reklama
 

Jak ze sebe přestat dělat chudinku: Za svůj život jsme zodpovědní sami

Život je nepředvídatelný a krutý. Co jiného nám zbývá než složit ruce do klína a vinit nepřízeň osudu z toho, že se nám nedaří? Je to docela pohodlné, že? Ale za tenhle komfort platíte vysokou cenu. Jste obětí svého vlastního života.

Foto: iStock

Vědomě jí ale nechce být nikdo. Zeptejte se někoho, zda je obětí svého života, a většina odpoví, že rozhodně ne. Slovo oběť si totiž spojujeme s trestnými činy. Z psychologického pohledu je ale obětí každý, kdo si myslí, že za jeho neúspěch může společnost, rodiče, zaměstnavatel, doba. Kdokoliv jiný než on sám.

"Chudinky" můžeme být v nejrůznějších chvílích: ve vztazích, vůči svému šéfovi, rodičům i dítěti. Společné tyto situace mají to, že se urážíme a vědomě či nevědomě pak manipulujeme.

Čemu věří oběť

Obyčejně je přesvědčená o následujících šesti bodech. Pojďme se zastavit u každého z nich.

  • První přesvědčení: původce neštěstí je vždy někdo jiný, kdo se k oběti zachoval bezdůvodně špatně.
  • Druhé přesvědčení: za všechno mohou okolnosti. Dostali jsme od osudu špatné karty, nezbývá nic jiného než si stěžovat. Oběť pak musí například pokračovat v zaměstnání, které ji nebaví, protože zkrátka nemá na výběr. Takový už je život.
  • Třetí přesvědčení: nedá se nic dělat, nic se nedá změnit, naučit. Vychází to z přesvědčení oběti, že už je zkrátka taková.
  • Čtvrté přesvědčení: oběť se musí potýkat s následky svého chování, ale nechápe, že příčina je v ní.
  • Páté přesvědčení: nic nezáleží na nás samotných, oběť vkládá svůj osud do rukou někoho dalšího.
  • Šesté přesvědčení: soustředění oběti na minulost. Partner se na vás ráno nepodíval dostatečně mile, auto vás nepustilo na přechodu.

Poznali jste se v předchozích tvrzeních? Máme pro vás návod, jak se tohoto toxického myšlení zbavit.

Vybíráme si roli oběti proto, že je to pro nás výhodné

Přečtěte si výše napsanou větu ještě jednou. Stejně jako tu, že "vždy vyhráváme tu hru, ve které si volíme hrát". Rozumíte tomu tvrzení? Pokud ne, přečtěte si ho ještě jednou. Když si vybíráme, že budeme oběť, můžeme za naše neúspěchy vinit ostatní. Je to pro nás výhodné, přináší to pohodlí a klid. Nemusíme se už snažit a riskovat. 

Co je na odevzdanosti tak lákavé?

1. Oběť získává pozornost. Lidé jí naslouchají, sdílejí s ní nepřízeň osudu. Někdy může získat i hmotné statky: slevy, někdo vám odpustí dluh a podobně.

2. Nemusíte nic měnit. Vždyť pokud váš blahobyt závisí na rozhodnutí šéfa, proč měnit práci?

3. Neřešíte ani své emoce. Je vám dovoleno brečet, být agresivní. Jste přece chudáčci.

Za roli "chudinky" ale také tvrdě platíte. Často svým vlastním štěstím a zdravím, což jsou nejcennější komodity, které máme k dispozici. Jako oběti nežijeme ve spokojených, upřímných, šťastných vztazích, strádá naše tělo, které je s myslí pevně provázáno.

Změna úhlu pohledu

Dívejte se na svůj život, jako byste byli jeho generálním ředitelem. Opakujte si, že závisí pouze na vás, jak se k tomu, co vás potká, postavíte. Okolnosti samozřejmě nemůžete vždy ovlivnit, ale své chování ano. Ptejte se, zda je vaše pozornost namířená do minulosti, nebo do budoucna. Jaké máte cíle, jaké si přejete budovat vztahy?

Většina prožije svůj život coby oběť

Což je velká škoda. Pokud jste se v článku našli, zkuste jednoduchou hru. Na list papíru napište všechny situace, ve kterých máte tendenci přejímat roli "chudinky". K tomu připište poznámku, jaké výhody vám taková situace přináší, a také, čím vším za to musíte platit.

Změnit své zavedené zvyky je velmi obtížné, ale věřte, že za soucit a pozornost okolí vám nestojí zaplatit svou spokojeností a zdravím. Pokaždé, až se budete chtít rozzlobit na tyranského šéfa, nevěrného expartnera/expartnerku nebo nevděčného potomka, zastavte. Nepřiznáte-li si vlastní chyby a nebudete ochotní na nich pracovat, nikam se neposunute. Určitě je to levnější a příjemnější způsob než platit si drahé lékaře a snažit se napravit pokažené vztahy.

reklama

Komerční tip

reklama