Ranní meditace a hlasitý zpěv: Vysoce postavená manažerka radí, jak žít bez stresu
Manažerka Googlu Ananda Danielle Kretteková, která má na starosti divizi Empathy Lab, má kariéru snů. Jejím cílem však není další vyšší post, nýbrž život v rovnováze s minimem stresu. Jakou má strategii?
Ananda pracuje v Googlu na vývoji umělé inteligence, předtím působila v Applu, kde spolupracovala se Stevem Jobsem, ale také se podílí na dokumentárním filmu o duchovním učiteli Ramu Dassovi. Často také přednáší o tom, jak mít v životě méně stresu.
Nejdůležitější je chvilka klidu pro sebe, taková je zásada této velmi schopné ženy. Neznamená to, že všemu musíme dávat štítek, že je to meditace. Může to znamenat, že ležíte ráno několik minut v tichosti v posteli. Nebo si pořádně od plic zazpíváte. Jdete na procházku se psem bez telefonu. Ale rozhodně nejde o to skákat hned do nového dne, hned po probuzení otevírat e-mail nebo sociální sítě. Čím prázdnější je podle Anandy vaše ráno, tím soustředěnější bude mysl během zbytku dne.
Nezbláznit se z toho, jak člověk vypadá
Do práce je Ananda nachystaná během 15 minut, má bezúdržbové, dlouhé vlasy a jednoduchý styl, takže cokoliv, co z šatníku vyndá, k sobě zrovna ladí. Krátká sprcha, hygiena, řasenka a šup ze dveří! Momentálně je to trendy minimalismus, ale Ananda tomu říká lenost. Čím déle se podle ní vypravujeme, tím víc sil a motivace do dalšího dne ztrácíme.
Otřes priorit
Před čtyřmi lety prodělala Ananda silný otřes mozku. Obyčejný nákup nebo surfování po internetu ji šíleně vyčerpávalo. Nyní díky tomu snáze pozná, kdy se unaví a není produktivní. Proto zredukovala nepříliš důležité aktivity. Patří mezi ně různé osobní schůzky a porady, které se vlastně konají jen proto, že je někdo naplánoval, ale nikam nevedou. Tyto věci řeší pouze po telefonu nebo e-mailu.
Barvy e-mailu
Coby manažerce Googlu jí denně chodí spoustu e-mailů. Ananda tvrdí, že nechce, aby to byla "chobotnice, která pohltí její mozek". Proto ty e-maily, které ji nejvíc stresují, označí příjemnou, klidnou barvou. Záležitosti, ze kterých má radost, označí křiklavým odstínem. Při pohledu na svou schránku pak vidí pocity, jaké ze zpráv má a nemusí je pročítat znovu, má představu, co ji čeká vyřídit.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
