho, abychom držely spolu. Soutěžíme mezi sebou v kariéře i o muže a já bych byla ráda, kdybychom se k sobě chovaly pěkně a pomáhaly si i právě kvůli diskriminaci a sexismu. Mohly bychom si díky tomu tak všimnout, co se děje, když někoho pomlouváme, nebo jaké má následky to, když spíme s manželem jiné ženy, ubližujeme jí. To neznamená, že k sobě musíme být pořád milé, ale ženy, které jsou proti svobodě jiných žen, jsou nepřítelkyněmi feminismu, a není vůbec antifeministické to takto říct.
Ženy nechodí přece na potraty kvůli postavě
Velkým tématem videoklipu jsou potraty, jak prožíváš situaci v Polsku?
Je to hrozné. Lidé si neuvědomují, že ženy nechodí na interrupci kvůli hezké postavě, ale kvůli zdravotním nebo jiným vážným osobním důvodům, a nikdo jim do toho nemá co mluvit. To je, jako když teď chtějí na Slovensku odsouhlasit prodloužení čekací lhůty na potrat o tři dny, aby si to žena do té doby rozmyslela. Vždyť to je neempatické a nikdo na to nemá právo. A nejde tady o to, že chceme ve videoklipu dehonestovat fakt, že lidský život vzniká při početí, neříkám, že plod není život, ale každý je v jiné životní situaci a my o tom člověku vůbec nic nevíme.
Stále se točíme kolem feminismu, ženství, připadáte si vy sama žensky?
Se svou identitou jsem měla problém a asi stále mám, například nejsem úplně spokojená se svým tělem. Taky jsem si uvědomila, že se v poslední době oblékám poměrně genderově neutrálně a pak si říkám: "panebože, já jsem úplně zapomněla, jaké to je dát si boty na podpatku, a nenosím je, protože si v nich připadám jako idiot". Zato v kanadách mám sama před sebou mnohem větší respekt a sebevědomí. Tak tohle třeba ještě nemám v sobě vyřešené.
Přitom by spousta lidí možná řekla, co to řešíte za problém, vždyť jste úspěšná, krásná žena…
Myslím si, že se vzhledem je to obecně kruté. Krása může být i prokletá. Ve videoklipu jsem chtěla proto ukázat, že se nemusíte vždy cítit dobře jako objekt krásy, a chtěla jsem, aby tam hrál a zpíval Cyril Dobrý, který se podle mě taky často setkává s tím, že je středobodem zájmu, lidé ho nějak vnímají, on sám se v tom ale možná necítí komfortně. S věkem ale snad lidé zjišťují, že to není jen o kráse. Že to, že nejsme prvoplánově krásní, neznamená, že nás někdo nemůže milovat, a že to, že jsme krásní, zase nestačí, pokud se chováme arogantně, sobecky a bezcitně.
Nevadí vám, že jsme se vůbec nebavily o hudbě?
Já se o hudbě nerada bavím, myslím, že můj hlas je dobrý na to, abychom se právě bavily i o jiných věcech.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
