Umíte říkat ne? Naučte se odmítat zdvořile a bez špatného svědomí, máte na to právo
Kolikrát se vás někdo zeptá,jestli můžete něco udělat a vy máte chuť říci kategoricky ne. Jenže nakonec odpovíte místo toho úplně naopak. Všichni děláme tuhle stejnou chybu, a pak si stěžujeme, že nežijeme podle svých představ. Někdy musíme ustoupit, vyhovět, spolupracovat. I na svůj úkor. Ale není to potřeba dělat zdaleka tak často.
Umíte bránit své hranice? Je to docela náročný proces. Potřebujeme totiž vybalancovat vštípené hodnoty jako zdvořilost, přirozenou touhu po příjetí i své možnosti a touhy.
Za neschopností odmítat vidí psychologové především naši touhu po přijetí. Ačkoliv je dnes trendy tvrdit, že mínění okolí nám může být lhostejné, nedá se od něj úplně odstřihnout. Nežijeme totiž na pustém ostrově, jsme součástí společnosti, a potřebujeme její uznání. Alespoň do jisté míry. Čím méně je osobnost zralá, tím větší má problém odlišit svá přání od toho, co požaduje okolí.
Aby tatínek a maminka byli spokojení…
Je přirozené, že se děti snaží zalíbit svým rodičům. Potřebují jejich lásku k přežití, v prvních letech doslova. Proto se buduje vzorec: "musím vyhovět, být hodný, dost dobrý". Když vyžadujete, aby vaše dítě chodilo na klavír, i když ho nenávidí a vybralo si vysokou školu, "díky které bude dělat něco pořádného", prokazujete mu medvědí službu. Bude mít jednou elký problém pochopit, co si skutečně přeje, a co ho nebo ji dělá šťastným.
Dohoda s výhodami
Někdy souhlasíme, i když toužíme odmítnout. Víme, že nám přesčas může vynést lepší pozici, ocenění kolegů nebo příplatek. Je to směnný obchod, kde něco získáváme. Ale není to pravidlo, někdy přinášíme oběti, aniž bychom sklízeli úspěchy. Berme to jako cestu pokusů/omylů, které potřebujeme prožít.
Vyhnout se konfliktu
Když souhlasíme i s tím, co vnitřně odmítáme nebo nepreferujeme, chceme v očích druhého vypadat jako ti správní. Bohužel spíš tak získáme větší vnitřní tenzi. Jediný způsob, jak žít harmoničtější život, je respektovat svoje potřeby, naslouchat jim a rozhodovat se v konkrétních situacích empaticky. Když své nároky zcela odmítáme, připravujeme se o velkou zásobu energie a nic tak nezískáme.
Jak říkat ne?
- Dejte si na čas. Pokud si nejste jisti, jak chcete odpovědět, nedělejte to hned. Můžete si tak rozmyslet, zda si něco přejete učinit, či nikoliv.
- Neospravedlňujte se. Krátce vysvětlete své odmítnutí, ale dál se v odpovědi nebabrejte. Zdlouhavé vysvětlování, proč něco nechcete nebo nemůžete, jsou pro toho, koho odmítáte nepříjemnější a pro váš vzájemný vztah škodlivější.
- Pokud nechcete odmítaného urazit, řekněte mu o tom. Takhle jednoduché to je. "Nechci vás zklamat, ale bohužel musím odmítnout".
- Své odmítnutí nemusíte ničím vyvážit. Pokud odmítáte, nehledejte způsob, jak to dotyčnému vynahradit. On měl právo požádat, vy zase odmítnout.
- Trénujte. V restauraci, s kamarády, všude, kde o nic nejde. Například, když vás někdo přesvědčuje, ať si s ním dáte ještě drink, ale vy už chcete jít domů. Trénink je zapotřebí k tomu, abyste pochopili, že odmítnout není nic strašného.
- Nenechte se "ukecat". Je možné, že máte naproti sobě manipulátora, který vás chce přesvědčit. Vzpomeňte si na to, jakou hořkost budete cítit, pokud vyhovíte, aniž byste byli přesvědčeni, že je to vaše rozhodnutí.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
