reklama

Když žena šikanuje ženu. Lucie musela kvůli "včelí královně" odejít z práce

Tři roky vydržela Lucie snášet ponižování a urážky ze strany své šéfové. Nadřízená ji také před kolegy pomlouvala a vkládala jí do úst výroky, které nikdy nevyslovila. Lucie začala po čase pochybovat o svých schopnostech i zdravém rozumu. Podle genderové expertky k takovému chování ženy často vede strach o udržení pozice a špatně nastavené vzory. Toxické manažerské praktiky se ale týkají i mužů.

Zatímco toxické manažerky nálepkujeme jako včelí královny, pro muže speciální označení nemáme.
Zatímco toxické manažerky nálepkujeme jako včelí královny, pro muže speciální označení nemáme. | Foto: Shutterstock

"Šlo o nepostřehnutelné drobnosti, které můžou vypadat nevinně. Sama jsem to dlouho popírala, protože jsem si říkala, že přece není možné, aby dospělá žena takhle ponižovala jinou dospělou ženu," říká osmačtyřicetiletá Lucie. "Měla jsem pocit, že když se s tím někomu svěřím, vyvrátí mi to jako nedůležité věci, které jen silně vnímám. Jednou jsem si ale dělala čárky a za celý den jsem vůči sobě napočítala 28 výpadů," říká Lucie.

Před třemi lety nastoupila do firmy jako vedoucí oddělení. Její šéfovou byla její o deset let mladší kamarádka Tereza. Potkávaly se už v jiných zaměstnáních a byla to právě Lucie, která Tereze často pomáhala dohazovat zajímavé pracovní příležitosti. Kamarádčino problematické chování odstartovalo tři týdny poté, co Lucie na nové místo nastoupila.

"Kdysi jsem se jí svěřila, jak je pro mě frustrující, že jsem nedokončila vysokou školu. Přerušila jsem ji a raději jela do New Yorku. Po návratu do Česka jsem si i díky znalosti jazyka rychle vybudovala kariéru. Když jsem pak na poradách od Terezy poslouchala věty typu: 'To víš, maturita není dost' nebo komentáře o tom, že nejsem nejostřejší tužkou v penálu', odmítala jsem si to nejdřív brát osobně," popisuje Lucie.

Pochybovala jsem o svém zdravém rozumu

Kromě ponižování šéfová také zveličovala Luciiny chyby a podobně se chovala i k ostatním podřízeným. "Když jsem prezentovala své nápady, odbyla je slovy: 'Tak co tam máš dál?', později si jen nespokojeně pomlaskla. Postupně jsem své nápady posílala kolegům, kteří je pak sami nosili na porady a jim je schvalovala jako báječné," vzpomíná Lucie, která se tehdy snažila bránit vnucované myšlence, že je "slabý kus".

Tereza podle Lucie mistrně ovládala druh psychické manipulace, pro niž se v angličtině vžil termín "gaslighting". Pachatel jednání například hovoří o uplynulých událostech jinak, než se staly, zpochybňuje paměť oběti, její vnímání reality a její zdravý rozum. Vedoucí Lucii třeba opakovaně tvrdila, že řekla nebo udělala věci, k nimž ve skutečnosti nedošlo. "Když se to opakovalo, samozřejmě jsem začala pochybovat o svém zdravém rozumu," vzpomíná Lucie.

"Jako šikanu vnímám i to, že měla několik variant pravdy." Lucie také vzpomíná, že o kolezích lživě tvrdila, že se vzájemně pomlouvají  "Pracovali jsme s nějakým druhem předem dané nervozity. Všichni jsme se ji snažili nerozlítit, protože bychom vypustili saň," říká.

Manažerky se udržují ve střehu

Za šikanou žen ženami na pracovišti podle odborové právničky, publicistky a genderové expertky Šárky Homfray stojí dva nejčastější důvody: "Bývá to generační věc, která souvisí se vzory nastavenými první vlnou manažerek z 90. let. Vzhledem k tomu, že není jednoduché se v čele udržet, často jsou k ženským kolegyním nesolidární. Vnímají, že jejich kariérní dráha nebyla jednoduchá a tímto způsobem se udržují ve střehu," vysvětluje Homfray a dodává, že s tím souvisí také nízké zastoupení žen ve vedoucích pozicích.

Druhým faktorem je podle Homfray jev zvaný tokenismus. "Tokenem" či "tokenkou" je osoba, která je v pracovním prostředí v menšině a musí se přizpůsobit většině, i když to pro ni není přirozené. "Například právě žena ve výrazně maskulinizované profesi. Od takové ženy se pak očekává určité chování - většinou mužského charakteru - a ona se ocitá v náročné situaci," vysvětluje Homfray.

Změnu může přinést nová generace

Lucie se snažila své nadřízené a bývalé kamarádce vysvětlit, že ji její chování zraňuje a ponižuje. Žádala ji, zda by své jednání nemohla přehodnotit, ale nesetkala se s úspěchem. "Pokaždé mi řekla, že nemá pocit, že se chová nestandardně. Byla jsem podle ní přecitlivělá a ptala se, jestli je můj soukromý život v pořádku. Několik následujících týdnů pak na poradách používala komentáře jako: 'Musím pečlivě volit slova, abych někoho nezranila'," popisuje Lucie, která dala po třech letech výpověď a získala lépe placenou pozici v jiné firmě.

Podle Homfray nemůžeme spoléhat na to, že by se situace sama od sebe v budoucnosti změnila. Naději ale vidí v nových trendech v pracovním prostředí, které s sebou přináší mladá generace. "Říká se o nich, že nechtějí pracovat, chtějí mít volno a odmítají představu, že 40 let setrvají na jednom místě. Na tom ale není nic špatného. Nevidět smysl jen v práci a brát ji jako zdroj obživy, jako jednu ze složek života, a ne jako tu nejdůležitější, je úplně v pořádku" míní.

Ženy nálepkujeme

Takový přístup by podle ní mohl vést i ke změkčení manažerských praktik. "Když víte, že vám mladý člověk kdykoliv řekne 'Sbohem', musíte se k němu chovat a vést ho jinak, než jako člověka, který pro své pracovní místo udělá všechno. Lidé chtějí mít důstojné pracovní prostředí, a ne být zavření v křeččím kolečku. To je trend, který by mohl napomoci změně spolu s navýšením žen ve vedoucích pozicích," míní Homfray.

Nicméně to podle ní neznamená, že se na vedoucí pozice stále nebudou dostávat i osoby s psychopatickými rysy. "Zatímco ale takové manažerky nálepkujeme jako včelí královny, pro muže speciální označení nemáme. Je to ukázka dvojího metru," podotýká Homfray. 

Toxičtí manažeři jsou i muži

Poslední kapkou pro Lucii bylo, když se dozvěděla, že jako důvod jejího odchodu Tereza uvedla údajné Luciiny psychické problémy. Následně po ní odešli z firmy další čtyři lidé. Vedení se podezřelou situací zabývalo. Nakonec ji zametlo pod koberec a šéfová je na pozici dodnes.

Homfray na to konto uvádí, že bychom neměli kritizovat jen ženy jako včelí královny, ale obecně hovořit o toxických manažerských praktikách, které se týkají všech bez ohledu na pohlaví. S tím podle ní souvisí pojem ženský leadership, tedy ženské vedení, vůči němuž se vymezuje.

"Máme představu, že takový přístup je skvělý. Nebouchá se do stolu, tým rozhoduje spolu… ale s tím se ženy automaticky nenarodily. Jsou socializované k tomu, aby nebyly tvrdé, aby byly více konsenzuální. Řekněme si tedy, že to je žádoucí styl vedení, ale nenazývejme ho ženským leadershipem. Je to žádoucí styl vedení pro všechny," říká Homfray.

Chybí vzory ženské spolupráce 

Homfray také odmítá tvrzení, že mají ženy konkurenční a intrikující chování dáno od přírody. "Hraje tady roli socializace. Například v knihách pro kluky vidíme model kooperativního klučičího přátelství, kdy spolu parta zažívá dobrodružství. Vzory holčičích kamarádství v četbě najdete velmi málo. Nejsou to party holek, které by držely při sobě a dělaly zábavné věci," míní Homfray.

Lucie je teď v nové práci spokojená: "V posledních patnácti letech, co sama vedu lidi na nižších pozicích, si zakládám na tom, abych místo dozorce fungovala jako pozitivní podpora. Je pro mě nepochopitelné, že někdo řídí lidi tím, že je rozhodí, vystresuje a uvrhává je do situací, kdy se cítí provinile, i když nic neudělali. Brala bych jako osobní i manažerskou prohru, kdyby se mě moji podřízení báli a nedůvěřovali mi," uzavírá Lucie.

Video: Tejkalová: Ženy komentující fotbal? Podceňování a předsudky, je složité se prosadit (8. 12. 2022)

„Je otázka, kdy se v Česku najde komentátorka fotbalu, která bude profesně připravená a zároveň odhodlaná překonat stávající bariéry,“ říká Tejkalová. | Video: Michael Rozsypal
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama