Tomáš Lainka (46) si splnil sen z dětství a stal se pilotem dopravního letadla. Při své profesi řídí Boeing 737 a za zády mu sedí téměř dvě stovky lidí. Svou práci miluje a nekonečný výhled v desetikilometrové výšce se mu prý nikdy neomrzí.

Kdy se vám poštěstí, že se projedete po letišti a usednete do kokpitu boeingu? Rozhovor s Tomášem se uskutečnil právě uvnitř letadla, které před několika minutami dosedlo. Za námi pobíhala uklízecí četa a my se v poměrně stísněném prostoru kokpitu dozvěděli, z čeho má pilot největší respekt, co se mu honí hlavou těsně před startem a zda uniforma může sloužit jako prostředek k získání přízně žen.

Tomáš při rozhovoru usedá na pravé sedadlo, a i když má dnes volno, automaticky se chytá kniplu a snaží se nás v "rychlokurzu" zasvětit do tajů všech tlačítek a páček.

Chtěl jste být vždy pilotem?

Už jako malý kluk jsem chtěl být pilotem a tento sen jsem si opravdu splnil. Na létání mě baví vše. Samozřejmostí je neustálé sebevzdělávání, které je sice náročné, ale bezpodmínečně nutné. A když zvednete letadlo nahoru a máte čas se podívat z okna, vždy mě ohromí nekonečný výhled.

Co se vám honí hlavou těsně před startem, když za vámi sedí téměř dvě stovky lidí?

Než přidáme tah motorů, tak se jen soustředím na start samotný, aby mě nic neočekávaného nepřekvapilo. Naším jediným úkolem je cestující bezpečně dopravit do cílové destinace.

Co je na vaší práci nejtěžší?

Nemohu říct, že to nebo ono je nejtěžší. Vše je prostě spojené s prací, kterou dělám rád. Ale v podstatě na celém letu jsou z hlediska soustředění nejnáročnější fáze startu a přistání. Na letištích s hustým provozem je přílet a vůbec celé přistání velmi náročné. Vytváříte si obraz o situaci, poloze letadla a čekáte na povely z řídící věže.

Fyzický a psychický stav je pro pilota velmi důležitý. Procházíte pravidelnými testy?

Každý pilot prochází pravidelnými lékařskými prohlídkami. Úplně první, vstupní prohlídka, je komplexní, včetně psychotestů. Ty následující jsou prováděny v intervalech podle věku pilota a také podle požadované třídy. Vše je dáno předpisy. Dříve měl toto v kompetenci pouze Ústav leteckého zdravotnictví, dnes už je více lékařů, kteří mohou provádět pravidelné prohlídky (kromě první prohlídky). Kontroluje se samozřejmě krev, zrak, sluch, srdce a celkový fyzický a psychický stav pilota.

Pilot je poslední člověk, který může odhalit závadu na letadle před samotným startem. | Foto: vicha.eu

Kdybych se chtěla stát pilotem, co pro to musím udělat?

Výcvik každého pilota je spojen s počátečními investicemi, které si každý platí sám. Pokud se budeme bavit o cestě, která vede až k dopravnímu létání, tak můžeme mluvit o částkách převyšujících milion korun. Máte-li finance, čeká vás náročná teorie (fyzika, matematika, aerodynamika, meteorologie) a povinně dvě stě odlétaných hodin. Po dosažení kvalifikace obchodního pilota už je pak na jedinci, jestli chce létat na boeingu, nebo airbusu. Tady už je celá příprava pouze na simulátoru.

Míváte jako pilot v letadle strach?

Strach ne. Jen větší respekt.

Co by se muselo stát, abyste dostal strach?

Těžko říct, co by se muselo stát. Naštěstí jsem se zatím do nepříjemné situace nedostal, ale tady je jistě snahou všech pilotů s letadlem bezpečně přistát, a teprve pak se zabývat vlastními osobními pocity. Zodpovědnost za bezpečnost ostatních je vždy nejvyšší prioritou.

Jak pečlivě je hlídán přístup do kokpitu za letu?

Přísně. V případě vstupu palubním personálem dodržujeme vždy striktní předpisy a přístup je zabezpečen, aby se do kokpitu nedostala nepovolaná osoba.

A pokud potřebuje pilot na toaletu?

Po dobu jeho nepřítomnosti ho nahradí jiný člen posádky. Pravidlo, že v kokpitu nezůstává pilot nikdy sám, platí u společnosti Travel Service už mnoho let.

Jaká fáze letu je nejnáročnější?

Přistání, kdy se posádka letounu musí maximálně soustředit.

Pasažéři mají strach spíše z turbulencí. Opravdu v tu chvíli hrozí nebezpečí?

Turbulence je normální projev ovzduší. Za mnohem větší riziko považuji situace, kdy lidé během turbulence ohrožují sebe a následně ostatní. Nerespektují signalizace "Zapnout si bezpečnostní pásy", i když to zrovna právě podle nich moc "neháže". Jinak máme v předpovědích hlášené oblasti s výskytem turbulencí, pokud je to možné, snažíme se jim vyhnout.

Přístrojová deska v kokpitu dopravního letadla. | Foto: vicha.eu

Je vaše povolání magnetem na ženy?

Jsou samozřejmě ženy, pro které je uniforma, příjem a můžeme říci i snazší dostupnost cestování lákadlem, ale je to vykoupeno tím, že pokud jsme na delším pobytu, tak je žena doma sama, případně jen s dětmi a musí to zvládat. A není to jen o našich pobytech. Jsou piloti, co mají smlouvu v zahraničí, kde třeba jsou dva týdny mimo domov a pak týden doma. Ne všem ženám tato cena za ty zmiňované "výhody" stojí. Já sám jsem svého povolání nikdy nevyžil a ani využít nechci. Moje práce pro moji partnerku nemůže mít vyšší prioritu než já.

Nežárlí na vás partnerka, když jste tak často pryč? A naopak, nežárlíte vy na ni?

Aktuálně žádnou nemám. Ale sám se snažím nebýt žárlivý. Vztah to nijak neposiluje. Pokud létám z Prahy, tak je to stejně nepravidelný režim jako mají třeba lékaři, hasiči, řidiči autobusů a vlaků. Když jsem na nějakou dobu v zahraničí, tak to prostě k mé práci patří. Rodina bohužel tento režim musí akceptovat, a o to víc si jich doma vážím a cením, že je mám. A v případě vztahu platí stejná pravidla jako v létání, i tady musí být důvěra a spolupráce.

Když mluvíte o důvěře. Jaké máte vztahy s kolegy piloty a stevardkami. Důvěřujete si?

Nikdy jsem s nikým neměl žádný konflikt. Ručíme za životy mnoha lidí, a tak musí jít osobní věci stranou. A pokud se budeme bavit o důvěře na pracovní úrovni, tak tohle je práce, kde je důvěra nutná. Pokud se dostaneme do nějakých krizových situací, tak tady je spolupráce nutnost. A tohle se probírá pravidelně i na školeních.

Je nějaký let, na který nikdy nezapomenete?

Samozřejmě, na svůj první let s boeingem do Paříže. Když jsme v Praze odstartovali, tak mi projel příjemný mráz po zádech a uvědomil jsem si, že si konečně plním sen. Řídím letadlo s cestujícími. 

Může jít pilot s chřipkou do práce?

V žádném případě. Zdraví a být zdravý je pro nás hodně důležité. Pokud jste někdy letěla s velkou rýmou, dobře víte, že v desetikilometrové výšce nejde o nic příjemného. A tím spíše u pilota, který při práci používá rádio a potřebuje skutečně dobře slyšet.

Foto: vicha.eu

Kde trávíte dovolenou?

Rád si odpočinu v Čechách, je tu stejně nejkrásněji, i když nemáme moře. Ale nemám problém někam si zaletět.

Vypozoroval jste za ta léta, že by piloti měli nějakou typickou vlastnost?

Tak to spíš ať posoudí jiní. Vnímám piloty jinak. Pro mě to jsou kolegové a možná už mám nějakou typickou vlastnost jako oni a jenom o ní nevím.

A co ženy pilotky? Dokáže žena létat stejně dobře jako muž?

Zcela určitě. Nevidím důvod, proč by ženy nemohly řídit letadlo stejně jako muži. Stačí se podívat do historie. Například Amelia Earhart, která jako první žena přeletěla Atlantický oceán. Osobně mám zkušenosti s kapitánkou. Let byl příjemný a na profesionální úrovni.

Jak vnímáte, když pasažéři po přistání tleskají?

Potlesk často v kokpitu neslyšíme, nebo ho jen nevnímáme. Přeci jen se odehrává ve chvíli, kdy letadlo dosedá skoro ve 250kilometrové rychlosti na dráhu a je potřeba se plně soustředit na zpomalení a následné pojíždění k terminálu nebo na stojánku. O potlesku se dozvídáme až po vystoupení cestujících od letušek. Jinak tato zpráva, pochvala, jistě potěší každého pilota.

Co byste doporučil lidem, kteří se bojí létat?

Nebát se a užít si krásný výhled na zem při jasném počasí, ve dne nebo i v noci, z desetikilometrové výšky, co to jde. Příroda vždy něčím novým překvapí. Stačí se jen koukat a věřit pilotům, že vás bezpečně dopraví, ať už letíte kamkoliv.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

S Evou o anorexii. Nejedla jsem, abych si ublížila

Ondřej Sokol: Moje děti nejsou bohužel žádná kopyta

Rozhovor s gigolem: Dávám ženám to, co si zaslouží